KAPITOLA 2 - Osamocená

3. prosince 2013 v 21:46 | Juliette |  Lucy Delaney
Toulala se nočními uličkami toho prokletého města. Nenáviděla to tu stejně jako nenáviděla celou tuhle zemi, celý svět, celý vesmír a nejvíce nenáviděla sama sebe. Když procházela kolem jedné opravdu tmavé ulice, vyběhl z ní ozbrojený muž. Když ji uviděl, osamocenou, v krátkých šatech a na vysokém podpadku, zamířil k ní. Ona se zastavila a pozorovala ho s hlavou nekloněnou na stranu, jako dítě, které čeká na to, co si pro něj zase rodiče vymysleli. Sice to útočníka trochu znejistělo, ale neotálel a vytáhl nůž. "Tak krasotinko, teď půjdeš hezky se mnou."
"No jasně," pomyslela si a jedním rychlým kopem mu podtrhla nohy. Chlápek se skácel na zem, kde se nabodl na svůj vlastní nůž.
"Ubožák," pomyslela si Lucy a pokračovala v osamělé cestě uličkami, zahloubaná do svých myšlenek. Co s ní bude až prázdniny skončí, až začne škola? Budou se jí zase spolužáci posmívat proto, že je jiná? Zvláštní? Budou se jí bát? Budou zase záhadně mizet, nebo se jim budou dít záhadné, nevysvětlitelné věci? Nejtišší články jsou jako kudly vražené do zad, nikdo od nich nic nečeká a přesto svedou nejvíce. Když došla na povědomou křižovatku, kde permanentně blikalo oranžové světlo na semaforu, po pamětí se vydala doleva, temným parčíkem, kde v noci nikdo nebyl. Nevyhledávala nebezpečí, prostě jen věděla, že jí nic nehrozí. Přesto, že cítila přítomnost mužů schovávajících se v křoví, pozorující tu odvážnou dívku v krátkých letních šatech na vysokém podpadku, což pro ně znamená lehká kořist, zůstávali jejímu zraku skryti. Možná vycítili přítomnost někoho psychicky silnějšího než jsou oni, že by je porazila pouhým lusknutím prstu... Co bylo na Lucy tak zvláštního, že ani ty nehrůzostrašnější stíny noci se neodvážili k ní přiblížit? Pokud to nebyli pošetilci, a těch se opravdu moc nenašlo. Stíny vždy v její přítomnosti stáhly ocasy a šly si hledat vhodnější oběti, méně schopné, méně... divné, zvláštní... jiné. Došla na konec parku a rozhlédla se. Vlevo pár podnapilých mladíků mlátilo páčidly do aut kolem sebe - ne že by se trefovali. Zahnula doprava přímo ke starému oprýskanému domu, zatlouklá okna už pomalu nebyla zatlučená, jak dřevo ztrouchnivělo, ale ani se nepozastavila a proklouzla dovnitř. Ocitla se v obrovské hale, oproti venkovním pětadvaceti stupňům zde bylo poměrně chladno.Vydala se po širokých schodech do patra, potmě tápala a hledala správné dveře. Když je našla, vzala za kliku a vpadla dovnitř. Pokoj nebyl příliš velký, prostor navíc zmenšovala velká postel s nebesy a pohovka v druhém rohu. Přešla ke stolu a vytáhla ze své tašky, kterou si koupila v Argentině, malou krabičku. Lehce do ní ťukla prstem a sledovala jak se před jejíma očima zvětšuje. Když nabyla šířky padesáti centimetrů, přestala se zvětšovat. Lucy ji otevřela a pohlédla dovnitř, to co uviděla ji naprosto ohromilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simurha simurha | 4. prosince 2013 v 18:38 | Reagovat

:D Krásné :D

2 juliettestories juliettestories | 4. prosince 2013 v 19:57 | Reagovat

díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama