Pražské metro? Už nikdy více!

21. července 2013 v 0:01 | Adam |  Tomu neuvěříš
Začalo to docela nevině návštěvou bratra mé matky Jiřího s rodinou v našem pražském bytě. Rodinné příslušníky jsme vřele přivítali kopnutím mezi nohy a uvařili jim kafe. Nad kávou jsme rozjímali o krásách Prahy a atraktivním programu pro naši vzácnou návštěvu. Nakonec jsme se usnesli na tomto romantickém programu: První den: návštěva metra a následná procházka po Karlově mostě. Druhý den: návštěva Pražského hradu a Valdštejnské zahrady. Třetí den: exkurze po Vyšehradu a večer akvapark v Letňanech. Program jsme vzorně plnili až do doby, než jsme se dostali k metru. První nepatrné potíže nastaly při kupování lístků do metra v automatu. Jirkova manželka, inženýrka Blanka se snažila ukořistit lísky mačkáním čudlíků a následným domlouváním, zatímco silák Jirka se snažil z automatu lístky zuřivě vymlátit. Nepomohlo ani vyhrožování Blanky, že událost oznámí u svých vlivných, vysoce postavených přátel, o kterých se pravidelně zmiňuje, ale nikdo z nás je ještě nikdy neviděl. Nepomohlo ani uplácení automatu papírovou bankovkou. Za necelých 46 minut jsme od tohoto krámu odcházeli za hromového jásotu 400set lidí, kteří čekali slabou půlhodinku za námi ve frontě. Uvědomil jsem si, proč tento automat tak zatvrzele odmítal náš papírový úplatek. Bylo to zřejmě proto, že byl instalován v době volební kampaně pana Víta Bárty z Věcí veřejných, který bojoval proti korupci a který jako svoji vizitku na automat nalepil veselého dinosaura, zřejmě politického. Slyšel jsem, jak přijíždí už asi šestá vlaková souprava a postesknul si: "Už zase jede vlak." Tato věta způsobila, že mé dvě sestřenice Aneta a Kateřina ve věku 5 a 9 let se rychlostí blesku rozeběhly k přijíždějícímu vlaku, jako by tento měl být prví a poslední, který směly v životě vidět. Vřítily se na jezdící schody v protisměru jako neřízená střela. Následující akce by se dala nazvat masakr v metru. Dospělí lidé vidouce malé bezbranné děti se jim snažili všelijak uhnout, ale bohužel jeden mladík s piercingem v nose, právě vycházející ze schodů, ztratil rovnováhu a hodil držku, čímž zablokoval výstup z jezdících schodů. Kolemjdoucí na něj začali řvát, ať se neválí na veřejném místě vožralej a zfetovanej a ať nezdržuje svojí pozicí slušné lidi. Zatímco se mladík sbíral ze země, cestující za ním horečně přemýšlel, jak se dostat z eskalátorů, aniž by musel tomu domnělému vožralovi přejít přes potetovaná záda. Zatím se na jezdících schodek utvořil chumel lidí, kteří se tlačili ven. Přední linie nevydržela nápor davu a lidi padali přes sebe jako schnilá jablka. Jiří a Blanka zvažovali, jestli se jejich dcery nacházejí uvnitř kopy lidí a zda jsou ještě naživu. Ateistka Blanka se začala hystericky modlit. Také Jiří propadl stresu a ve snaze zabránit tomu, aby se manželka zbláznila ze ztráty obou dětí, vytáhl z vedle stojícího kočárku asi roční batole, kterému narazil na hlavu čepec Anety a tvrdil své choti, že to je pětiletá Aneta. Blanka Jirkovu snahu neocenila, vrhla se na něj a začala ho škrtit se slovy: "Kdybys měl lístek, tak by se to nestalo!"
Přičemž zcela opomněla, že už 14 dní dětem vykládá, jak jim předvede cestování metrem a obsluhu různých automatů v Praze.
Mezitím, co rodiče kolabovali, Kateřina s Anetou na lavičce u nástupiště labužnicky hodovali na čerstvých, ještě teplých hamburgrech z velkého sáčku Big mac family menu, které tam zanechal pár mladých Samaritánů, kteří běželi zachraňovat lidské životy. Jakoby toho nebylo dost, na scéně se objevili strážci zákona, kteří ve snaze sjednat pořádek výstřely způsobili ještě větší zmatek. Někdo ukázal na manžele Plevákovy a zakřičel: "Ti za to můžou!" Policisté povalili modlící se Blanku a zmateného Jirku se slovy: "Ruce vzhůru!" Aktivnější z policistů zaječel: "Víme všechno, přiznej se! Kdo tě řídí? Bin Ladin?" A uštědřil Jirkovi takovou ránu obuškem, po které si Jirka na chvíli dal šlofíka. V tom se z davu ozvalo: "To nejsou oni, útočníci jsou dole v metru." Zatím co si chlupatý upravovali opasky a nasazovali čepky, aby převzali zákon do svých rukou s důstojnou vizáží, Jiří s Blankou zcela nedůstojně sjeli po zadku na pásech vedle jezdcích schodů jako po klouzačce s hlasitým pokřikem: "Jupí, fízlové jsou hňupi." Popadli děti a stačili skočit do právě se zavírajících dveří vlaku. Blanka se snažila uklidnit spolucestující vyděšené z výstřelů tím, že se začala všem představovat a nabízet domácí buchty s mlékem od sousedovy krávy Jiřinky. Skupina skinheadů její snahu ocenila hlasitým smíchem a jejich frontman poté, co buchtu spolknul, na Blanku zahučel: "Příště doval husu nebo divočáka!" Druhý dodal "Králiky nežerem." A znamenitě si říhnul. Jiří dezorientovaný po krátkodobé neplánované narkóze se začal představovat všem cestujícím v metru, podával jim ruku, sděloval místo svého bydliště a zval všechny na návštěvu. Lidé zděšení Jirkovým počínáním se hned na příští stanici velmi rychle přemístili do sousedního vagónu. Při příjezdu do další stanice nemohla Jiřího pozornosti uniknout eskorta asi třiceti policistů z jednotky rychlého nasazení. Jak už to tak při záchranných policejních akcích bývá, policisté ze stanice, kde se udál prvotní incident, chybně informovali kolegy o pozici nebezpečných útočníků, které díky tomu odstřelovači očekávali v posledním a nikoli prvním vagónu, kde se skutečně nacházeli. Zatímco 10 červených baretů pročesávalo poslední vagón, dalších 10 na něj mířilo samopaly z dříve určených míst. Posledních 10 baretů střežilo všechny východy z metra. Nebylo úniku. Jiří se rozhodl vzít osud do vlastních rukou, odpojit první vagón, ve kterém se s rodinou nacházel a ujet. Ve vzniklé panice se mu to díky jeho technickým dovednostem povedlo. Samostatný vagón se rozjel s Jiřím na střeše, jeho rodinou uvnitř a pěti skinheady, kteří jediní ze strachu nevystoupili. Lídr holohlavé skupiny Brutus, kterému sice chyběl jeden přední zub, ale zato měl 12 náušnic v uchu a na hlavě vytetovanou mambu, zařval: "Ty vole deme do akce!" a vytáhl z batohu pětikilový Semtex. V tom skočil prokopnutím skla ze střechy Jirka. Uviděl Brutuse s výbušninou v ruce, jak řve: "Čumte na bombu volové!" Jirka dlouho nečuměl a v zájmu záchrany rodiny neváhal jednat. Vytrhnul Brutusovi Semtex z ruky v domnění, že se jedná o pouhý granát a vyhodil trhavinu prokopnutým oknem. Následující akce zastínila všechny dosavadní sny holých lebek o likvidaci cigánů a destrukci vůbec. Brutus ještě stačil prohodit: "Ty vole jsme pod Vltavou!" Následovala tlaková vlna, po které vagon nabral rychlost stíhačky. Akcelerace při zrychlení způsobila, že tlak vymrštil všechny účastníky do zadní části vagónu. Nejblíže stojící skinhead zvaný Biger, který měl 140 kilo a dříve zápasil v sumu, zacpal svým tělem díru předtím způsobenou Jirkou a tím zachránil ostatním život. Za tlakovou vlnou následoval mohutný příval vody, neboť Semtex prorazil strop metra právě pod Vltavou. Osud tomu chtěl, že Biger ucpal díru právě svým mohutným zadkem, který vyčníval z vagónu jako velká zátka. Dostalo se mu nečekané lázně, která byla prospěšná, protože se Biger ze zásady nemyl. Brutus obdivně pohlédl na Jiřího a zeptal se: "Ty vole ty patříš k nám, tak proč se maskuješ těma vlasama?"
Vlak proletěl několika stanicemi jako střela, přičemž nabral několik souprav jedoucích před ním a tlačil je před sebou. Jiří nevydržel nápor nervů ze zatopeného metra a uhánějícího vlaku a ztratil vědomí.
Když ho opět nabyl, topil se ve vodě. Chvíli si myslel, že má jenom obvyklou opici z dvanácti piv, které lupnul večer při sledování zápasu Česko-Lotyšsko a chtěl znovu usnout. Avšak když do nosu nasál špinavou vodu z Vltavy, došlo mu, že nesní. Voda ve vagónu dosahovala téměř výšky stropu. Viděl topící se Anetu, Kateřinu a Blanku. Posbíral jednotlivé kousky rodiny a protáhnul se i s nimi skrz otevřené dveře. Všichni se lačně nadechli a začali plavat ke břehu. Aneta prosila otce, aby zachránil život i strýčkům Brutovi a Bigerovi. To však nebylo třeba, protože všechny holé lebky už seděly na břehu, spokojeně vykuřovaly mariánku a pochvalovaly si, jak se akce dobře vyvedla. Brutus začal řvát na rodinu Plevákových: "Co se loudáte? Hněte zadkem, nebo na vás nezbude ani čoud mariánky!" Jiří si pomyslel, že s takovými vypatlanými mozky nechce nic mít a zamířil i s rodinou na druhý břeh, kde zmerčil budovu s nápisem Unikredit bank. Rodinu zanechal na Střeleckém ostrově a sám doplaval k bance. Na přepážce vytáhl kreditní kartu z promáčené košile a dožadoval se vydání větší hotovosti. Ochranka banky ho však vykázala z budovy, protože byli puntičkáři a nelíbilo se jim, že z Jiřího teče voda, na hlavě má chaluhy a zelené řasy mu čouhají z nosu a uší. Odebral se tedy k bankomatu na ulici před bankou. Bankomat byl s Jirkovým vzhledem spokojen a bez remcání mu vydal 100 000 korun, čímž Jirka zrušil celé rodinné mnoholeté úspory. Prachy šoupnul do kapsy mokrých kalhot a uzavřel zipem. Na televizní obrazovce u vchodu do banky uviděl muže, který mu byl velmi podobný a uslyšel, jak reportér říká, že toto je simulace neznámého útočníka. Poté, co reportér vyzval diváky ke spolupráci větou "Žádáme všechny občany, kteří by zahlédli tohoto muže, aby neprodleně kontaktovali nejbližší policejní služebnu či volali linku 158." Všichni lidé kolem vytáhli mobily z kapes a začali volat na policii. Sdělovali, že hledaný muž stojí vedle nich a dožadovali se nálezného. Jiří se dal na úprk a vrhnul se zpět do vln Vltavy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama