8. Lektvar proti kocovině bude potřebovat asi více lidí

30. prosince 2013 v 20:00 | Juliette |  S Poberty v Bradavicích
Dny míjely dny a čím větší byla zima, tím víc přibývalo úkolů, famfrpálových tréninků a nemocných na ošetřovně.
Bylo něco kolem půl sedmé ráno a byla sobota. Den klidu a odpočinku, ale ne pro Jamese. Vytáhl z kapsy šikovnou mudlovskou hračičku a zmáčknul ji. Přes celou Nebelvírskou věž a podle některých Mrzimorkských a Havraspárských přes půlku hradu, se rozlehl neidentifikovatelný příšerný zvuk, za který mohli všichni vděčit kapitánovi týmu. Když konečně spustil prst a vyndal si špunty z uší, se zadostiučiněním pozoroval studenty ploužící se v pyžamech do společenské místnosti. Většiny si nevšímal, ale odchytil si svoje hráče a vydával pokyny. "V jedenáct nám začíná zápas se Zmijozelem. Musíme být bdělí a připravení jinak nás převálcují. Mají rychlejší košťata, ale my máme lepší hráče. Je to otázka zkušenosti a přesnosti, a opovažte se být někdo terčem potlouku! A teď alou na snídani," zavelel a skupinka se odbelhala do Velké síně, samozřejmě už ve dresech.
"Ach jo tohle mi chybělo," rozplíval se George, "když nás a Harryho ta stará ropucha nenechala hrát, měl jsem chuť na ní poslat jedno takové pěkné kouzlo, takové, kde by se jí vrátila její původní podoba, totiž žába."
"Pokud s ní nebyla křížená tak nechápu, jak to, že jí byla tak podobná," uvažovala Hermiona, "že by tohle byl důvod, proč nesnášela křížence?" zeptala se a pohledem zavadila o Poberty. Chudák Remus vypadal, že je už pár dní nemocný... Blížil se další úplněk.
Když dojedli, přidala se Hermiona k Remusovi a Siriusovi, Petr se totiž zase někde ztratil. Hádejte asi kde? Když došli na tribuny, jako praví přátelé si zabrali na nejlepší místa. Zápas nakonec vyhráli Nebelvírští 290:30, za což mohli vděčit Fredovi, který jedním přesným rozmachem sejmul Zmijozelského brankáře.
Nebelvírští si přichystali pro hráče oslavu a vyzvedávali Jamese a ostatní na ramena a připíjeli si na ně. Celou společenskou místností se linuly hlasité tóny neidentifikovatelné hudby, byl cítit alkohol a dobrá nálada byla vidět ve všech tvářích. Jako každá správná Nebelvírská párty ani tahle neskončila před půlnocí. Kolem jedné už byli všichni na mol, většina odpadla ale i přes to čtyři Nebelvířané byli střízliví. A pomáhali holkám a klukům do jejich ložnic.
"Byl jsem papinkat v kuchyňce tam dole s takovýma malýma tvorečkama," žvatlal zrovna George zavěšený do svého bratra. A ten žvatlal s ním.
"Já tam taky papinkal, ti malí pidižvíci mi tam nosili jídlo."
"A je tam hruštička a tu když polechtáš tak se směje."
"A já jednou cestou potkal kočičku, takovou staroučkou opelichannoučkou, s červeňoučkýma očičkama."
"Jo hele tu znám taky, tak hezounky se mi otírala o nožičky, že jsem ji vzal a odnesl do pelíšku."
"Ta kočička má pelíšek?"
"Taková velká místnost, těch pelíšků tam bylo mocinky moc."
"To mi musíš ukázat!"
"Všechny pelíšky byli běloučké a trochu tvrďoučké, a vevnitř byla vodička!"
"To asi aby se mohla kočička napít až bude mít žízničku!" Ginny při pohledu na své dva bratry jen těžce potlačovala smích.
"Hele," naklonila se k ní blíž Lily, "nejsou náhodou čtyřprocentní?" zeptala se a také potlačovala smích.
"Ne nejsou, Freda jsem jednou načapala s mudlovskou holkou a George s mojí bývalou spolužačkou," ujistila ji Ginny. "Tobě se snad líbí že se ptáš?" dívala se na ni Ginny a snažila se cokoliv vyčíst z jejího nicneříkajícího pohledu.
"Ne neboj, po tvých bratrech nejedu, mě se líbí trochu někdo jiný," řekla a pohledem zabloudila k Jamesovi, který hlasitě chrápal v křesle, stočený do klubíčka s flaškou ohnivé whiskey v ruce.
"Tak proč mu to neřekneš?" zeptala se.
"Kdyby tě někdo už od prvního ročníku ztrapňoval a pořád tě zval na rande, kývla by jsi mu?" odpověděla otázkou.
"Tak jak to, že měníš názor?" zeptala se Ginny, která nic nechápala. Remus se Siriusem přece říkali, že ti dva se dali dohromady až v sedmém ročníku.
"Změnil se. Už není takový rozcuchaný idiot co mě pořád zve na rande tím klasickým "Hej Evansová! Co takhle rande?" Změnil se, už mě zve jenom občas." namítla Lily.
"Páni, to bych nikdy nechtěla zažít, ale někdy to může být sladké."
"To ani omylem! Kdykoliv se se mnou začal bavit nějaký hezký kluk, okamžitě se tam objevil a odháněl ho pryč! Nechápu jak mě mohl tak rychle najít, ale všichni kluci na téhle škole ví, źe se mnou se bavit nemají, že by poté měli co dočinění s klukem co dřív metá kletby než se ptá. Ne teda vždy, ale jednou když mě políbil jeden Havraspárský kluk, skončil dva týdny na ošetřovně," povzdechla si Lily.
"Vím jak se musíš cítit. Jednou jsem chodila s mudlovským klukem Mattem, co bydlel ve stejné vesnici jako já a můj milovaný bratříček tam přilítl a řval něco o tom, že jsem na to moc mladá. Pak mě sledoval jako ostříž. Dokonce spal před dveřmi mého pokoje! Přestal s tím, až když na něj vyletěla mamka."
"Který bratr?" zeptala se Lily.
"Ron," odpověděla bezmyšlenkovitě Ginny a až pozdě si uvědomila, že se prořekla.
"Ron? Jaký Ron? Já myslela, že máš jen dva bratry!" vyzvídala Lily.
"Víš, ještě před odjezdem do Bradavic, asi dva dny předtím než jsme potkali Potterovy, na naší rodinu zaútočili Smrtijedi... A... A... Zabili Rona, mamku i taťku," k této lži přidala pravé slzy a měla pocit, že jí to Lily zbaštila.
"Pro Merlina Ginny co se ti stalo!" zvolala Hermiona, která seběhla ze schodů do ložnic.
"Ale, zmínila se o své rodině, kterou z půlky vyvraždili Smrtijedi. Být na jejím místě, brečím ješte rok," povzdechla si Lily a dál hladila vzlykající Ginny. Hermiona hned pochopila která bije a řekla Lily ať ji zastoupí v odvádění a převlíkání holek, které to jako spousta jiných s alkoholem trochu přehnaly. Trochu? Hodně. Když Lily odešla tak se jí Hermiona zeptala.
"Tak proč jsi se musela sklonit k takové lži?"
"Omylem jsem se prořekla o Ronovi," řekla Ginny která přestala brečet hned jak Lily zašla za roh. Teď si jen utírala rozmazanou řasenku.
"Dobře, ale musíš nám říct to stejné co jsi řekla jí, abychom mohli v té lži pokračovat a nikomu to nebylo podezřelé. Možná bychom měli Brumbálovi sepsat všechny ty historky, aby aspoň někdo byl úplně zasvěcený. Tak, povídej a přeháněj, já to budu sepisovat," pobídla ji a vytáhla brk a pergamen. Zatímco jí Ginny vyprávěla co řekla, společenská místnost se pomalu vyprazdňovala. Remus už odvedl všechny kluky pokud možno do správných postelí. Lily to měla jednodušší, protože pár holek bylo jakž takž střízlivých, takže do svých ložnic trefily samy.
"Holky, už bychom měly jít spát," houkla na ně ještě Lily a zmizela na schodech.
"Lily má pravdu, už jsou dvě hodiny."

"Remusi, ty jsi vážně vařil lektvar proti kocovině celou noc?" zeptal se James, když mu ráno kamarád podával lahvičku s ne moc vábně vypadajícím lektvarem.
"Co bych pro kamarády neudělal?" zeptal se a další podal Blackovi, který se už také probíral.
"Díky Náměsíčníku," usmál se Sirius a kopnul obsah lahvičky do sebe. Znechuceně se otřásl.
"Jak ti to vlastně máme oplatit? Vždyť jsi celou noc kvůli nám nespal!"
"Dvanácteráku, to já vám mám co oplácet! Jednou měsíčně riskujete život s krvelačnou příšerou, tohle a opisování domácích úkolů je to nejmenší, co pro vás můžu udělat," usmál se smutně.
"Ale, ten tvůj malý chlupatý problém nic není, navíc víš, že nás to baví! A následující den navíc nemusíme do školy!" jásal James. "Kdy je vlastně další úplněk?"
"Další sobotu, jdete na snídani?"
"Jasně, jen co vzbudíme Červíčka. ČERVE! VSTÁVAT A CVIČIT, JE RÁNO!" zařval Sirius Petrovi do ucha. Ten se jenom převrátil a chrápal dál.
"Dobře řekl sis o to. Jamesi, pomůžeš mi? Vidím to na Levicorpus a Aguamenti. Na tři, raz, dva, TŘI!"
"Levicorpus!"
"Aguamenti!"
"Kluci! Pusťte mě vždyť už vstávám!" Řvalo to tlusté cosi, které vyselo za nohy ve vzduchu a bylo celé mokré. Zmítalo sebou jako prase před porážkou.
"Liberacorpus," švihnul hůlkou Remus a Petr se svalil do postele. "A opovaž se ještě usnout!" křikl za ním když se zbytkem Pobertů zcházel ze schodů.
"Neviděli jste někdo Freda s Georgem?" zeptal se najednou Sirius.
"Ne, skoč nahoru pro plánek, třeba už šli na snídani," navrhl James. Když Sirius vyběhl nahoru, vyhrabal zpod postele starý pergamen, poklepal na něj hůlkou a pronesl: "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," nestačil se divit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. března 2014 v 19:03 | Reagovat

Péťa! ta část s nim! LUXUS!!! och, jak se mi to líbí, ty seš můj člověk! jen tak dál, pokračuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama