2. Na Příčné se to pokazilo

2. prosince 2013 v 13:33 |  S Poberty v Bradavicích
Další den vstávali v sedm hodin. Pro holky to nebyl zas takový nezvyk jako pro kluky, kteří si navykli nevstávat dříve než v deset, a i tak je bylo těžké z té postele vyhnat. V osm už byli všichni nasnídaní, bdělí a i s Billem, který dorazil ještě v noci, byli připraveni na nákupy.
"Příčná ulice!" zaznělo postupně od osmi lidí a vydali se každý za svým.
Paní Weasleyová s Ginny zamířila do Gringottovy banky, Bill, Fred a George šli obdivovat košťata a Ron, Hermiona a Harry se vydali do Krucánků a Kaňourů. Do odpoledne měli všichni nakoupeno a sešli se u Děravého kotle na oběd.
"Ginny můžu si s tebou na chvíli promluvit? O samotě," dodala Hermiona když zrzka souhlasila.
"Co se děje Mio?" zeptala se když se dostatečně vzdálili.
"Já... no... víš..."
Tak to ze sebe dostaň nemáme na to celý den," zasmála se Ginny a zkoumavě si kamarádku prohlížela.
"Fajn, chtěla jsem tě o něco poprosit... Dnes ráno jsem vzala Harrymu neviditelný plášť, protože jsem si tady potřebovala něco zařídit... Ale nepovedlo se mi to," povzdechla si smutně Hermi, ale pokračovala. "Musíš jít se mnou, prosím, je to moc důležité!"
"Dobře," souhlasila Ginny po chvilkovém zvážení. "Ale nebude jim trochu podezřelé, že jsme odešly ale nevrátily se?" zeptala se trochu nejistě, přece jenom její mamce nemůže nic uniknout.
"Neboj se ničeho si nevšimnou," zaradovala se Hermiona, že ji přesvědšila. Vytáhla tedy neviditelný plášť a chtěla ho přes ně přehodit, když tu z toho cosi vypadlo. "Ouha, to je Pobertův plánek! No co se dá dělat musíme ho vzít s sebou," povzdechla si Hermiona a zmizela i s rusovláskou pod pláštěm.
Vyšli z hostince a vydaly se na nákup Hermionina tajemného předmětu, když v tom jim někdo plášť sebral. Obě se otočily a zalapaly po dechu.
"Tak co myslíš Georgi, co by na to řekla mamka? Dcera s kamarádkou jdou na utajovanou prohlídku Příčné?"
"Nevím Frede, ale určitě by neskákala radostí, ovšem Harry taky ne jestli se dozví, že mu někdo," ukázal prstem na Hermionu,"sebral jeho milovaný neviditelný plášť. A podívejme, Pobertův plánek taky!"
"Že by naše Hermy nebyla tak andílkovská jak se zdá být?" ušklíbl se Fred a mrkl na bratra. Oba vystartovali a chytli holky kolem pasu, chtěli je začít lechtat jenže...
"Pozor!" zakřičela Hermiona ale už bylo pozdě. Když ji Fred chytil, omylem rozbyl obraceč času.

Byli pořád na tom stejném místě, připadali si pořád stejně, ale všechno bylo jinak. A oni si to začali pomalu uvědomovat.
"Hermiono, řekni mi prosím že to v té kapse nebyl obraceč," zachvěl se Fred.
"Ob... obraceč? Jakože jsme se přesunuli do minulosti?" zeptal se trochu vystrašeně George.
"Žádnou paniku!" ozvala se Ginny "mohli jsme se posunout třeba jen o pár minut!" bylo vidět, že v to spíž doufá.
"Hele támhle někdo jde! Zeptáme se na datum!"
"Dobrý nápad brácha," prohodil Fred a šel za postarším kouzelníkem, který si to svižně vykračoval směr banka. "Ehm pane, nějak jsem se zapoměl, jaké je dnes datum?" usmál se na kouzelníka Fred.
"Dnes je 29. srpna chlapče," mrkl na něj stařík a odchvátal zase pryč.
Otočil se a viděl, že se na něj jeho dvojče připitoměle šklebí.
"Taky jsi to mohl zkusit sám!" vypálil na něj.
"To by pak nebyla taková sranda," prohodil George.
"Ty...!" nestihl Fred doříct, protože si všiml někoho dalšího v ulici. Chlapce s kulatými brýlemi, rozcuchanými černými vlasy a hnědýma očima. Všichni strnuli a pozorovali ho. V hlavě jim všem proudila hora otázek. "Proč vypadá jako Harry? Má ale jiné oči! A kde má jizvu? Sakra! To je jeho otec! To ale znamená..."
"My se vrátili... jestli je tohle Harryho otec... Sakra," vypočítávala Hermiona na prstech," my jsme se vrátili o 20 let!" zašeptala zděšeně Hermiona a podívala se po přátelích. Tak to jsou v pěkném průšvihu.
"Ale co budeme dělat?" zeptala se Ginny s potlačovaným zoufalstvím.
"Napíšeme Brumbálovi," rozhodla Hermiona a už vytahovala pergamen a brk, no jo ale kde najdou sovu? V tom ji něco napadlo.
"Héj J.... chlapče počkej!" zavolala na Jamese, který kolem nich právě procházel. "Nepůjčil by jsi nám prosím sovu? Potřebujeme napsat profesorovi Brumbálovi ale nemáme jak mu to doručit," usmála se Hermiona a čekala na Jamesovu odpověď. Ten si ji chvíli měřil, pak ale pokrčil rameny a zavolal na svoji matku, která stála opodál.
"Mamko! Podej mi Dukaty, potřebuju napsat velmi důležitý dopis," zavolal James skoro přes celou, teď už postupně plnící se ulici na svoji matku. Pak se otočil na čtveřici a zeptal se.
"Jak se vlastně jmenuješ?" podíval se na Miu se zájmem v očích.
"No, já jsem Hermiona... Grangerová a toto je Ginny, Fred, ne počkat George, ne počkat! Kluci přestaňte se mi míchat!" zasmála se ale pokračovala," Weasleyovi. A ty jsi...?"
"James Potter, tam je zbytek mojí rodiny, moje mamka Amber Potterová, taťka John a ta malá potvora je moje dvojče Angie." dokončil představování rodiny. Návštěvníci ale při zmínce o posledním členovi rodiny strnuli. Nikdo jim nikdy neříkal nic o Jamesově sestře, to je ůplná novinka!
"Ehm, říkal jsi sestra-dvojče?" zeptala se nejistě Ginny a pokukovala po celkem hezké černovlásce s milým ůsměvem a kouzelnýma modrýma očima.
"Jo, nechtěli jste napsat nějaký dopis?" zeptal se podezřívavě James.
"No jo vlastně promiň," omluvně se usmála Hermiona, sedla si na zem a začala psát. Když měla popsanou jednu stranu pergamenu, zarazil ji George. "Hele přece mu nechceš psát nějakou esej? To už stačí Mio, jinak při čtení usne," zachcechtal se svému vlastnímu vtipu a vítězoslavně pozoroval Hermionu která podala dopis sovičce a ta odlétla, aby splnila svůj ůkol.
"Tak co teď?" zeptala se ostatních Hermiona.
"No mohli byste jít s námi, jdeme zrovna do Děravého kotle, co vy na to?" zeptal se přátelsky James a jim nezbylo nic jiného než souhlasit. Ještěže si s sebou vzali váčky s galeony, oddechli si všichni. Po vydatném obědě se s nimi Potterovi rozloučili a tak zůstala partička čtyř kamarádů sedět a bloumat co s nimi vlastne bude.

Ozvalo se hlasité prásk, jak se někdo do Děravého kotle přemístil, zvědavě se ohlédli a spatřili mladší verzi Brumbála, než na jakou byli zvyklí. Jakmile si jich všiml, zamířil k nim.
"Vy musíte být slečna Grangerová a sourozenci Weasleyovi, mám pravdu?" zeptal se jich a posadil se k nim.
"Ano pane profesore jsme to my, a je tu..." začala Hermiona, ale Brumbál jí skočil do řeči.
"Slečno Grangerová všechno jste mi už vysvětlila v dopise, teď jestli mohu vidět ten obraceč? To víte v dnešní době musíme být opatrní," a spiklenecky na ně mrkl. Hermiona mu opatrně přístroj podala. Za skly jeho půlměsícových brýlí bylo vidět, že usilovně přemýšlí. Všichni seděli v tichosti asi deset minut a pak Brumbál prolomil mlčení otázkou.
"Do jakého ročníku jste měli ve vašem čase nastoupit?"
"No... vlastně," začala Hermiona, ale Ginny jí skočila do řeči.
"Do šestého," řekla rozhodně, "teda až tady na bráchy, ti jsou vystudovaní, ale mohli by se přidat k nám, tím, že už tím vší prošli, nebudou aspoň pozadu," navrhla Ginny a k jejímu velkému překvapení všichni souhlasili.
Postavil před ně zrcadlo a zeptal se,"Tak a jak by jste si přáli vypadat?"
"No, my bychom asi vypadali radši stejně jako teď jen o trochu mladší."
"A v případě naší sestřičky o něco starší," doplnil bratra George.
"Tak tedy, tady máte seznam učebnic pro šestý ročník, doufám chlapci, že se z vás stanou premianti. I když máme na škole velké talenty. Zde jsou vaše jízdenky, mimochodem, bylo by lepší nikde nezmiňovat vaše jména, jenom kvůli bezpečnosti," podotkl Brumbál.
"Pane profesore moc se omlouvám, ale někdo už naše jména zná. Tedy aspoň mé celé. Jenom Weasleyovi neřekli svá příjmení," řekla Hermiona.
"Takže budete sourozenci Brownovi. Ještě mi napište výsledky vyšich NKÚ a zapište si příslušné předměty, ve kterých byste chtěli studovat. Nevím jak dlouho bude trvat, než se mi podaří zjistit nějaký způsob, jak vás dopravit zpátky odkuď jste. Pokud vám to nebude vadit, požádám o pomoc ministerstvo. Na odboru záhad se časem zabývají, takže když na nic nepřijdu já, oni určitě," usmál se, a pak se přemístil pryč.
"Tak se jde nakupovat ne?" zavýskla si Hermiona a vyrazila utrácet a utrácet. Vždycky žasla nad Brumbálovou prozíravostí. Pomohl jim, a to je vlastně ani neznal. Podívala se na kyselé obličeje ostatních a ůsměv jí zamrzl. No jo vždyť jsou zpátky v čase, bez rodičů, bez Harryho, bez Rona, beze všech co je měla tak ráda.
"Hele já vím, že to není nějaké extra super, ale vemte si, že máme šanci poznat partu Jamese Pottera! Sice je tu ta věc s Červíčkem, ale to nám nezabrání v tom si to tu pořádně užít!" snažila se je povzbudit Hermiona, ale nedařilo se. Byli skleslí, bez chuti do života.
"Lidi no ták!" skusila to na ně uhrát, ale ani teď se jí to moc nedařilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kokoska Kokoska | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 14:14 | Reagovat

Oh, co se té Hermioně stalo, mají na ni špatný vliv? :D No, celá tahle kapitola mě fakt bavila, pořád si představuji Brumbála, jak usíná nad dopisem od Hermiony. Velké plus pro mě je, že tam jsou Fred a George a není Harry, toho už jsem měla trochu plné zuby :D :))

2 Šílenej Šílenej | Web | 23. března 2014 v 13:08 | Reagovat

přésně! tak se to dělá! upravit si zažitý postavy podle svýho :D Mia překvapuje, hlavně neřikej, že ěmla rande s Dráčkem nebo někym jinym zapovězenym..

3 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 26. března 2014 v 16:34 | Reagovat

nenenenenenenenene, já jsem totálně absolutně proti všem povídkám Dramione... upřímě, Draco se mi líbí, když je sám sebou ("Ty špinavá mudlovská šmejdko" a podobné) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama