3. "První" dojmy

3. prosince 2013 v 21:10 | Juliette |  S Poberty v Bradavicích
Špatná nálada je přešla až když stáli na nástupišti 9 a 3/4 a koukali se na červenou lokomotivu. Podvědomně se všichni usmáli, aspoň něco se nemění.
"Héj Mio! Ginny! Frede! Georgi! Tak tady jste všude vás hledám!" vykřikla Angie Potterová a celá udýchaná k nim doběhla. Už od jejich prvního setkání v Příčné si ji oblíbili, a ona je. "Takže společně pojedeme do Bradavic to je skvělé! Pojďte už mám věci v kupé." řekla a táhla je všechny k druhému vagónu. Jen co se všichni pohodlně usadili, vlak se rozjel.
"No a do jaké koleje si myslíte že vás klobouk zařadí?" zeptala se Acantha.
"Do Nebelvíru." řekli všichni najednou, a pak se rozesmáli. Taky kam jinam by je poslal? Jednou už je zařadil tak proč to měnit.
Jak vlak ujížděl a začalo se stmívat, všem už začalo kručet v žaludku a těšili se na velkou hostinu. Trochu je nebavilo, že musí dělat, že nic neznají, ale co, budoucnost se změnit nesmí. To věděli všichni čtyři. Zrovna když jim Angie říkala kde všude byla o prázdninách, otevřely se dveře kupé a na prahu se objevil pohledný chlapec s tmavě modrýma očima, vlasy mu spadaly do obličeje s jistou elegancí a na obličeji mu pohrával ironický ůšklebek. Všem zatrnulo, byl to Sirius Black.
"Ale, ale, ale. Potterová že já na tebe vždycky narazím?" ušklíbl se.
"Dej si pohov Blacku nebo se do konce cesty budeš válet v uličce," pohrozila mu Gie a na důkaz vytáhla hůlku.
"Já se tě nebojím... Ale kohopak to tu máme? Vás jsem tu ještě neviděl!" poznamenal Sirius směrem ke čtyřce.
"Jsme noví studenti šestého ročníku. A když dovolíte pane "všechno mi tu patří," my tady máme nedobrané téma." uzavřela Hermiona a švihnutím hůlky vyrazila Siriuse ven a zamkla dveře. Celé kupé se otřásalo jejich smíchem.
Ta drzá malá mrcha! Však on jí ukáže. Nikdo nebude zesměšňovat Siriuse Blacka!
Jo to zvládne Sirius Black sám.
Ale kušuj, víš že mám pravdu.
Ne, nemáš.
Grr jak on nesnášel vnitřní hádky!

"Prváci ke mě! No tak nebojte se, však já vám nic neudělám!" zasmál se obr.
Ginny, Hermiona a Fred s Georgem k němu trochu nejistě zamířili. Když už tu měli být poprvé tak se vším všudy.
"A hele, šak já si řikal, že tu ste ňáký noví!" zasmál se Hagrid a pokynul jim rukou aby se připojili k plavbě loďkami.
"Mimochodem, jsem Hagrid," usmál se na ně a všichni vyrazili směr obrovský hrad. Všichni z prvních ročníků byli ohromeni, a oni to museli hrát také, ale uchvátila je spousta věcí. Stromy byly menší, než na jaké se pamatovali. Celkově Bradavice na ně působili jiným dojmem... Zdály se být tak cizí...
Vešli do hradu a zastavili se na povědomém schodišti. Když přišla žena, která je měla dovést na zařazování, vyjeveně na ni koukali. Byla to o 20 let mladší McGonnagalová. No tohle.
"Vítejte v Bradavicích studenti. Jsem zdejší profesorka přeměňování, a také ředitelka Nebelvírské koleje. Zanedlouho projdete těmito dveřmi a já budu vyvolávat vaše jména. Vy si dáte na hlavu klobouk a ten vás zařadí do jedné ze čtyř kolejí. Jsou jimi Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Kolej bude něco jako vaše rodina. V průběhu roku vám budou za ůspěchy přibývat body, za každé porušení školního řádu o body přijdete. Kolej s největším počtem bodů vyhraje Školní pohár. Vás čtyři zařadíme na konec," pokývala na Weasleyovic sourozence a Hermionu. "Následujte mě."
Vešli do velké síně spolu s jedenáctiletými a pokračovali mezerou mezi stoly Mrzimoru a Havraspáru. Od Zmijozelského stolu se dočkali jenom vražedných pohledů, za to od toho Nebelvírského stolu provázeli Ginny a Hermionu mlsné oči spousty kluků, Freda a George zase mlsné oči holek.
"Andersonová Nathali."
"MRZIMOR!"
"Awods Michael."
"ZMIJOZEL!"
Tak to pokračovalo, až zbyli jenom čtyři, značně převyšující studenti.
"Vítejte studenti, v dalším školním roce! Přes prázdniny se zde udály následující změny! Na nové místo učitele Obrany proti černé magii nastupuje profesorka Bufferová a místo učitele Starodávných run obsadil náš starý známý profesor Lerson. Také zde vítám novou profesorku bylinkářství, kdysi premiantku profesorku Prýtovou. To je z profesorského sboru vše. Dále školník pan Filch mne poprosil abych vám připoměl, že vstup do Zapovězeného lesa není jinak než zapovězený. Také na seznamu zakázaných žertovných předmětů přibylo asi deset položek, úplný seznam najdete na dveřich pracovny našeho školníka. Školní rozvrhy budou rozdány zítra při snídani a to ředitely vaší koleje. A teď bychom mohli dokončit zařazování, kručení žaludku některých, doléhá až sem," usmál se a za potlesku se posadil.
"Grangerová Hermiona." Hermiona došla nervózně ke stoličce a posadila si velký klobouk na hlavu.
"No podívejme, chytrá až, až. Pro tebe by byl vhodný Havraspár."
"Jen to ne! Prosím já chci do Nebelvíru, tam patřím!" škemrala.
"Neříkám, že snad nejsi odvážná. Ale hlava jako je ta tvoje? No dobře, když na tom tak trváš.
NEBELVÍR!" od stolu ůplně vlevo se ozval nadšený potlesk. Hermiona tam s ůsměvem zamířila a přisedla si k Angie, která seděla až trochu nebezpečně blízko Siriusovi, který ji ještě neodpustil ten trapas ve vlaku.
"No vidíš, tak jsi to dokázala," usmála se na ni povzbudivě.
"Weasley Fred."
"No podívejme. Chytrá hlava, ale samá lumpárna. S tebou to tady budou mít těžké, ale nevidím jinou možnost než... NEBELVÍR!"
"Weasley George."
"No podívejme. Tak vy jste dvojčata? Jste si velice podobní. A proto i v tvém případě zvolím to nejlepší. NEBELVÍR!"
A do třetice všeho dobrého, pomyslela si Ginny.
"Weasleyová Ginerva."
Ginny doklopýtala ke klobouku a narazila si ho na hlavu. Neměla ráda jméno Ginerva. Nebezpečně to připomínalo Minervu.
"Ty to musíš mít velmi těžké s takovými bratry." poznamenal klobouk.
"No jo, ale někdy je s nimi sranda!" hájila je.
"To nepopírám. Takže kam s tebou? Hm. Zmijozel ne, tam by se ti nevedlo, na Mrzimor bych tě taky netipnul. Na Havraspár jsi moc lenošivá, ale jak tak přemýšlím, jsi velmi odvážná. A víš v jaké koleji se cení přátelství, statečnost, věrnost, láska, a ty všechny tyto vlastnosti máš? NEBELVÍR!"
"Dokázala jsi to sestra!" pochvaloval si George a začal si nakládat kuře s rýží. Po večeři jim prefekti sdělili hesla a oni se vydali k Buclaté dámě a do společenské místnosti. Ta vypadala stejně, ostatně jako už celých tisíc let. Sedli si k nejlepší křeslům u ohně a jen tak přemýšleli co tady budou dělat, když je vytrhl z myšlenek hlasitý smích a povyk. Kdo jiný to mohl být než...
"Tichošlápku, co dneska podniknem?"
Nemám ponětí, ale já Srabusovi umývat hlavu nebudu," řekl a rozřehtal se.
"Ale podívejme, nová krev, Náměsíčníku, pojď se k nám přidat je tady pořádně přivítat!" rozesmál se James a i se Siriem a Remusem zastavili u nových žáků pátého ročníku.
"Ahoj vespolek," pozdravil je, " tohle je můj kámoš Remus a tohle je Sirius, možná už vám o něm moje dvojče vyprávělo?" zeptal se James.
"Možná se zmínila," ušklíbla se na oba Hermiona.
"Ale no tak Grangerová, přece si nechceš zkazit hned první den? Co kdybychom si spolu někam vyšli?" zeptal se Sirius a nasadil oblbovací ůsměv.
Hm, jenže to na mě neplatí, ušklíbla se Hermiona a Siriusovi přistála taková facka, že mu tam zbyl rudý flek.
"Aspoň víš jak se každý den cítím Tichošlápku, a ty ses mi ještě posmíval!" chechtal se James až z toho spadnul z křesla.
"Pottere co se tady válíš?" zamíchala se do situace i Lily Evansová, která se trochu podobala Ginny, ale jenom nepatrně.
"Hej, Evansová, nepůjdeš se mnou na rande?" zavolal přes celou společenku James.
Lily si hezky počkala než se zvedne, a potom mu vlepila takovou, že to vypadalo že tam ten rudý flek vydrží aspoň měsíc.
"No zkusils to," smál se mu Sirius a to už se i on válel smíchy po zemi.
"To nemá cenu, Ginny pojď, jdeme do pokoje, na tohle už nemám náladu," prohlásila otráveně Hermiona a vyrazila k dívčím ložnicím. Zjistily, že mají pokoj společně s Angie a Lily... Ještě že aspoň někoho znají. Jen co se obě svalily na postel, už spaly.
Zatímco z holčičího pokoje bylo slyšet jen hlasité zařezávání, z té klučiči byl slyšet hlasitý smích. Fred s Georgem měli pokoj s Pobertama, což byl vlastně jejich živel. Povídali si o všech lumpárnách. Ti dva se na Poberty koukali jako na svatý obrázek. Jamesovi a Siriovi se hned zalíbili. Byli vlastně stejní jako oni. Ale ne tak stejní jako Fred s Georgem, ti byli k nerozeznání.
"Ty Georgi..." začal Sirius.
"Ale já jsem Fred!"
"Tak promiň Frede..."
"Dělám si legraci, jsem George."
"Hele to už stačí nebo tady Tichošlápkovi rupnou nervi," smál se kamarádovi James.
"Tak to by stačilo Dvanácteráku! Zkus strávit patnáct let s mojí drahou matinkou, a pak mi něco říkej o nervech," zavrčel Sirius a svalil se na postel.
"Frede, nebo Georgi, je mi to jedno, nechtěli byste s námi podniknout nějakou zlomyslnou věc Filchovi?" zeptal se James, ale když se setkal s pohledem Remuse, jediného rozumně uvažujícího v té místnosti, jak to sám řikal, dodal "ale žádnou černou magii!"
Remus jen pokýval hlavou a chtěl ještě něco říct Petrovi, ale ten vepřík už dávno spal.
"Jak je to vlastně s vámi a s famfrpálem?" zeptal se dvojčat na jeho oblíbené téma.
"Proč se ptáš?" zeptal se se zájmem Fred.
"No jsem kapitán a chybí nám čtyři hráči, nechtěli byste přijít v sobotu na konkurz? Teda pokud vám to jde," ušklíbl se James.
"No, já nevím..."
"Moc se mi to nezdá..."
"My totiž ve famfrpálu dobří nejsme..."
"Jsme totiž ůžasně skvělí..."
"A na jakém postu hrajete?" zeptal se se zájmem James, jestli jsou tak dobří, jak o sobě říkají, Nebelvírští by mohli letos vyhrát, a ta představa se Jamesovi velmi zamlouvala.
"Odrážeči," řekli najednou. "A to není všechno, znáš naši sestřičku Ginny? Je skvělá chytačka, i když není tak dobrá jako ty, ale co je hlavní, je vážně dobrá střelkyně, s tou taky neprohloupíš," mrkl na něj George. Oba věděli že tohle mají v kapse, lepší odrážeče snad svět neviděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. března 2014 v 13:23 | Reagovat

ten Péťa! luxus! tak se s nim zachází :D och, ale Mia se Sirkou mi připomíná jednu výbornou povídku, která mě prakticky dostala k psani... někdy ti najdu odkaz, sice ultra romanťárna, ale Mia se taky dostala do minulosti :D

2 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 26. března 2014 v 16:36 | Reagovat

vážně? to je dost možné... mám toho načteno vážně spoustu.... opravdu hodně... všechno možné, o Pobertech, co by bylo kdyby bylo a tak dále... je možné že jsem si vzala inspiraci z nějaké jiné povídky, ale ne vědomě a hlavně ne schválně... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama