Cesta do Brazílie a ztroskotání letadla v Amazonii

23. července 2013 v 0:01 | Adam |  Tomu neuvěříš
Když nastoupili do motorového člunu řízeného jedním z Antoniových sluhů, konečně se cítili v bezpečí. Netušili však, že to největší drama dnešního dne je teprve čeká. Po té, co vstoupili na loď Antonio, ve své kajutě zjistil nemilou zprávu. Florance ho díky satelitnímu spojení varovala před blížícím se nebezpečím. Informovala ho o podivných telefonátech z dnešního rána, kde se jí neznámý muž vyptával na jejich hosty. Antonio okamžitě věděl, která bije. Ihned mu došlo, že za tím stojí buď FBI, CIA nebo Interpol a že je nutné jednat rychle, pokud se návštěvníci nechtějí dostat v blízké době do lochu. Cesta k Antoniovu sídlu jim netrvala ani dvě hodiny. Když se blížili k ostrovu, nad hlavou jim začala kroužit helikoptéra a vyzívala je, aby zajeli ihned ke břehu. Antonio znal detailně všechny části pobřeží ostrova a věděl, že nedaleko se nachází místo, kde je možné bezpečně přistát, tak by celá loď nebyla z vrtulníku vidět. Antonio s Joem se rozhodli okamžitě jednat. Joe se zeptal:" máš tu nějaké zbraně?" Antonio odpověděl:" pojďte všichni za mnou." Zavedl je do podpalubí, kde otevřel dveře do skříně, odhrnul kabáty a vyťukal pin. Záda skříně se najednou začali rozjíždět do dvou stran a před nimi se objevila místnost plná zbraní. To si děláš prdel vole, ulevil si Brutus. Antonio začal rozdávat zbraně. Jirka obdržel uzi a jednu pistoli ráže 45 s plným zásobníkem a k tomu ještě pás nábojů kolem pasu. Každý ze skinheadů dostal pistoli ráže 38. Joe si vybral dvě pistole 45, pás granátů a k tomu ještě Kalašnikov s průbojnými náboji. Blanka s dětmi obdrželi pepřové spreje. Všichni dostali neprůstřelné vesty a náhradní náboje, kterými si nacpali kapsy. Děti a Blanka dostali na záda bedýnky s náboji. Antonio s lodí zajel do zátoky, o níž věděl, že voda v zátoce je hluboká a tudíž nehrozí nebezpečí, že by narazili na skaliska. Nad zátokou se vypínal skalní převis, který chránil posádku lodi před zraky pozorovatelů z helikoptéry. Všichni kromě Antonia vedení Joem vyskákali do gumového člunu, na kterém popojeli ke břehu. Joe probodl člun ve dvou místech nožem, aby z něj ostal vzduch. Ve chvilce ho zmuchlal a poručil všem, aby se za ním rozeběhli do džungle. Po padesáti metrech běhu, když běželi kolem malého potoka tak nacpal vyfouklý člun pod kámen potoka, tak aby nebyl vidět. Tím zahladil stopy.
Letiště bylo vzdáleno něco přes čtyři km. Po půl hodině překážkového běhu přes kořeny, kamení a roští doběhli na kraj lesa a uzřeli ranway. Na vzlétací ploše hlídkovalo pět členů speciální jednotky. Joe si okamžitě všimnul, že kolem ranwaye je tráva vysoká cca 50cm. Posečený byl jen pás pro vzlet letadel. Nebylo tedy těžké se připlížit až do těsné blízkosti letadla. Joe zatím přemýšlel jak dostat všechny do letadla. Měli štěstí, protože je skupina ozbrojených mužů evidentně nečekala a dávala si siestu. Jeden z nich se rozhodl si odskočit do křoví. Joe s nadšením zahlédl, že míří přímo k nim. Když muž procházel kolem úkrytu skupiny tak ho Joe rychlým skokem sejmul a v tichosti ho zatáhl do křoví. Nikdo ze strážců si ničeho nevšiml. Joe nepřítele svázal, vzal mu vysílačku, do které řekl: "Hlášení všem jednotkám okamžitě se dostavte do vily Antonia del San Marca. Jeden ze strážců zavolal na nepřítomného:" musíme okamžitě do vili." Po té se všichni vzdálili.
Naši hrdinové se rozeběhli k letadlu jako o život. Vlastně ne jako, oni běželi o život. Joe bleskově nastartoval letadlo. Rozjeli se po ranway a během chvilky nabrali rychlost, potřebnou ke vzletu. Aneta si všimla velké krabice a ptala se, co v ní je. Celá skupina uprchlíků byla velmi překvapena, když uviděla obsah krabice. V krabici byly všechny věci, které si přáli mít a o kterých se bavili s Florence. Skinové v krabici našli pět mačet, které ve vile obdivovali, a které chtěli vlastnit. Jirka v krabici objevil spoustu rybářského náčiní byly tam mimo jiné dva rybářské pruty značky fischer, které byly lehké jako pírko, ale při tom velmi pevné, našel také vysoké rybářské boty, spoustu vlasců a návnad. Kateřina, Aneta i Blanka našli v bedně spoustu oblečení. Joe objevil automatickou zbraň, o které vždy snil. Nabrali jihozápadní kurz, tedy směr Jižní Ameriky. Joe navrhl letět do Argentiny, kde měl dalšího ze svých známých. Blanka byla proti a navrhovala návrat do vlasti. Tento návrh Joe okamžitě zavrhl a stručně zrekapituloval předchozí zločiny: zatopení metra, krádež kabrioletu, likvidace ruzyňské navigační věže, krádež letadla, narušení vzdušného prostoru několika zemí a pobývání v cizí zemi bez povolení k pobytu. Krátce po přeletu hranice mezi Venezuelou a Brazílií si Joe všiml, že je pronásleduje vojenské letadlo. Věděl, co bude následovat a proto zapnul palubní vysílačku. V zápětí se ozvalo:" Vyzíváme vás k přistání na nejbližším letišti, které je odtud vzdáleno 130 km severozápadně, pokud neuposlechnete, budete sestřeleni." Joe nereagoval, ale z armády věděl, že k sestřelení dojde těsně po třetím opakování hlášení. Všem rozkázal, vezměte si padáky a připravte se ke skoku. Pak začal přečerpávat všechno palivo do levého křídla. Přepnul letadlo na autopilota. Všichni stáli jako opaření a nebyli schopni se ani pohnout. Joe si sám vzal padák na záda a vysvětlil jim za jakou šnůrku musí po vyskočení zatáhnout, aby se padák otevřel, dále jim také řekl, že nikdo neotevře padák dříve než on. Během několika sekund byli všichni připraveni u nouzových dveří. Jakmile uslyšeli třetí vyzvání, tak všichni vyskákali ven z letadla. Krátce po výskoku posledního pasažéra se ozvala obrovská rána. Letadlo bylo zasaženo do pravého křídla, a proto alespoň zatím nevzplanulo. Nyní šlo k zemi pod úhlem 45°. Všem se podařilo otevřít padák téměř součastně. Kdyby ne, zle by to s nimi dopadlo. Vznášeli se na nebi a pomalu padali dolů. Nevěděli, jestli vojáci na ně budou střílet, a tak byli všichni znepokojení, protože nevěděli jestli toto nejsou jejich poslední minuty života. A byly. Zanedlouho poté co roztáhli podáky se na obzoru objevily stíhačky. Neustále se přibližovali, až Blanka propadla panice a začala kolem sebe kopata řvát. "Všichni tady zemřeme! Tohle je náš konec!" A měla pravdu, stíhačky proletěly těsně nad jejich hlavami a přeřízly jim lanka u padáku. Pak je nečekalo nic jiného, než volný pád vstříc zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama