5. Nebelvírovo tajemství

8. prosince 2013 v 8:44 | Juliette
Jak dny plynuly, byl tu víkend, výlety do Prasinek a dlouho očekávaný famfrpálový konkurz. Hermiona jako správná kamarádka seděla v první řadě a fandila co nejvíc mohla. Fred s Georgem byli už od začátku jasní favorité, Ginny nakonec vybrali taky a ještě jednoho kluka, Herba Denrofa, který sice byl trochu trouba ale na koštěti mu to šlo velmi dobře.
Po dopoledním konkurzu se sešla Hermiona s Lily v knihovně a začaly spolu dodělávat domácí ůkoly. Když přišel Remus, pustili se do procvičování přeměňování. Hermiona věděla, že se blíží ůplněk a Remus vypadal strašně strhaně. Až ho trochu litovala.
"Ty Reme, opravdu se cítíš dobře? Vypadáš jako by jsi týden nespal!" zhrozila se naoko Hermiona.
"To nic Hermiono jen teď v noci špatně spím," usmál se smutně Remus.
"Stejně si myslím, že by jsi měl zajít na ošetřovnu, jinak se nám někde sesypeš," dodala už trochu tvrději. "A jestli zjistím, že jsi na ošetřovně nebyl, osobně tě tam sama dotáhnu!" pohrozila mu se smíchem.
"Fajn, fajn zajdu tam, stačí?" smál se.
"Dobře, mimochodem, ta včerejší akcička ve sklepení, jak se z čista jasna z celé chodby stalo kluziště a jak se tam Filch tak pěkně klouzal, to byla vaše práce že?" smála se Mia.
"Jak o tom víš? Vždyť jsme se přece maskovali dobře!" přiznal trochu vyděšeně Remus. Jak to mohla vědět? Pobertův plá nek přece ukazoval, že tam byli sami.
"Mám vlastní způsoby sledování," dodala záludně Hermiona a už se k tomu nevracela.

"A opravdu tam s námi nepůjdeš Tichošlápku?" zeptal se ho Remus ve dveřích.
"Ne nějak mě přešla chuť." Remus si povzdechl. "Jak myslíš kamaráde," a vydal se dolů do společenky. Kývnul na pozdrav Hermioně a ta rychne vyběhla nahoru až ke dveřim kde byla cedulka: Potter, Black, Lupin, Pettigrew, Weasley, Weasley. Podvědomě se usmála a bez klepání vešla dál.
"Remusi říkal jsem ti, že nechci... aha to jsi ty," posadil se na postel.
"Siriusi, proč nejdeš svého kamaráda podpořit?"
"Cože?"
"Nehraj blbého! Dneska je přece úplněk! Copak jsi zapoměl?"
"Ty... Jak..?" nedokázal sestavit kloudnou větu jak na ni vytřeštěně zíral. Trochu se ošila a začala vysvětlovat.
"Několik dní se zdá, že už je vážně nemocný a zrovna v den úplňku jede za svoji matkou. Každý blbec se dá dvě a dvě dohromady," mrkla na něj.
"No, jo," zadíval se provinile na špičky bot. "Prosím nikomu to Remusovo tajemství neřikej, zničilo by ho kdyby se k němu lidi s předsudky obraceli zády."
"Neboj se Siriusi, přísahám, že budu mít pusu na zámek. Proč jsi vlastně nechtěl jít s Remusem? Vždyť s ním nemusíš být až se promění, jenom ho trochu povzbudit," mrkla na něj Hermiona a dělala že o jejich zvěromágství nic neví. Sirius se vymrštil z postele a už běžel za kamarádem, jenom u dveří se zastavil a s krátkým "díky Mio" už seběhl dolů a vydal se za kamarády.

"Ach jo ten mi dává zabrat," vzdychla si Hermiona když se posadila k Ginny ve společenské místnosti. "Ty Ginny dostala jsem nápad, co takhle ze sebe udělat zvěromágy?"
"Platí! Hermiono to je skvělý nápad! Brumbálovi tu budou pod nosem běhat neregistrovaní zvěromágové a on nebude mít ani páru!" smála se Ginny. "Kolik nás už bude, teda v případě, že se nám to podaří?"
"Sedm, ty, já, Freda a George musíme přibrat taky, ti by nám to neodpustili, Petr, Sirius a James. Teda nevím jestli Angie, ale to pochybuju, straní se většiny věcí společných s bratrem," odpověděla Mia.
"Co se to s nimy stalo?" zeptal se George bratra, který tu podivnou scénu sledoval s ním.
"Láska," odpověděl Fred a musel se usmát při pohledu na bratrův výraz.
"Sestřičko? Co kdyby jste nám tady s Hermionou pěkně káply božskou a řekly nám co plánujete?" zeptal se George.
"Tak zaprvé nám vrátíte Pobertův plánek co jste nám sebrali. Zadruhé s námi budete pěkně hledat knížky o... zvěromagii. A zatřetí, stanete se s námi zvěromágy," vychrlila ze sebe Hermiona.
"No brácha, s Grangerovou je konečně normální řeč," zasmál se Fred, za což schytal pár nepěkných pohledů.
"Jamesi Jonathane Pottere! Ty malá proradná svině! Já až tě najdu tak tě uškrtím!" supěla vzteky Lily která vběhla do společenské místnosti a na sobě měla tričko s velkým nápisem: 'Miluji tě Jamesi Pottere!'. Nebylo divu že supěla, to tričko nešlo sundat. Zamířila ke křeslům kde uviděla své kamarády a svalila se do jednoho měkkého, přímo čelem k ohni. Neustále si brblala věci jako "Až se mi dostaneš pod ruce," nebo "Jen počkej až ti záhadným způsobem vybuchne kotlík," a podobné.
"Ale no tak, vždyť je to tričko hezké," snažila se ji povzbudit Ginny a podávala ji deku aby si mohla zakrýt to veledílo.
"Ale já neřekla že se mi nelíbí! Ale jak by ses zachovala ty, kdyby jsi byla do půl těla svlečená, a do pokoje by vtrhl Potter a začal tě okukovat? A pak ti kouzlem navléknul tohle tričko?" zeptala se Lily.
"Počkej, ale jak se dostal do dívčích ložnic? A proč jsme ho neviděli odcházet?" zeptala se překvapeně Hermiona. Když si všimla výrazů dvojčat, začalo jí to v hlavě šrotovat. Dívčí ložnice... Žádná skluzavka... Nikdo ho neviděl... Poberta... Pobertův plánek... Tajná chodba!
"Georgi? Frede? Na slovíčko!" a odešla kus dál od svých zrzavých přitelkyň, poslušně následovaná dvojčaty. "Z chlapecké ložnice vede do té dívčí tajná chodby že?" zeptala se se zájmem.
"No, v plánku zakreslená není, ale všichni kluci co kdy chodili do Bradavic tuhle chodbu znají, možná až na Rona. Můžeš mi věřit, že jsme vás zrovna my dva nikdy nepozorovali!" dodal když viděl její výraz. "Ona slouží k tomu aby se mohli páry tajně scházet, ale holky se o ní nikdy nedozvěděly. Jsi tudíž první a doufáme, že dál, než přes naši sestřičku se to nedostane!" dokončila dvojčata vyprávění a s úsměvem na tváři odešla bez rozloučení do chlapeckých ložnic.
"Ginny! Pojď musím ti něco říct," vytáhla Hermiona zrzku do schodů a mezitím jí všechno vysvětlila. Když se dostaly do ložnice, hned začaly ohmatávat zdi a zjišťovat jestli tam není někdy ukrytý tajný vchod. Stěna vedle dveří - nic. Vedle Lilyiny postele - nic. To samé u Angiiny a taky u té Ginny. Teď už je čekala poslední stěna. Tady ne, tady taky ne, tady... "Ha!" ozvala se vítězoslavně Ginny a zatáhla za provázek co visel ze zdi. Stěna se vysunula a odskočila na stranu. Byla tam temná chodba pravděpodobně plná pavouků. Když dívky vstoupily, rozsvítila se světla a ony uviděly na konci chodby pokoj kluků. Že by měli vchod do chodby otevřený? Když přišly blíž, zjistily, že je to jen průhledné sklo, ze druhé strany pravděpodobně neprůhledné. Vzhledem k tomu, že byl úplňek, místnost až na dva kluky, byla prázdná a tak se nezdráhaly vstoupit.
"Koukám, že jste si šly prověřit zda mluvíme pravdu, usmál se George a pokynul holkám ať se posadí na postele.
"Ne, jen jsme si šly popvídat, když jsou kluci v Chroptící chýši. Nechcete si zahrát Řachtavého Petra?" zeptala se Ginny a vytáhla balíček karet. Všichni souhlasili a tak strávili půlku noci hraním. Ve dvě holky vytuhly a protože se nechtělo klukům je tahat přes půlku věže, položili Hermionu k Siriusovi, a Ginny k Removi do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama