5. Všechno se točí kolem Tichošlápka

3. ledna 2014 v 20:36 | Juliette |  Osud dvou dědiček
Na pátečním konkurzu se sešli všichni členové týmu. Angelina proháněla potencionální brankáře kolem branek a snažila se jim nastřelit nějaké góly, za pomoci Alice a Katie. Harryho velmi příjemně překvapilo, když mezi uchazeči spatřil zrzavou hlavu jeho nejlepšího přítele. Ron si už od začátku vedl vcelku dobře, pochytal nejvíce vystřelených míčů, a tak se proto nikdo nedivil, když ho Angelina přijala.

Harry se trhnutím probudil. Měl nepřiměřeně zrychlený tep a spocené celé tělo. Nad ním se nakláněl Ron a vypadal vystrašeně.
"To jsem rád, že jsi se konečně vzbudil," řekl trochu chraplavým hlasem. Oči se mu klížily, jinak ale svou ospalost neprojevoval.
"Kolik je hodin?" zeptal se Harry.
"Čtyři ráno," odpověděl Ron a posadil se zpátky na svou postel. "Měl bys o tom říct Brumbálovi." Harry věděl o čem mluví, už zase se mu zdálo o dlouhé chodbě s dveřmi na konci. Jen nechápal proč se mu to zdálo, navíc se ten sen neustále opakoval.
"Jestli se to rozhodnu někomu říct, Brumbál to nebude," zavrčel. Už zase začínal být nerudný.
"Tak napiš aspoň Siriusovi. Když ho poprosíš, aby to Brumbálovi neříkal, neudělá to," navrhl Ron.
"Dobře napíšu mu, běž už spát." Sám ale vstal, popadl batoh a vydal se do společenské místnosti.
"Co ty tu děláš?" zeptal se překvapeně Victorie, když vešel do společenky. Seděla u krbu zahalená v dece a skláněla se ned něčím, co Harry neviděl.
"Chtěla jsem napsat tátovi."
"Vidím, že máme stejné nápady, jak daleko s tím jsi?" zeptal se Harry.
"Zatím mám datum a Ahoj tati... chtěla jsem mu napsat o škole, prosil mě o to těsně před odjezdem."
"Napiš mu o Ropuše, myslím, že s ní měl vždycky problémy, tak by si mohl zaspílat s tebou."
"Dobrý nápad, o čem jsi mu chtěl napsat ty?"
"Tak, o Hagridovi, o příšerných hodinách se Snapem a tak podobně.
"Tak to bychom to mohli napsat spolu ne?" usmála se na něj. Pak znovu namočila brk do inkoustu a s Harryho pomocí pomocí napsala dopis, který by nepovolanému přišel jako snůška nesmyslů. Pokusili se vše zamaskovat, aby to nikdo kromě Siriuse nemohl rozluštit. Když skončili, začalis e už první studenti trousit na snídani, a tak se k nim připojili.
"To snad není možné!" vyprskla dýňovou šťávu Violetta, když si prohlížela ranní vydání Denního Věštce. Na snídani dorazila chvíli po sestře. "Někdo ho poznal!"
"Koho?" zeptala se jí sestra.
"Tátu!"
"To nemyslíš vážně!" zhrozil se Harry.
"Pravděpodobně ho někdo uviděl na nástupišti! Jestli Červíček prozradil Smrtijedům, že se mění v psa," zašeptal Harry tak aby ho slyšely jenom holky, "určitě ho musel někdo poznat. Vsadím svůj Kulový Blesk na to, že to byl Malfoy," řekl a zašilhal směrem ke Zmijozelskému stolu. Byla to náhoda, nebo se Malfoy mladší dnes tvářil nějak moc spokojeně?
"Brumbál mu říkal, aby zůstal na hlavním štábu," brblala Hermiona, která se k nim připojila s Denním Věstcem v ruce.
"Chtěla bych vidět tebe na jeho místě," řekla Victoria.
"Hlavně byste si měly vy dvě dávat pozor, tím že jste jeho dcery o vás bude mít Ministerstvo velký zájem, zvlášť když Siriuse viděli v Londýně."
"My víme Hermiono, Moody nás už varoval, a hned třikrát," zamračila se na ni Violetta.
Jak se ukázalo, Hermiona měla pravdu, další hodinu Obrany proti černé magii (kterou Victoria přečkala jen díky sestře, která do ní celou hodinu hučela ať se uklidní) si je Umbridgeová zavolala po hodině k sobě do kabinetu.
"Jak jistě víte, váš otec byl spatřen v Londýně."
"A co s tím máme společného my? Paní profesorko?" zeptala se Victoria a zaťala ruce v pěst. Umbridgeová se sladce usmála a medovým hláskem, který dvojčatům lezl krkem pokračovala.
"Vy víte kde se skrývá." Nebyla to otázka, z výrazů obou dívek vyčetla, že to až moc dobře ví.
"Nevíme to," odporovala jí Violetta.
"Lhářko!" zakřičela profesorka. Už vůbec nevypadala jako hodná stará paní, jako před chvilkou. "Řekněte mi to, jinak budete mít problémy." V téhle chvíly si dívky oddychly, že nejsou strážkyně tajemství, tudíž nemohou prozradit polohu rodového sídla Blacků.
"Nehodláme zradit vlastní rodinu kvůli někomu kdo je zaslepený a nechce uznat, že se Voldemort vrátil!" vyjela na ni Victoria. Ignorovala sestřino varovné tahání za rukáv a šeptání ať se uklidní.
"Buďte ticho nebo-" nedokončila Umbridgeová, protože jí do toho Tori okamžitě skočila.
"Ne vy buďte ticho! Jste jen ufňukaná čarodějka, co poslouchá příkazy kouzelníka s ještě menším IQ! Sakra každý normální člověk pozná, že se něco děje! Něco, co by se dít nemělo! Záhadná zmizení, mrtvé mudlovské rodiny, záhadné vichřice, mlhy šířicí se po celé Anglii... Za tím je Voldemort a vy to víte!"
"TAK DOST! Tak dost," zakřičela profesorka a postavila se. Na výšce jí to sice moc nepřidalo, ale měla lepší pocit, když se mohla na ty dvě dívat z výšky. "Slečno Blacková, právě jste si vysloužila týden školního trestu! Dnes večer v osm se hlašte u mě v kabinetu," zatrylkovala. Victoria se postavila a nasupeně vypochodovala z kabinetu. Violetta jen hodila omluvný pohled po profesorce, a zmizela odtamtud také.
"Tori! To snad nemyslíš vážně! Nesmíš se od ní nechat vyprovokovat! Už nikdy! Musíš se naučit to ovládat! A ne, teď mlč," řekla Violetta zvýšeným hlasem, když se její sestra nadechovala k odpovědi. "S tím co obě dvě umíme se musíš umět ovládat! Nesmíš na každého vyjíždět! Tori my za to nemůžeme, za to může Popletal, a u toho si nemůžeš tohle dovolit! Nesmíme se míchat do věcí Řádu! Matka nám zakázala se do čehokoliv míchat dřív, než nám bude sedmnáct, snad nechceš porušit slib, který jsi jí dala!"
"Violetto, ty to nechápeš, já to nedokážu ovládat, ta ženska ve mě něco vzbuzuje..." do očí se jí nahnaly slzy. "Já ne... nemůžu jen přihlížet tomu co dělá. To ona vymýšlí ty zákony, to ona rozšiřuje nenávist! Je stejná jako Voldemort, ne-li horší," řekla a svalila se na zem v záchvěvech pláče.
"Pšššt, sestřičko, uklidni se. Jestli ti to pomůže, můžeme trénovat spolu, mě jsi taky v létě pomohla překonat mamčinu smrt, tak teď překonáme tu tvoji zlost, platí?" zeptala se.
"D-d-d-dobře..."
"Ty výkyvy nálad budeš muset nějak zvládnout. Kdybych tě neznala, řekla bych že jsi těhotná," usmála se na ni.
"Díky Letty, moc to pro mě znamená."
"V pohodě, takže," vstala Violetta a pomohla sestře na nohy, "utřít slzy, umít si oči od rozmazané řasenky, a můžeme vyrazit na další hodinu." Když dorazily do třídy kouzelných formulí, zamumlali omluvu k maličkému profesorovi a šly se posadit. Jelikož to byla první hodina v tomto školním roce (první hodina formulí), celou hodinu si opakovali nadnášecí, přivolávací, odpuzovací a další kouzla. Jediný, kdo z celé třídy s tím měl problémy byl Neville, ale tomu se Hermiona nabídla, že mu pomůže.
Další hodina bylinkářství proběhla v klidu, všichni pouze pozorovali profesorku Prýtovou, která jim ukazovala zacházení s úponicí jedovatou, občas si na pomoc zavolala jednoho nebo dva studenty, jinak ale pomoc nepotřebovala.
V osm hodin se před kabinetem Obrany proti černé magii sestry Blackovy ještě sběžně domlouvaly co a jak. Violetta sestru nabádala, ať je opatrná a nenechá se vyprovokovat. Ta jí všechno odkývala a zaklepala na dveře. Po tichém "dále" vešla. Z toho co viděla se jí okamžitě zachtělo zvracet, stěny na kterých visely talířky s koťaty byly natřeny odpornou růžovou, jedna stěna dokonce měla růžovou chlupatou tapetu. Tori se s velkým sebezapřením k tomu nijak nevyjádřila a prostě se posadila do křesla naproti profesorce. Ta na ni hleděla svýma malýma očkama a přitom se stupidně usmívala.
"Dnes mi tady něco napíšete. Pergamen a brk máte zde. Víc nepotřebujete, pusťte se do psaní."
"A co mám psát?" zeptala se Tori. Tohle dopadlo vcelku dobře, pouze bude něco opisovat, mohla dopadnout hůř.
"Budete opisovat větu, Nemám vykládat lži." S tím vykouzlila ze vzduchu růžovou konvici a nalila si do také růžového šálku jak jinak než růžový čaj. Victoria se tedy dala do psaní. Překvapilo ji, že brk píše červeně, později zjistila proč. Na hřbetu její pravé ruky se tatáž slova objevila vyrytá do kůže. Zhnuseně se podívala na profesorku ale psala dál. Při každém opsání věty se musela co nejvíce ovládat, aby zase nevybouchla. Profesorka ji pustila kolem půlnoci se slovy "zítra v osm," a zabouchla jí dveře před nosem. Victoria se tryskem rozeběhla k Nebelvírské věži, před Buclatou dámou zastavila a několik minut popadala dech než byla schopná jí říct heslo. Pak se jen svalila do křesla nejblíž u ohně a usnula ničím nerušeným spánkem, ze kterého ji až ráno vzbudili na vyučování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama