Úprk z České republiky

22. července 2013 v 0:01 | Adam |  Tomu neuvěříš
Rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani Michael Phelps doplaval ke Střeleckému ostrovu a křikl: "Na druhý břeh!" A pokračoval v cestě, aniž by zpomalil. Blanka, Kateřina a Aneta následovali hlavu rodiny. Dcery vzápětí zjistily, že plavecký kurz, na který je museli rodiče nutit karabáčem, nebyl na škodu. Během několika vteřin byli na druhém břehu, kde je bujaře vítala holohlavá skupina. Slyšeli hlasité volání Brutuse: "Makej, makej!" a volání méně inteligentního Bigra: "Sparta do toho!!!!!" Brutus na to: "Šibe ti vole? Jaká Sparta? Ty máš místo mozku rumovou kostku!" A otočil se směrem k rodině. "Kde se flákáte?" Právě doplavávající Jiří křiknul: "Honí mě policie." Po těchto slovech se v očích všech skinheadů objevil neskonalý obdiv. Vzápětí jejich pozornost upoutal přilétající vrtulník s nápisem policie a kolem nich prosvištělo několik kulek. Všichni se dali na úprk v čele s Jiřím. Nečekaně převzala situaci do svých rukou Blanka. Bylo jí jasné, že se venku nemohou schovat před vrtulníkem, ze kterého na ně pálí ze samopalů a házejí granáty. Proto se vrhla do otevřeného kanálu, následovaná Kateřinou, Anetou, Jirkou a po krátkém zaváhání i všem holohlaváči. A začali se brodit odpadem sestávajícím se z mnoha chodeb kroutící se na všechny světové strany. Všudypřítomný ukrutný smrad z výkalů a splašků paralyzoval mozky účastníků natolik, že okolnosti svého běhu kanálem vnímali jen částečně. Ve stoce byli potkani, krysy, myši a na stěnách chlupatí pavouci. Jeden ze skinheadů přezdívaný Chlup, který byl s výjimkou vyholené hlavy chlupatý až na paty, si pochvaloval, že takhle dobrou trávu ještě neměli. Radostně vykřikoval: "Tolik zvířat jsem ještě nikdy neviděl!
Brutus zahlédl světlo, které prosvítalo deklem kanálu, a otočil se na Chlupa: "Hele vole oddělej ten dekl, třeba uvidíš dinosaury". Nepříliš bystrý Chlup začal s vervou vylamovat mříž a řval: "Tyranosaure, pojď si to rozdat, rozbiju ti tlamu!" Když se mu podařilo zdolat mříž, vyskočil z kanálu, ale místo tyranosaura uviděl jenom parkoviště plné luxusních aut a budovu s nápisem hotel Diplomat. Stěží potlačoval zklamání.
Chlup se otráveně rozhlédl po okolí a všiml si elegantní, šestidveřové limuzíny. Za okny luxusního brka zřel několik krasavic, které se mu líbily víc než očekávaní dinosauři. Zeširoka se na ně usmál a vycenil dva zlaté zuby.
"Čau buchty" zařval a rozběhl se k nim. Buchty jeho přátelství neocenily a rozutekly se. Chlup je začal honit po parkovišti a zvát je na čouda.
Mezitím všichni utečenci, kteří se vynořili z kanálu, naskákali do limuzíny. Brutus zařval na Chlupa: " Ty vole nezdržuj a nasedej! Máme taxi i s řidičem!" Řidič limuzíny chvíli vyděšeně seděl a pak začal ze strachu drkotat zubama. "Přestaň mlátit těma pantama a radši val na letiště" poručil mu šéf skupiny, Brutus. Šofér chvíli přemýšlel o své šanci na přežití a pak vyskočil z limuzíny. Jedním jelením skokem zmizel v kanále, ze kterého před tím vylezla naše VIP společnost. Za volant se posadil Brutus, který měl jako jediný řidičák.
Obstaral mu jej cigán Dežo jako protislužbu za to, že Brutus nechal na živu jeho ženu a pět dětí. Seznámili se, když Brutus běhal po dětském hřišti s Kališnikovem v ruce a opásaný granáty a řval, že vyhladí všechny veverky a cigány. Vydal se směr letiště. Původní jemná vůně luxusních, francouzských parfémů byla záhy přehlušena smradem stoky. Brutus přidal plyn tak mocně, že se začalo kouřit od pneumatik a Blanka vyjekla: "HOŘÍ." Auto zrychlilo z 0 na 100 za sedm vteřin a během chvilky se řítilo po chodníku, kde se Brutovi lépe jelo, protože mu nepřekážela žádná auta v cestě a zároveň měl dobrý pocit, že by snad mohl přejet i nějaké cigány. Najednou auto nadskočilo a z podvozku se ozývaly divné zvuky. Brutus byl nucen zpomalit na městskou rychlost 50km/h. Zbytek cesty proběhl poměrně v klidu a posádka v pořádku dorazila na letiště. Jen auto bylo zralé do šrotu. Aneta zakňourala: "mě se chce čůrat" To uslyšel Brutus a zavelel: " jdeme na hajzl!"Nikdo se neopovážil protestovat. Čtvrtý ze skinů se jmenoval Joe Zavala. Tento muž měl zajímavou minulost. V mládí po ukončení vysoké školy působil do 30 let v elitní, vojenské zásahové jednotce v americké armádě, kde měl přezdívku Rambo. Byl 185 cm vysoký a měl postavu připomínající urostlého gorilího samce. Měl modré oči a obličej, který vzbuzoval důvěru a to dokonce i po dvou letech života se skinama. Ve 30 letech ho najalo americké ministerstvo obrany, které se ho přes jeho velmi dobré výsledky chtělo zbavit, protože toho moc věděl. Najatý zabiják ho překvapil u něj v bytě. Joe zabijáka v krátké rvačce zneškodnil a tělo hodil do vany původně připravené pro jeho koupel. Joe věděl, že se útok bude opakovat a, že to příště nebude jeden, ale 10 vycvičených vrahů a že musí urychleně opustit státy. Zatímco si balil nejnutnější věci do batohu zapípal vrahovi mobil " akce skončena? Joe odepsal: "OK je ve vaně"a opustil byt zadním vchodem, v kapse s pasem na cizí jméno, který si již dříve nechal vystavit pro případ nouze. V Praze se ubytoval malém penzionu pod zase jiným jménem a začal nový život. Přidal se ke skinům.
Skupina pěti skinheadů a čtyřčlenné rodiny Pleváků vtrhla na pánské záchody, kde pět mužů v klidu močilo do mušlí. Joe dal na dveře ceduli: z technických důvodů zavřeno a nařídil mužům vykonávajícím potřebu, aby se svlékly, pokud nechtějí být zabiti. Brutus stojící vedle Joa vytáhl vystřelovací nůž a s libým úsměvem dodal: "a hoďte sebou". V tom Joe vyrazil dveře jedné z kabinek a třísknul o zeď mobilem muže, který se snažil zavolat policii. Z druhé kabinky vyšel jiný muž s rukama nad hlavou. Mezitím už bylo všech pět mužů svlečeno do slipů. Joe přikázal oběma mužům z kabinek, aby udělali totéž. Z kamsi svého saka vytáhl malou plácačku, ze které nalil na kapesník nějakou tekutinou. Přinutil všechny polonahé muže, aby přešli na záchod pro invalidy, který byl dost velký pro všechny, a tam si čichli ke kapesníku. Látka účinkovala rychle a všech sedm mužů se skácelo k zemi. Joe začal vysvětlovat svůj plán pro přesun celé skupiny do Argentiny, kde měl svého dobrého kamaráda z armády. Plán měl dva základní body: zatímco všichni účastníci vyjma Anety se prodírali klimatizační šachtou směrem k řídící věži, Aneta měla úkol nejtěžší a to dostat se do řídící věže sama normální chodbou. Zde nastal menší problém s Blankou, která povyslechnutí úkolu pro Anetu omdlela. Joe ji na místo kříšení dal přičichnout nějaké látky a když po pár minutách přišla k sobě byla zdrogovaná tak, že začala na záchodě tančit a říkala Jiřímu ať u diskžokeje objedná její oblíbenou píseň od Black Eyed Peas. A o osud Anety se už vůbec nezajímala.
Zatím Joem poučená Aneta už byla připravená splnit svůj úkol a čekala s mobilem v ruce, až jí Jirka dá znamení. Šest mužů a Blanka s Kateřinou vlezli do klimatizační šachty a prodírali se k cíli. Když byli ve dvou třetinách cesty, tak dali mobilem znamení Anetě, že má vyrazit. Sedmiletá Aneta, která vypadala na čtyři roky, vyrazila ze záchodů plnit své poslání. Běžela směrem řídící věži.
Proběhla kolem ozbrojených strážců, kteří nemohli střílet po čtyřletém dítěti a zoufale se na sebe podívali a rozběhli se za ní. Aneta měla štěstí, protože ve chvíli kdy probíhala kolem strážců, se strhla u odbavovacího pásu rvačka mezi
dvěmi italskými rodinami o jeden kufr. Obě strany tvrdili, že daný kufr patří jim.
Strážci přerušili pronásledování Anety, kterou nepovažovali za nebezpečnou a vydali se zklidnit rvačku. Aneta doběhla do věže a způsobila značný poprask. Rozená herečka začala hystericky ječet. Seběhla se celá věž až na lidi, kteří měli nejakutnější práci. Aneta jim začala vysvětlovat, že se ztratila. Ve vzniklém chaosu nikdo nezpozoroval, že do kuchyňky z klimatizační šachty právě vlezlo sedm lidí. Joe v tichosti zlikvidoval tři pracovníky, kteří zůstali sedět u svých monitorů a jako jediní neočumovali Anetu. Joe plánoval mezipřistání na ostrvě v Atlantiku, který se jmenoval Puerto Rico kvůli doplnění paliva. Joe poslal všechny do jeapu, který stál zaparkovaný před věží a poručil Jiřímu, který je absolvent střední elektrotechnické školy ať zatím nastartuje vůz spojením drátů pod palubní deskou. Mezitím Joe zapálil skartovací koš a položil na zem balíček s výbušninou. Pochvíli čidla zaznamenali kouř, což způsobilo požární poplach. Pracovníci ve věži propadli panice a z věže utekli hlavním vchodem. Aneta na tuhle chvíli čekala a zadním vchodem odběhla k nastartovanému jeapu, který mezitím věž objel a čekal u zadního vchodu. Vzápětí do jeapu nasedl i Joe. Auto se rozjelo směrem k letadlu, které si Joe před tím vybral. Pět vteřin na to vybuchla předem načasovaná bomba. Po věži zbyla jen hromada suti, ze které se valil hustý dým.
Všechny lety byly okamžitě zrušeny.
Jeap dojel na k vyhlédnutému letadlu, které bylo na letišti jedno z nejmenších a bylo schopné pojmout 20 pasažérů. Joe zasedl na místo hlavního pilota a požádal Jiřího aby zastal funkci druhého pilota, že ho bude navigovat, co má dělat. Joe najel na nejbližší ranvay a po prvotních problémech s rovnováhou křídel vzlétnul. Letadlo zamířilo na sever, což zmátlo Jiřího, který se správně domníval, že směr do Argentiny je jihozápad. Upozornil Joa, že neletí správným směrem.Jou odpověděl: " Letíme tak, abychom zmátli případné pozorovatele z letiště." Skinové Brutus, Bigger a Chlup v němém úžasu pozorovali celou akci, kterou vedl Joe. Brutus se zeptal: " Kde ses to všechno naučil, ty vole?" Joe, který mlžil o své minulosti, neměl zájem sdělovat skinheadům podrobnosti, odvětil: " To víš, momentální improvizace. Ani jsem nevěděl, že něco takového umím." Po 50km letu směru na sever ve výšce 10km stočil Joe letadlo na směr jihozápad a přepnul na autopilota. "Za 14 hodin budeme na Puerto Rico, kde doplníme palivo, je to ostrov v Karibiku. Jiří měl obavu, jestli se bude moci ještě někdy vrátit do své rodné země. Opustil bez rozloučení svoji matku, otce, dědečka i babičku z matčiny i otcovi strany, své sourozence, několik tet a strýců, bratranců, sestřenic a 2 synovce, 3 kočky a 15 rybiček. Požádal Blanku, aby zavolala své kamarádce Janě, jak to s nimi vypadá. Protože telefon nefungoval tak šli za Joem, aby jim poradil. Joe se zhrozil a řekl: "Tak to máme štěstí, že se vám to nepovedlo, jinak by nás zaměřili. Ale myslím, že spojit se se zemí a zjistit co nám hrozí, je dobrý nápad."Pak dekódoval přístroje způsobem, který znal z armády a řekl Blance: "teď můžeš zavolat svoji kamarádku" Blanka zavolala Janě. Když Jana zvedla telefon a uslyšela Blančin hlas, celá se rozklepala. Tiše řekla: "Blanko, tady se nemluví o ničem jiném než o vás a skinheadech. Jste ve všech novinách, tv i rozhlasových zprávách. Celé televizní noviny byly o vytopení metra a devastaci Ruzyně. Oprava metra bude stát 2 mld.kč a vůbec nemluvím o opravě Ruzyně. Vláda kvůli vám nepodpoří dotaci na záchranu EU. Joe řekl: "Skonči to nebo nás zaměří." Blanka ještě řekla Janě, ať pozdravuje rodiče a ukončila s pláčem hovor. Chvíli všichni mlčeli a pak Joe do ticha s úlevou pronesl: "Konečně jsme nad Atlantikem, tady už nás nezaměří." Dalších deset hodin cesty proběhlo bez větších komplikací. K Puerto Ricu se přiblížily za úsvitu a Joe hladce přistál na soukromém letišti. Zdálo se, že to tady Joe velmi dobře zná. Když vystupovali z letadla, všimli si, že po prašné cestě se k nim řítí dva terénní vozy. Muži se začali připravovat k boji a vytahovali z kapes své kapesní nožíky. Jen Joe byl zcela v klidu a vypadalo to jakoby se na někoho nebo na něco těšil. Ostatní se domnívali, že mu přeskočilo. Auta zastavila a vyskákalo z nich osm mužů v černých oděvech, kteří byli vyzbrojeni automatickými zbraněmi. Jako poslední vystoupil dobře vyhlížející opálený čtyřicátník v ležérním oblečení v plátěných botech a s kloboukem na hlavě. Joe na něj zavolal: "Antonio! Tak sem konečně přijel na tu návštěvu, jak jsi mě pořád zval?" Antonio nevycházel z údivu a pochvíli překvapivě zvolal: " Jsem rád, že jsi konečně tady. Vítám tebe i tvé zajímavé přátele." Pak Antonio někam zavolal a objednal pro návštěvu odvoz. Zapět minut se objevili dva Jaguáry, do kterých překvapení návštěvníci nasedli. Po deseti minutách cesty přijeli k velkolepému sídlu, které vypadalo jako moderní palác. Po stupu do obrovské haly uviděli nalevo ohromnou voliéru, přes celu stěnu. V ní létalo několik barevných kolibříků rostly popínavé liány,na kterých se houpaly dvě opičky. Na okně do zahrady seděl papoušek a zdravil je lámanou angličtinou: "Hallo ladies and gentlemans." Náhle spatřili dva obrovské tygry, kteří se k nim rozeběhli. Všichni zkoprněli hrůzou. Antonio se s tygry začal vítat a sdělil návštěvníkům, že to jsou jeho domácí mazlíčci. V tom tygři zařvali, Antonio je okřikl "Shut up". Oba tygři sklapli a poslušně si sedli. "Nejsou zvyklí na návštěvy." Řekl Antonio. "Vím, že jste unavení z cesty moje služebná vám ukáže vaše pokoje." Pak zavolal jednu ze svých služebných, která se jmenovala Florance. Ta je zavedla po schodech do prvního patra, kde každému ukázala vlastní pokoj s výhledem na tyrkysové moře. Blanka s Kateřinou začali obdivovat koupelnu s vířivkou a pozlacenými kohoutky a Jiří se spokojeně povaloval na pokoji s postelí 3x2 metry. Po dlouhých útrapách, kdy byli účastníci nuceni se prodírat stokou a neměli se kde umýt, smrděli jako stádo prasat. Aby se měli po umytí do čeho obléct, přinesla jim Florance šaty, střižené podle poslední mody.
Byl čas večeře. Florance obešla všechny pokoje a pozvala všechny na grilování. Nejprve se podávala želví polévka, poté si mohli návštěvníci vybrat ze tří chodů, v nabídce bylo: marinované žraločí maso, steak z divočáka nebo humra. "Ty vole co je to za žrádlo" utrousil Bigger. Nikdo jiný však neprotestoval a objednávky se na kuchaře jen sypaly. Když kuchař servíroval jídlo tak i Bigger přestal protestovat a začali mu téct sliny. Po večeři se všichni přesunuli k bazénu, kde někteří popíjeli drinky a jiní se koupali v bazénu. Blanka a děti unavené k smrti odešli spát. Brutus a spol se systematicky ožírali na baru a lili do sebe už třetí láhev skotské whisky a tak se mohli Joe, Antonio a Jiří bavit o problémech příštích dnů. Antonio navrhl, že by se mohli pozítří vyjet několikadenní vyjížďku jeho lodí. Nápad se všem líbil a dohodli se, že ve středu vyrazí. Jirka odešel spát, Joe Antoniovi vysvětlil, v jaké se nalézají situaci. Do odjezdu se nic zvláštního nedělo. Jeli ke korálovým útesům, kde se všichni potápěli. Viděli množství korálů a ryb neuvěřitelných barev, tvarů a velikostí. Druhý den plavby se vydali na lov do zátoky žraloků. Antonio vysvětlil Jiřímu práci s harpunou. Jirkovi se k večeru podařilo ulovit pěkný kousek. V síti vytáhli na palubu asi 2m dlouhého žraloka. Další den tedy v pátek se vydali na malý neobydlený ostrov s rozlohou asi 5 km2. Po kilometru cesty se dostali k průzračnému jezeru. Antonio je zavedl k otvoru do nějaké jeskyně, do které vtékal potůček vody. A zeptal se: " Má někdo zájem zjistit, kam ta jeskyně vede?" Po zkušenosti ze stoky se nikdo nehlásil. Antonio řekl: " tak jdu sám, kdo chce, může se připojit." Po chvíli se všichni neochotně vydali za ním. Původně malá chodbička vyústila asi po pěti minutách chůze do ohromné, prostorné jeskyně. Délka této jeskyně byla asi 50m, šířka 30m a výška dosahovala 10metrů. Antonio popohnal skupinu větou:" musíme si pospíšit, protože jakmile nastane příliv, celá jeskyně bude zatopena vodou. Skupina vedená Antoniem se vydala do jedné z menších chodeb. Tato cesta působila značné potíže Biggerovi, který se do některých průrev mezi skalisky špatně vměstnával. Další pětiminutová chůze k východu jim připadala jako věčnost. Když se konečně dostali k východu tak některé větší vlny mořského přílivu způsobili, že se voda v jeskyni nárazovitě zvedala až do výše kolen. Jirka musel vzít Anetu do náruče, aby ji nárazy vody nesmetly a nezanesly zpátky do jeskyně. Konečně byli venku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama