12. Ošetřovna

16. ledna 2014 v 17:10 | juliette |  S Poberty v Bradavicích
Za pomoci Paddy... konečně 12 kapitola... ach jo chtělo by to pauzu od školy - zase :D Už se nemůžu dočkat léta!
Další kapitolu přidám asi za... no do tří dnů by mohla být :))


"Madame, je už Remus v pořádku?" zeptala se Ginny. Hned, co pořádně rozebrali smrt Lupinových, se rozhodli vydat za kamarádem na ošetřovnu.
"Za deset minut by se měl probrat. Ale řeknu vám, dalo mi práci ho stabilizovat," řekla Pomfreyová a odpochodovala zase za prací.
"Tak kdo mu to řekne?" zašeptal Sirius.
"Myslím, že bych měl buď já nebo Sirius, přece jen ho známe déle a Lupinovi jsme znali osobně. Byli to skvělí lidé," svěsil hlavu James.
Dveře se otevřely a někdo silně zadýchaný vpadl na ošetřovnu.
"S-s-slyš-slyšela jsem... Slyšela jsem o tom útoku, už jste to Removi řekli?" zeptala se osoba, ze které se vyklubala Lily.
"Řekli co?"
"Á! Sakra Náměsíčníku, nestraš nás takhle!" vykřikl James a odskočil od postele.
"Řekli co?!" naléhal Remus.
"Víš...," začal Sirius.
"Ne, právě že nevím!" usmál se Remus.
"Dnes ráno něco napsali do novin," řekl James.
"Něco, co se tě tak trochu týká," povzdechl si Sirius.
"Mám se bát?" zeptal se Remus.
"Možná... Tví rodiče... Zabili je smrtijedi," řekl Sirius.
"COŽE?" vykřikl vlkodlak. "Moje rodiče? Moje rodiče? Smrtijedi? Prosím řekněte mi, že to je vtip!"
"Remusi, je nám to líto," sklopila Lily hlavu. Ostatní přitakali.
"Ne, to nemůže být pravda," zavrtěl rázně hlavou. "Moji rodiče nemůžou být mrtví. Jsou z čistokrevných kouzelnických rodů, proč by je pak smrtijedi zabíjeli?"
"Odmítli se k Voldemortovi přidat. Ale no tak! Netrhejte sebou! Vždyť je to jenom jméno!"
"Hermi, někdo z toho jména má strach," řekla jí Ginny.
"Strach ze jména jen posiluje strach z jeho nositele!"
"Správně slečno Grangerová, sám bych to neřekl lépe," ozval se za jejich zády ředitelův hlas.
"Děkuji pane profesore," usmála se Hermiona.
"Kdybyste mě omluvili, musím si s panem Lupinem promluvit," usmál se omluvně Brumbál, a sám se přesunul k Remusově posteli. Velmi neochotně se ostatní vyhrnuli ven z ošetřovny, kde zůstali stát.
"Co myslíte, že spolu řeší?" zeptal se George.
"To se dozvíme, až to jeden z nich řekne, zabezpečili dveře proti odposlechu," povzdechla si Ginny a Hermiona si všimla růžového provázku, který jí zmizel v kapse.
"Ale no tak Ginny, neříkej mi, že jsi tu věc přivezla?" zeptala se jí vyčítavě.
"Jakou věc?" nechápali James se Siriusem.
"Ségra! Ty jsi nám čmajzla naše ultradlouhé uši?" pochopil Fred.
"Nevzala jsem vám je! Ležely tak pohozené... skoro si o to říkaly," ušklíbla se.
"Ležely na naší posteli!" přidal se vyčítavě George.
"Co to jsou ty ultra-uši?" zeptala se Lily.
"Takový růžový provázek, jeden konec si strčíš do ucha a druhý třeba provlékneš pode dveřmi a slyšíš vše, co si tam lidi za těmi dveřmi říkají. Je to užitečná hračička," vysvětlila jí to Ginny a ten růžový provázek jí podala.
"Páni, kde jste to sehnali?" zeptal se James, když se mu provázek dostal do rukou. "U Taškáře?"
"Blázníš?"
"To jsme si vyrobili sami."
"Tak to tleskám," hvízdnul obdivně Black. To už se ale dveře ošetřovny otevřely a vyšel z nich ředitel.
"Vy čtyři se dnes večer dostavíte do ředitelny," houknul na dvojčata, Ginny a Hermionu a odkráčel dál.
"To by mě zajímalo, co vám chce," zahleděl se za ním James. "Jé ségra, co tu děláš?" zeptal se přibíhající dívky.
"Hledala jsem Lily. Kde sakra jsi? Sháním tě skoro po celých Bradavicích! Co tady s nima děláš?" zeptala se zrzky.
"Šla jsem za Remusem a narazila tu na ně. Pojď už dovnitř," chytla dívku za ruku a vtáhla ji na ošetřovnu.
"Tak kamaráde povídej, co ti chtěl?" zeptal se hned Sirius.
"Mluvil o jejich závěti. Prý jsem sdědil deset tisíc galeonů a Lupin manor. Věřili byste tomu?" zeptal se s úsměvem, ale v očích měl vepsán smutek.
"Teda, tak to mi budeš muset něco půjčit, já jsem švorc," zasmál se Black.
"No jo vlastně, jak to s tebou teď bude Remusi? Než ti bude sedmnáct?" zeptala se Lily.
"Zajímavé, že se ptáš. Mám sestru," řekl.
"Vážně? Že jsi nám o ní nikdy neřekl," usmál se James.
"Neřekl, protože jsem o ní nevěděl. Je jí třiadvacet a žije v Londýně. U ní budu tři týdny, než mi bude sedmnáct a pak si prý mám najít své vlastní bydlení."
"To tě vyhazuje?" nevěřila vlastním uším Ginny. "Vlastního bratra?"
"Nevyhazuje, jen chce, abych se postavil na vlastní nohy. A chce mít ve svém bytě soukromí," řekl a podíval se po Pobertech. Podivně trhnul hlavou, aby jim dal najevo proč, a podle rozzářených pohledů Jamese a Siriuse poznal, že pochopili.
"Ach jo, chtěla bych tu s tebou zůstat déle, ale už musím jít, mám trest u McGonagallové," povzdychla si Angie a otočila se na Lily. "Doprovodíš mě?"
"Jasně. Ahoj děcka," řekla a pak obě dvě opustily ošetřovnu.
"Tak, můžete mi vysvětlit, co jste tam dělali vy?" obrátil se Remus na dvojčata, Hermionu a Ginny. "To vás nenapadlo, že s vlkodlakem, který vás nezná, si není radno zahrávat? Mohl jsem vás zranit! Mohl jsem vás zabít!" Nekřičel. Jen zvýšeným hlasem vyčítal jejich včerejší noc v lese a záchranu Severuse.
"Jak víš, že jsme to byli my?" zeptala se Hermiona. "Podle pachu?"
"Samozřejmě. Tebe nejde přehlédnout... Nebo spíš přečuchnout, jsi jediná na škole s vanilkovou voňavkou, a těmhle dvoum Sirius přidal do sprchového gelu slaninovou příchuť, kterou sice normální žáci necítí, ale já nebo on ji vycítíme skvěle. Tak se ještě jednou zeptám. Co jste tam sakra dělali?"
"Zachraňovali tě od Azkabanu! Kdyby zjistili, že jsi někoho zabil, eskortovali by tě tam bez řádného soudního procesu už jenom proto, že jsi vlkodlak!"
"Hermiono! Mohl jsem vás zabít!"
"Nás ne. Byli jsme zvířata," ušklíbl se George.
"Jste registrovaní?" zeptal se Remus.
"Jo kamaráde, budeme v roce 1994 registrovaní jako zvěromágové, teď to ještě nemáme v plánu," usmál se tajemně Fred. Od obou dívek si vysloužil loktem do žeber a dva výhružné pohledy, kterých si kromě Remuse nikdo nevšimnul.
"Tady něco smrdí," nakrčil nos Remus. Ti čtyři ztuhli v očekávání, že je Remus prohlédl, jaký kámen ze srdce jim ale spadl, když se vynořila Pomfreyová s třemi flakónky lektvarů a strčila je vlkodlakovi před nos.
"Vypít, na ex," poručila a sledovala Remův nechutí stažený obličej, když do sebe lektvary kopnul. "Za hodinu můžete odejít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 26. března 2014 v 11:16 | Reagovat

chceš mě zabit? 1994 a tady něco smrdí? vážně? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama