10. Noční trable s Mastnovlasem

5. ledna 2014 v 20:31 | Juliette |  S Poberty v Bradavicích
"Tichošlápku pospěš, úplněk je už za hodinu!" řekl značně netrpělivý Remus a podupával ve dveřích. Nebylo by dobré, kdyby se jim přeměnil v ložnici a pak jako vlkodlak pobíhal po Nebelvírské věži.
"Dej mi minutku."
"Tu právě nemám!" řekl Remus.
"Tak běž za Jamesem a Petrem už teď, doběhnu vás." Co mu vlastně trvalo tak dlouho? Dneska si z něj udělala Potterová dobrý den a dala mu na vlasy nějaké lepivé svinstvo, které se skoro vůbec nedalo umýt. A ke všemu tam byl i Snape a nezapoměl si ho vyfotit. Byla to už tedy druhá ztrapňující fotka, u které nechtěl aby ji kdokoliv viděl, a Snape si toho samozřejmě byl vědom.
"Až se mi dostane pod ruky," brblal když za pět minut sbíhal ze schodů a připojil se ke klukům. Ve společenské místnosti je ale zdrželi Fred s Georgem a vyptávali se jich, jestli jdou připravit nějaký vtípek, ale Remus je oddbyl, že tohle je soukromé a pak už zcela nerušeni probíhali Bradavickými chodbami. Cestou je sice zastihla McGonnagalová, ta ale byla o Remusově nemoci informována, jen upozornila Poberty, že jakmile ho u Vrby mlátičky opustí, musí se z bezpečnostních důvodů vrátit zpátky do ložnic.

"Podívej Ginny, vybavují se s McGonnagalovou!" řekla potichu Hermiona, která se zrzkou a dvojčaty seděla v rohu společenské místnosti a skláněla se nad Pobertovým plánkem, tedy tím Harryho, ne Pobertů.
"Ona je s jejich situací obeznámena, jako ředitelka koleje to musí vědět. Jen si myslím že neví o psovi, jelenovi a kryse," kousla se do rtu Ginny.
"Hele už zase jdou," řekl Fred.
"Ale ne, co tady dělá Snape?" zeptal se George a ukazoval na černou tečku se jménem, která se ubírala směr pozemky.
"Snad s sebou zase nemá ten zatracený foťák," ušklíbl se Fred.
"Spíš aby ho nenapadlo kluky sledovat!" vypískla Ginny.
"Neboj, po tom co mu Dvanácterák minulý úplněk "zachránil život" se už neodváží k Vrbě mlátičce přiblížit."
"To povídej holubům, kdo myslíš, že nás ve třeťáku s Harrym, Ronem, Lupinem a Blackem nachytal v Chroptící chýši?" zeptala se Hermiona.
"Ten se ale chtěl Blackovi pomstít," namítl Fred.
"Nepůjdeme to omrknout?" zeptal se George. Tečka se jménem Severus Snape vyšla z Bradavického hradu a zamířila k Zapovězenému lesu.
"Dělá si srandu? Vždyť přesně tam půjdou Poberti!"
"Hermiono ne tak nahlas! Dobře. Já, Fred a Hermiona jdeme do lesa toho troufalce zastavit. Ty Ginny tu zůstaň a sleduj plánek. Nechci slyšet odmlouvání, pro tebe je to moc nebezpečné. Dojdeme rychle pro plášť. Musíme to stihnout drív, než na Snapa něco zaútočí," zaúkoloval je George a vstal.

Když už vycházeli na školní pozemky, z dálky uslyšeli zavytí a psí štěkot. Rychle schovali plášť do nedalekého křoví a pak už ve zvěromágské podobě utíkali k lesu, na místo odkud slyšeli vlkodlaka.
"NÉÉÉÉ!" ozval se kdosi napravo od nich. Byli už vcelku hluboko v lese.
Když dorazili na jakousi mítinu, uviděli jen chabý obrys skrčeného černovlasého chlapce u kterého jako na stráži stáli jelen s velkým černým psem. Ti když uslyšeli praskot větviček se ohlédli a spatřili dvě lišky a jednu kočkovitou šelmu jak se k nim přibližují. Pes zavrčel a jelen zahrabal kopyty, jinak ale nedělali nic protože pořád sledovali vlkodlaka, který kolem nich kroužil. Když zpozoroval další tři zvířata, zavrčel a pokusil se na černovlasého chlapce skočit.
V tom ale jeden z lišáků skočil a sboku do vlkodlaka vrazil, takže ho vykolejil ze směru. Vlkodlak se ale nevzával a zaútočil znovu. Tentokrát mu cestu zatarasil černý pes a hrozivě vycenil zuby. Vlkodlak to bral jako výzvu k souboji a rozpřáhl obrovskou tlapu. Pes stihl na poslední chvíli uskočit, ale bylo to jen tak tak. Pak se pokusil skočit vlkodlakovi na záda, ale ten mu uhnul a sklapl čelisti těsně za psovým ocasem. Pak se do boje zapojila i kočka, ladně vylezla na strom a skočila na vlkodlaka. Když dopadla, pevně zaryla drápy do jeho kůže, až zavyl bolestí. V tom se místo druhého lišáka objevil zrzavý chlapec.
"Jamesi vezmi Snapa na záda a zmiz s ním z lesa, my se o Remuse postaráme," řekl v rychlosti a zase se proměnil v lišku, aby zbytečně nepřilákal vlkodlakovu pozornost.
Jelen chvíli jen nevěřícně hleděl (tedy netušila jsem, že to jeleni umí, ale do povídky se to hodí) před sebe ale pak přistoupil k chlapci a šťouchnul ho svými parohy. Chlapec pochopil a rychle se vyškrábal na záda velkému zvířeti, které na nic nečekalo a rozběhlo se lesem k Bradavickému hradu.
Černý pes, kočka, která se stále držela vlkodlakovi na zádech a dva lišáci stočili svou veškerou pozornost k vlkodlakovi. Kočka se ho pustila a posadila se naproti němu. Ostatní zvířata ji následovala a posadila se, až vytvořila kolem vlkodlaka kruh. Když zjistil, že už poblíž není žádný člověk, kterému by mohl rozsápat hrdlo, posadil se doprostřed a začal kňučet tak, že by si ho každý mohl splíst s obyčejným vlčkem. Poté se začala zvířata pomalu zvedat a dorážet na vlkodlaka aby ho navedli správným směrem. Nechali se samozřejmě vést velkým černým psem. Zanedlouho se stromy začaly rozestupovat a oni spatřili velký stříbrný měsíc. V rychlosti se vydali směrem k jezeru a pak rovnou k Vrbě mlátičce. Tam čekal v bezpečné vzdálenosti od stromu velký jelen. Kočka se prosmýkla a zaryla drápky do jednoho ze suků, Vrba kolem sebe přestala mlátit a zvířata i s vlkodlakem mohla bez potíží prolést skrytým otvorem vedoucím do Chroptící chýše. Tedy až na jelena, ten se se svými parohy chvíli potýkal u vchodu, pak ale proklouzl dovnitř za ostatními. Když dorazili na konec chodby a dostali se do dřevěné místnosti, doslova se zastavili a zírali kolem sebe. Tedy pouze dva lišáci, ti zde byli poprvé. Stěny nesly obrovské rýhy, všechen nábytek byl roztrhaný a na podlaze byla zaschlá krev. Všechna okna byla zatlučená, tedy otvory, kde by okna být měla, ale z bezpečnostních důvodů tam nebyla. Po dlouhém čekání - do chýše se totiž dostali v jednu hodinu ráno a měsíc zacházel ve čtyři - se konečně dočkali a jejich kamarád se jim před očima začínal měnit. Ze všeho nejdříve začal vlkodlak bolestivě výt, poté se mu začaly končetiny zkracovat, čumák jakoby zarůstal zpátky do hlavy, srst zmizela až nakonec před nimi ležel Remus. To už místo zvířat stálo v místnosti pět lidí, spíš dětí. Hermiona se otočila, aby mohli Sirius s Jamesem Remuse obléknout, poté se všichni k smrti unavení odebrali podpírajíce Remuse zpátky do hradu. V tichosti proklouzli na ošetřovnu, vzbudili madame Pomfreyovou a Remuse zanechali ležet na jednom nemocničním lůžku.
"Počkejte, ještě něco bychom měli vyřídit," ozval se James a zamířil k velké vstupní bráně. Hned vedle ní byly malé dveře, pravděpodobně od přístěnku pro košťata. Když ho otevřeli, spatřili tam ležícího Snapa.
"Nechtěl jsem, aby nás pak ještě sledoval," pokrčil rameny James a vytáhl černovlasého chlapce za nohy ven. Vůbec mu nevadilo, že ho přitom vyválel v uklízecích prostředcích a nechal na jeho hlavu dopadnout železný kýbl.
"Enervate," namířil na něj George hůlku.
"Srabusi," zavrčel Sirius, když Snape otevřel oči.
"Co? Jak jsem? Kde..."
"Otázky klademe my, ne ty," skočila mu Hermiona do řeči.
"Proč jsi šel zrovna dneska ven?" vyštěkl Sirius. No jo no. Pes v něm se nezapře.
"Zrovna dneska?" zeptal se nechápavě.
"Je úplněk ty troubo!" řekla Hermiona.
"Aha takhle, neprosil jsem se o vaši pomoc."
"To jsme tě tam jako měli nechat, napospas našemu kamarádovi? Nedošlo ti třeba, že jsme to nedělali kvůli tobě, ale kvůli němu?" zeptal se Potter.
"I tak bude mít strašné výčitky! Jakmile ho z ošetřovny propustí, hezky se mu omluvíš!" řekl Sirius.
"A opovaž se nás neposlechnout, mohlo by se ti to hodně špatně vymstít," řekl Fred.
"Myslíš, že se vás bojím? Už vím co Poberti dokážou, pouze bububu ale skutek utek!"
"To jsou ale Poberti - s prominutím kluci, má pravdu - ale zatím jsi ke svému štěstí neměl co dočinění s námi. A věř, že mozkomorův polibek by potom vypadal jako obyčejná pusa... S námi si nezahrávej," řekla nebezpečně vyrovnaným hlasem Hermiona. Ještě se omluvně podívala na Jamese a Siriuse.
"Co se to tu děje?" ozvalo se za jejich zády. Všichni sebou polekaně škubli a otočili se. Za nimi stála rozcuchaná...
"Ginny! Vylekala jsi nás! Musíš pokaždé napodobovat McGonnagalku? Mám z tebe někdy až husí kůži," řekl George.
"Tak pardon že se o své bratry bojím!"
"O nás se bát nemusíš, my se o sebe dokážeme postarat," řekl Fred ale sklopil hlavu k zemi.
"Nechovej se jako naše mamka!" řekl druhý z bratrů.
"Jako mamka říkáš? Chceš režim? Máš ho mít. Dokud nepřilezete oba dva na kolenou s omluvou, připravte se na peklo na zemi," řekla a výhružně se na bratry podívala. Ti ani nešpitli, jen se snažili co nevíce zmenšit, aby je nebylo vidět. To se jim nedařilo, protože měli oba metr devadesát a všichni kolem nich byli o hodně menší. Především Severus, který stále seděl na zemi.
"Tak, vztyk," ukázala na Snapa. Ten se bez reptání postavil.
"Takže, nechci od tebe slyšet jediné křivé slovo, nechci tě slyšet mluvit o vlkodlacích, úplňku nebo Remusovi a nechci tě už nikdy o úplňku vidět na školních pozemcích, je ti to jasné?"
"A co když ne?" odsekl.
"Tak si to půjdeme vyříkat za Brumbálem. A nebo mu řekneme o tvém pěkném tetování na předloktí," přitom si levou ruku pevně stiskl, jako by ho tam něco zabolelo. Ginny se vítězně usmála a pak jen dodala: "Zmiz mi z očí," a najednou nikde nebylo Severuse vidět. Jakoby se přemístil, nebo velmi rychle utekl.
"Jaké tetování jsi měla na mysli?" zeptal se jí James.
"Znamní zla," odpověděla místo ní Hermiona.
"Co to je?" zeptal se nechápavě Sirius.
"Něco, co vypálí Voldemort všem svým věrným přisluhovačům."
"Takže je Smrtijed?" zeptal se James.
"Ano, to jste nevěděli? Asi jsem vám to neměla říkat," kousla se do rtu Ginny.
"Měli bychom se odtud co nejrychleji dostat, než sem přiběhne ten smradlavej kartáč," řekl Sirius.
"Měli bychom se rozdělit, Mio jdi s klukama, Ginny ty pojď se mnou a Siriusem, ať nás kdyžtak nenachytají všechny. Ještě bych chtěl aspoň na hodinu zalézt do postele," zívnul James a podle jeho pokynů se vydali na cestu. Naštěstí ale nikoho ani nic nepotkali a tak si mohli ve svých ložnicích dopřát pár minut zaslouženého spánku. Byli natolik vyčerpaní a plní adrenalinu, že si ani nevšimli, že jim jeden člen chybí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. března 2014 v 23:01 | Reagovat

tak zaprvý: geniální název kapitoly!!!
zadruhý čupr akce
a zatřetí, na Červa kašli, ať se třeba oběsí na vlastním ocase :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama