KAPITOLA 3 - Donáška

4. prosince 2013 v 16:19 | Juliette |  Lucy Delaney
CRRR! Zvonek. Zvoní. Už deset minut. A nepřestává. To tam snad mám dojít a otevřít? Já? Já se mám obtěžovat s tolika schody, místo toho parchanta co se opovažuje nazývat se otcem? Nikdy! Zvoní. Pořád zvoní. Zdá se mi to nebo nabírá na síle? Ne, to musí být omyl, zvonek má jen jednu hlasitost. A teď je na maximu. Pořád zvoní. Otravný zvuk. Dávám si polštář přes hlavu ale pořád to nepomáhá. Pořád zvoní. Ještě pět minut a ten někdo to pěkně schytá! Zvoní. Už jenom čtyři minuty. Pořád zvoní. Tři minuty. Nepřestává zvonit. Dvě. Ten otravný zvuk mi leze krkem. Jedna.
"Sakra co si myslíte že děláte?! Takhle ráno mě budit!" křičím na chlápka, kterému ten prst pravděpodobně zamrzl na zvonku. Prohlíží si mě. Mám na sobě jenom tílko a krátké kraťasy, a to ho pravděpodobně velmi přitahuje.
"Haló," mávám mu rukou před obličejem. Trhnutím se probral a spustil ruku ze zvonku.
"Mám tady něco pro jistého pana Delaneyho, je doma?" ptá se a snaží se nakouknout dveřmi dovnitř.
"Ne," odseknu. Co je mi po něm?
"Tak mi to budeš muset podepsat ty," říká a podává mi listinu. Jen zběžně přelétnu co vlastně podepisuju a už mi podává balík. Prásknu dveřmi přímo před jeho dlouhým nosem a i s balíčkem jdu do velké knihovny plné velkých, starých, zaprášených knih, které už léta nikdo neotevřel. Sednu si na jednu sedačku a prohlížim si balíček v mých rukách. Není moc velký ani těžký, bílý papír nadepsaný otcovým jménem trhám a dívám se dovnitř. Z toho co vidím mi až klesne brada. Vevnitř je skleňená koule, která mění barvy. Vážně, přísahám že když jsem ji viděla poprvé byla průhledná, ale teď je světle zelená.
"Ty budižkničemu dej to sem!" ozve se za mnou a já sebou leknutím trhnu. Vyrve mi kouli ze svých spárů a zase mizí do svojí "laboratoře" jak tomu s oblibou říká. Nikdy mě tam nepouští, stejně mě nezajímá co tam má. Ale tahle koule mě zaujala. Co tam s ní ten starej dědek bude dělat? Rozhodla jsem se, že to zjistím. Ale teď na to nebude čas, musím se soustředit na něco jiného... Důležitějšího. Na obsah mé krabičky, kterou mám schovanou v pokoji pod pátým prknem vpravo od dveří. To jé můj úkol. Moje poslání. Má divnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simurha simurha | 4. prosince 2013 v 18:43 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama