1. Nový domov

4. prosince 2013 v 18:09 | Juliette |  Last Year
CRRR, slyšel jsem zvonek uvnitř baráku. Chvíli jsem počkal, ale když se nikdo neměl k otevírání, zazvonil jsem zase, ale tentokrát jsem ruku ze zvonku nepustil, dokud jsem neuviděl v otevřených dveřích rozcuchaného sedmnáctiletého chlapce s kulatými brýlemi, které schovávaly oříškové oči, a celého ještě v pyžamu.
"Tichošlape, co tady děláš?" zeptal se mě můj kamarád a pustil mě dál. Měli to tady hezky zařízené, většinou převažovala béžová a k mému potěšení, jsem nikde nezahlédl ani malý náznak zelené barvy.
"Ále, já utek, už mě nebavilo jak na mě ta ježibaba pořád řvala, a říkal jsem si, nemohl bych do konce léta bydlet u vás?" zeptal jsem se s prosbou v očích a podíval se na rozcuchaného kamaráda svým neodolatelným psím pohledem.
"Nechápu, jak tě mohlo vůbec napadnout, že si tě tu nenecháme! Padej nahoru a vybaluj, jenom prosímtě nevzbuď návštěvu," kývnul hlavou směrem k návštěvnickému pokoji a vydal se nahoru po schodech do pokoje, který mi manželé Potterovi, rodiče mého věčně rozcuchaného kamaráda uvolnili. Otevřel jsem dveře a nestačil se divit. Stěny byly vymalované červeně a mezi pohyblivými fotkami mých přátel se táhla zlatá nit s jejich jmény. Postel, jak jinak než v barvách Nebelvíru a i vše okolo působilo příjemně a klidně. Na noční stolku byly kromě lampy čtyři figurky zvířat. Když jsem došel blíž, poznal jsem v nich Jelena, psa, vlka a krysu. Usmál jsem se, a než jsem si vybalil, bylo půl jedné. Seběhl jsem dolů do kuchyně a tam potkal paní Potterovou, která zrovna vařila oběd.
"Jé ahoj Siriusi," pozdravila mě, když zaregistrovala, že jsem vstoupil do místnosti. "Oběd bude asi za patnáct minut, tak zatím můžeš jít ven za Jamesem, dovádí na koštěti," usmála se na mě, a skoro mě až vyhnala ven.
"Tichošlápku, tak co dneska podniknem?" zeptal se a šibalsky mu zajiskřilo v očích.
"Při cestě sem jsem slyšel o nějaké mudlovské diskotéce, co by se měla konat ve vedlejší vesnici," řekl a ukázal směrem kde stála ryze mudlovská vesnice, tedy skoro město - Lotus
"No jasně, ty pořád myslíš jen na holky," zasmál se James a vyletěl vysoko do vzduchu, kde na mě stačil křiknout: "Poleť! Koště máš za domem!" A tak jsem doběhl a zjistil, že na mě čeká zbrusu nové koště - Nimbus 1000, což byl nejnovější model.
"Dvanácteráku, co to má znamenat?" zeptal jsem se ho když jsem ho dohnal někde 50 metrů nad zemí.
"To je dárek od naší rodiny k tvým sedmnáctinám," usmál se na mě James a zamířil střemhlav dolů. Nelenil jsem a díky větší váze ho brzo dohnal, a dokonce i předehnal.
"No jen se nepředváděj," zasmál se James a vypustil zlatonku. "Schválně kdo ji chytne první," vyplázl na mě jazyk a vystřelil směrem, kde před chvílí zlatý míček zmizel. Zůstal jsem na stejném místě, protože mi bylo jasné, že proti jeho chytačským dovednostem, nemám žádné naděje. Neuplynula ani minuta a už na mě mával pěstí, ve které se mu jeho kořist vzpouzela a snažila se dostat ven.
"Hej to není fér!" naštval se naoko James, "ty jsi za mnou neletěl!"
"Nepouštím se do předem prohraného boje," odpověděl jsem a rozletěl se směr les. Přitisknutý na násadu koštěte jsem kličkoval mezi stromy a snažil se ani do jednoho netrefit, což se mi - k mému údivu - dařilo. Půl hodinu jsme se proháněli v lese na košťatech a jeden druhého předháněli, než jsme přistáli před vstupními dveřmi našeho domova a vysmátí vlezli dovnitř. Tam na nás čekala mírně naštvaná paní Potterová.
"Konečně se pánové uráčili zasednout k obědu? Tak to si ještě budete muset počkat! Do koupelny a trochu se zkulturněte!" přikázala nám a tak jsme se šli, podle jejích slov zkulturnit. Po obědě nás zaměstnala úklidem domu, protože si prý musela ještě něco zařídit, a my s velkou pomocí hůlek měli za chvíli hotovo.
Přiletěla sova. Velký puštík se snesl k mým nohám a složil mi tam balíček, nadepsaný mým jménem. Sovu postavil James před misku s vodou a nějakými pamlsky, než se vydá na zpáteční cestu s odpovědí. Při rozbalování vypadl lístek s blahopřáním od Remuse a s tím, že se za necelý týden v domě Potterů objeví taky tak ať s ním počítáme. Když jsem se dostal k velkému zabalenému dárku, hmatem jsem zjistil, že je to kniha. Co jiného taky od knihomola jako je Remus čekat? K mému milému překvapení to byla celkem zajímavá kniha. Jmenovala se Kamasutra. James se mi koukal přes rameno a ušklíbl se, zřejmě věděl co to je.
"Co je ta kniha zač? Snad Remus nedoufá v to, že si ji přečtu, nebo nedej Bože, že se začnu učit!" zděsil jsem se, ale pohled na smějícího se kamaráda mé chmurné představy zahnal.
"No věř mi Tichošlápku, tuhle si přečteš. A troufám si říct, že tě bude bavit!"
"Kniha a bavit mě? Dvanácteráku, spadnul jsi z višně?"
"Ne, ale tuhle knihu jsem už četl. Schválně ji otevři a přečti si nějakou větu." Poslechl jsem ho, otevřel ji a při čtení jsem se čím dál, tím víc usmíval.
"Remuse se tedy překonal. Tohle jsem od něj nečekal. Podej mi brk a pergamen ať mu můžu poděkovat a podělit se s ním o nejneovější novinky," mrkl jsem na Jamese a ten vyběhl do svého pokoje. Za chvíli se vrátil a tak jsem na papír načmáral vzkaz, že děkuju a že se nemůžeme s Jamesem dočkat až se k nám připojí.
"Napiš mu ještě, že tu budeme jenom my tři, Červíček mi před týdnem psal, že nemůže přijet. Prý jede s rodiči do Itálie." A tak jsem napsal i to, a připojil ještě důkladné líčení mého úniku z domova. A jak jinak, trochu jsem se to přibarvil.
"Za tebou že běžela ta fůrie s bičem v ruce? Házela po tobě sekáčky na maso? Ty Sirie, jestli nejsi lhář tak co teda jsi?" kroutil nad dopisem hlavou.
"Líčím pravdivou událost!" řekl jsem rádoby vznešeně a s nosem nahoru jsem zamířil k sově abych jí dopis předal.
"Počkej ješte, podepíšu se tam taky," a tak jsem mu papír podal. Když jsem se pro papír znova natáhnul, zakroutil hlavou a předal sovičce obálku dří, než jsem něco stačil udělat.
"Accio dopis!" přikázal jsem, ale dopis nepřiletěl.
"To jsi nevěděl, že jsou sovy proti takovýmto kouzlům chráněny?" zeptal se mě důležitě James a když zachytil můj nevraživý pohled rozesmál se.
"Už bychom mohli vyrazit," řekl James, když se konečně přestal smát, "cestou se můžeme ještě proběhnout," mrkl na mě a já pochopil. Když jsme došli na kraj lesa, rozhlídl jsem se ještě, jestli nás nějaký mudla nepozoruje, protože by mu mohlo být divné, že v jednu chvíli se dívá na dva mladíky, a v druhé chvíli civí na černého psa s jelenem po boku. Když jsem nikoho neviděl, proměnili jsme se do výše zmiňovaných zvířat a ve stejnou chvíli vyrazili tryskem do lesa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 23:00 | Reagovat

tak to by mě zajímalo co to bylo za knihu, že i cassanova se začetl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama