4. Flaška

15. prosince 2013 v 14:44 | juliette |  Last Year
"Kdybych neměl otravu alkoholem tak bych to šel asi zapít," řekl jsem když mi vylíčili tu událost.
"No Tichošlápku, vypadá to, že máš na pár let útrum," uchechtl se James. Zaúpěl jsem a s rukama v prosebném gestu jsem se podíval nahoru.
"Prosím, vem si cokoliv, vem si moje peníze, vem si mou rodinu, jen mi neber alkohol!" Říkal jsem už jak dobrý jsem herec? Ne? V každém případě jsem velmi dobrý herec, a to se dá poznat i podle reakce mých přátel. Ti spadli na zem a váleli se v záchvatech smíchu. Kdybych nebyl v posteli, válel bych se asi s nimi.
"CINK CINK" ozval se budík na stole. Mých drahocených patnáct minut je fuč, musím tedy vypít ten humus co se ovažuje nazývat se lektvarem a usnout. Napil jsem se. Blé chutná to odporně. Bezesný spánek. 12 hodin mě to určitě udrží se zavřenýma očima, budu se muset znova pokoušet rozhýbat svaly, ohýbat kosti, rozpohybovat... mozkové... závity...
CHRRRRRRRR

Než mě pustili z nemocnice, dali mi přednášku o všem co nesmím dělat ještě dobrý týden. Do konce prázdnin zbývalo 10 dní a já že to měl celé proležet? Znovu jsem zaúpěl. Kdyby mě teď viděla matinka, skákala by radostí. Ale vzhledem k tomu, že jsem ji tak drze opustil, nejspíš by mě při prvním setkání uškrtila, za špinění čisté krve, za špinění krve rodu Blacků. Kdybych mohl, nechal bych se přejmenovat, ale to mohou pouze mudlové. Jakto? Nějaký ministerský sejček se prostě rozhodl, že to bude takhle a ne jinak, a tak si musíme nechávat naše Smrtijedská příjmení. Kamkoliv přijdu, buď se mi lidi klaní, protože jsem Black, nebo se mi lidi straní, protože jsem Black. Jen u Potterů jsem jako doma. Lupinovi mě moc v lásce nemají, jsou z té sorty lidí co se mi straní, a Pettigrewovi jsme nikdo nikdy nepotkali, takže vlastně ani nevíme, s kým máme tu čest. Každé prázdniny se scházíme u Jamese doma na poslední týden nebo dva. Tedy já tam trávím měsíc a půl, ale to jen proto, že mě z domu matinka vždy vyhodí. Letos jsem odešel později, matka se mnou totiž měla plány. Chtěla mě zasnoubit! S nějakou Gertudou z Kruvalu. Při pomyšlení, že bych byl svázaný svazkem manželským, a nemohl si dělat co se mi zachce jsem se otřasl. Tohle vážně nemám za potřebí.
Když jsme přišli domů, s obtížemi jsem se vyhrabal do schodů a svalil se do postele. Ležel jsem stále oblečený a zíral do stropu. A přemýšlel jsem. Co s náma bude, až zakončíme tenhle školní rok? S Jamesem jsme chtěli jít na bystrozory, Peter měl zařízenou už mudlovskou práci a Remus? Ten to měl nejhorší. Kvůli jeho nemoci ho nikde nebudou chtít vzít.
Z rozjímání mě vyrušilo lehké zaklepání na dveře.
"Dále," řekl jsem sotva slyšitelným hlasem a klika cvakla, dveře se otevřely a do místnosti padl usmívající se James.
"Tichošlápku, nevěřil bys jaké máš štěstí," pochechtával se, "přišly se na tebe podívat holky."
Do pokoje vpadly Evansová s Vaneovou. Na té jsem se trochu zastavil pohledem, od konce šestého ročníku se hodně změnila. Své světle hnědé vlasy protkala blonďatýmy prameny a celkově se mi zdála hezčí.
"Siriusi, můžeme dál?" zeptala se mě Vaneová.
"Jasně, co tu vlastně děláte?" zeptal jsem se jich a snažil se posadit.
"Remus nám napsal, že potřebuješ rozveselit," ujala se slova zrzka.
"A pak kdo je tu drbna," ušklíbl jsem se.
"Pořád ty," ozvalo se ode dveří.
"No jistě Náměsíčníku, ty víš všechno nejlíp."
"No konečně to uznáváš," odpověděl mi kamarád. Začal jsem se smát, postupně se přidaly i holky, Remus i James, a notnou chvíli jsme nemohli přestat. Když už jsem začínal brečet, zakročil Rem, "hej dost!" ale smál se dál. Ale už jsme přestávali.
"Tak co podniknem?" zeptal jsem se a zajiskřilo mi v očích.
"Siriusi ty máš ale ležet!" ujala se odporování Evansová.
Ignoroval jsem ji a pokračoval. "Napadlo mě, že bychom si mohli zahrát takovou mudlovskou hru, tady Evanska ji určitě zná. Jmenuje se flaška."
"Nééé, flašku né," zanaříkala.
"Co je to za hru?" zeptal se mě se zjevným zájmem James.
"Je to hra, kterou hrají holky a kluci, má spoustu verzí. V každé je ale uprostřed flaška kterou se točí. Na koho ukáže hrdlo, dostane buď na výběr mezi pravdou a úkolem, nebo dostane pusu. Když se hraje ta na výběr mezi pravdou a úkolem, jako fanty jsou pusy. Když na to s líbáním, fanty jsou kusy oblečení."
"Páni Náměsíčníku, překvapil jsi mě. Tak co, jdeme hrát? Ruku zvedne ten kdo chce. Fajn takže já, James a tady Patricia, proti Lily a Removi, což vážení znamená, že můžeme začít," rozzářil jsem se. Rozhlédl jsem se po přítomných a setkal se pouze s nechápavými výrazy.
"Tichošlápku, odkdy jim říkáš křestním?" zeptal se mě James.
"Jsme už dost staří na to dětské kočkování ne? Stejně si ještě budu asi dlouho zvykat takže jména Evansová a Vaneová budou padat celkem často," odvětil jsem a dal doprostřed hůlku. "Vzhledem k tomu, že my nejsme mudlové, budeme hrát s mojí hůlkou. Hraje se verze Pravda nebo úkol a jen se někdo opovažte lhát, hůlka to pozná a začnou z ní sršet červené jiskry. Pokud řeknete pravdu, ale ne celou, vystřelí z ní zelené jiskry. Takže já začínám," dokončil jsem monolog a roztočil hůlku. Točila se a točila až se zastavila na Vaneový. "Pravdu nebo úkol?" zeptal jsem se.
"Pravdu."
"První kluk, se kterým jsi spala?"
"Siriusi! Co mám udělat, když nechci odpovědět?"
"Pusu zlato," usmál jsem se na ni.
"Fajn," podívala se na mě podrážděně a vlepila mi rychlou pusu.
"Točíš."
"A hele, Remus, tak copak si vybereš?" usmála se na kamaráda. Ten trochu znérvózněl z jejího pohledu, ale silným hlasem pronesl, "Pravdu."
"Fajn, kam mizíš každý měsíc?" zeptala se. Ztuhnul jsem a vyčkával kamarádovu odpověď. Ten znejistěl ještě víc a odpověděl celkem očividnou lež.
"Za nemocnou matkou." Z hůlky vyšly červené jiskry. Patricia jen pozvedla obočí a čekala na pravdivou odpověď. Remus se jen ošil a políbil jí.
"Začíná se mi to trochu příčit," prohlásil když roztočil a řada padla na Jamese.
"Pravdu nebo úkol?" zeptal se ho.
"Od tebe Reme, vždy a jen pravdu," zasmál se a všichni vyčkávali co si pro něj mladý vlkodlak vymyslí.
"Jsi můj pravý kamarád?"
"Ale jistě Remusi, ve štěstí i v nesnázích. Za všechny Poberty bych položil život."
Remus se usmál, protože hůlka zůstala nečinná. James zřejmě mluvil pravdu.
"Točíš paroháči." ozval jsem se. Dva lidé si drželi zkřžené prsty, když James roztočil. James držel pro to aby hůlka ukázala na Lily, která si prsty držela zkřížemé proto, aby to na ni nepadlo. Nakonec se štěstí usmálo na Lily.
"Pravdu," povzdechla si Patricia.
"Co přesně s Lily před spaním probíráte?" ptal se ji James.
"Kluky."
"Eee, vidíš jiskry, takže to není celá pravda, v tomto případě chci vědět jaké kluky?"
"Tebe, Siriuse a Remuse ty drbno jedna!" zasmála se Patricia.
"Proč ne taky Petra? Vždyť je to Poberta jako my!" nechápal James, ale zářil jako sluníčko když zjistil, že láska jeho života před spaním probírá s kamarádkou právě jeho.
" Protože Petr zrovna nepatří do našeho repertoáru, jestli mi rozumíš," mrkla na nás. Měla pravdu, tlustý vepřík co pořád jedl nebo spal.
"Dost keců, roztoč to," uťala debatu Lily a sledovala již roztočenou hůlku, k její smůle zastavila u ní. Povzdechla si.
"Copak jsi si nemyslela, že tě vynecháme?" ušklíbl jsem se, jestli zvolí úkol, bude to ještě zajímavé. Čirou náhodou jsem poznal, co jí chce Patricia říct, aby udělala, a taky se mi to potvrdilo.
"Úkol."
"Fajn. Vybrala sis sama. Polib v této místnosti toho, na kom ti velmi záleží i přes všechny mínusy které má."
Lily se ošila. James se nepatrně narovnal a vyčkával, co Lily udělá. Já se neodolatelně culil - umím to jinak? - a Patricia zadržovala smích.
"No tak Lily, přece nám tu nechceš líbat holku? Šup šup Jammie už čeká," provokoval jsem ji. A jak se ukázalo, zabralo to. Protočila oči, a podívala se na Jamese, který se usmíval jako měsíček na hnoji. Přiblížila se k němu a políbila ho, jen krátce a lehce, ale to stačilo k tomu aby to kamaráda totálně vykolejilo.
"Hej kámo, žiješ?" mával jsem mu rukou před obličejem. Nic. Dloubnul jsem mu rukou do žeber. Nic.
"Kašlem na něj, on se probere, Lily točíš." Vrhla po Vaneový pohled typu "s tebou si to vyřídím později" a roztočila hůlku. A ta padla na Remuse.
"Náměsíčníku co tady děláš?" vykřikl James, který se konečně vzpamatoval.
"Jsem tu celou dobu!" řekl trochu dotčeně. "Beru pravdu."
"Fajn tak mě polib protože tohle se ti nebude líbit," ušklíbla se zrzka. "Když tedy každý měsíc odjíždíš za nemocnou matkou," ukázala ve vzduchu uvozovky, "proč chodí Poberti s tebou?" Trefila do černého, Remus jí dal pusu. I přes naštvaný výraz v Jamesově tváři, který dával najevo, že se mu tahle hra přestává líbit. Znovu jsem se podíval na Vaneovou. Zdá se mi to, nebo se změnila? Co se pamatuju, vždycky byla zatrpklá, tichá myš sedící v rohu, šprtka nejvyššího kalibru a moc se přítelíčkovala se Zmijozeláky.
"Pravdu nebo úkol?"
"Eh, co?" vypadlo ze mě.
"Ptám se tě potřetí, pravdu nebo úkol?" ptal se mě Remus a ukazoval na hůlku. Ta zase ukazovala na... mě. No potěš koště.
"Úkol, radši..." nechal jsem větu vyznít do ztracena. Tohle je průser jak prase. Rem má na mě pár otázek a já mu prostě pusu dávat nechci! Copak jsem gay?
"Řekni TO číslo."
"Číslo?"
"Jaké číslo?"
"Siriusi, o čem to mluví?"
"Siriusi?"
"Siriusi!"
"SIRIUSI!" Nevnímal jsem je. Jen jsem pohledem propaloval Rema. Tak on takhle? No zatloukat nemůžu, takže...
"Chce počet holek, se kterýma jsem něco měl."
"Přesněji řečeno se kterýma jsi spal."
"Jednou ti něco udělám a věř mi že to nebudu svádět na svou psí povahu," upozornil jsem ho a začal přemýšlet. Vlastně nebylo ani o čem.
"Tak už mu to Tichošlape řekni, není to žádné Vy-víte-koho hodné tajemství, to že jsi děvkař je všeobecně známá informace," provokoval mě James.
"Já nemám žádný problém s tím říct to vám dvěma kluci. Ale tady holkám... Navíc zkouším jestli lze zabíjet pohledem."
"Siriusi, nemusí ti to být nijak trapné, či co. Představ si, že jsme tví dva kamarádi. Představ si že jsme taky Poberti!" mrkla na mě Evanska.
"Tak fajn, když naléháte. Bylo jich přesně 237." Tak tohle by chtělo fotku. Všem spadla brada až někam ke kolenům. Snažil jsem se nesmát ale to prostě nešlo. Všichni nevěřícně koukali. A já se smál. A smál.
"Zavřete už ty pusy, vletí vám tam moucha," řekl jsem, když jsem přemohl záchvat smíchu a výhružně zašermoval hůlkou před jejich obličeji.
"OK, OK, OK už tu pusu zavírám. Teda, čekal jsem hodně, ale tolik? A všechno to byly jenom holky na jednu noc?" zeptal se mě Remus. Holky ještě pořád nevěřícně zíraly.
"Ne s jednou přece vydržel týden. S Amy z Mrzimoru, myslím," chtěl mě obhajovat James. To bych ale nesměl spát s tolika holkama.
"A s Daphne z Havraspáru dokonce měsíc." Roztočil jsem hůlku.
"Heleme se, zavři tu pusu Pat, a vybírej," řekl jsem, když na ní padla řada.
"Tak dobře... Úkol."
"Dej..." zbytek mé věty zanikl ve volání ze zdola.
"Už jdeme paní Potterová!" odpověděla Lily, která se zřejmě už vzpamatovala a vyběhla ven. Sakra, a já měl zrovna takový dobrý nápad! Když jsme doběhli dolů, už na nás čekala.
"Tak tady máte seznam všeho co potřebuji koupit, tady peníze a mrskněte sebou," řekla a mile se na nás usmála. "Za pár drobných navíc si můžete něco koupit."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 23:15 | Reagovat

omg! :D :D vhledem k otravě alkoholem je flaška velmi rozumný nápad :-D :-D jinak perfektní podání

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama