6. Máš smůlu ségra, jsem hezčí

4. ledna 2014 v 7:13 | juliette |  Osud dvou dědiček
"Musíš se uvolnit! Uvolni se a zhluboka dýchej. Nádech, výdech, nádech, výdech." Violetta s Victoriou byly samy v ložnici, a tak se rozhodly, že budou trénovat ovládání emocí. Už týden to takhle praktikovaly, pokaždé předtím, než si šla Tori plnit trest u Umbridgeové. Pokaždé když se vracela jen zapadla oblečená do postele a okamžitě usnula. Violetta jí vždy jen obvázala ruku a napsala jí všechny eseje. (Chtěla bych mít takovou sestru)

"Slyšeli jste to?" zeptala se Hermiona když si ráno přisedla k Harrymu a Ronovi.
"Co jsme měli slyšet?" zeptal se Harry.
"Pansy Parkinsonová skončila na ošetřovně."
"A co my s tím? O jednoho prudiče míň," namítl Ron.
"Rone! Našli ji v bezvědomí u Buclaté dámy."
"Co dělala u Nebelvírské věže? Oni mají komnaty ve sklepení," přemítal Harry.
"No právě, je to nanejvíš podezřelé."

"Slečno Blacková neruším vás?"
"Vůbec ne paní profesorko," odpověděla jí bez váhání Victoria, pak jí došlo co řekla a zakryla si ústa a s hrůzou v očích se koukala na profesorku přeměňování. Už zjistila, že s touhle ženou není radno si zahrávat.
"Pět bodů dolů. Zamyslete se nad sebou slečno," řekla a vrátila se k výkladu.
"To si neumíš dávat pozor?" zasyčela na ni Hermiona.
"Ne, všechno už umím," pokrčila rameny Tori. Sestra ji šťouchla do žeber až bolestně vyjekla.
"Letty co je?" zeptala se jí a masírovala postižené místo.
"Nepřijde jí divný, že to všechno umíme, když jsme vyhlášený tím, že na školu z vysoka serem?" zeptala se ji rozhořčeně.
"No jo, máš pravdu," kousla se do rtu a provinile se na sestru podívala.
"Já vždycky," usmála se.
"Tak určitě," řekla ironicky Victoria.
"Dámy! Už jsem vás jednou napomínala! Jestli budete pokračovat, připravíte svoji kolej o drahocené body!"
"Jistě paní profesorko, omlouváme se," řekla unisono a kajícně sklopily hlavy.
"Ať už se to neopakuje!" řekla ještě a zase začala vykládat. O čem? Merlin ví. A taky Hermiona Grangerová. Ta ví vždycky všechno.
"Hele co večer podniknem?" zeptala se Tori.
"Co takhle nějaká akcička s Fredem, Georgem a Leem?"
"Jo to zní dobře, ale co?"
"Mám chuť na Zmijozelské."
"Čteš mi myšlenky," ušklíbla se Victoria.
"Hele, kdyby to nebyla pravda tak by to bylo vtipnější," řekla Violetta.
"To neměl být vtip," zamračila se Tori.
"Ale dá se to dost dobře využít."
"Letty, máme to zakázané!"
"Neříkej, že ty to nepoužíváš!"
"Ne nepoužívám. Já to dokážu ovládat, jinak by Umbridgeová na těch trestech nedopadla dobře."
"No jasně, ty se umíš ovládat, to jsem viděla."
"Emoce a schopnosti je něco jiného! Narozdíl od tebe telekinezi nezneužívám! Kdežto ty se hrabeš v hlavách ostatních, jako by ti to patřilo!"
"Můžu tě ujistit, že k tobě nelezu."
"Jo jasně, já poznám tvojí přítomnost, někdy si říkám, že jsem měla telepatii zdědit já, ne ty."
"Hele! Co bych pak měla já? Hýbat předmětama je nuda. Na to je Leviosa."
"Ne, ty bys neměla nic, za to já obě dvě," usmála se Tori zlomyslně.
"Není to trochu nefér?"
"Život prostě není fér," ušklíbla se Tori.
"Jasně, ty, patnáctiletá, o životě toho víš hodně co?"
"Jako by ti nebylo stejně. Navíc jsem o deset minut starší."
"A desetkrát tak blbější."
"A desetkrát tak hezčí puso, tak nebuzeruj," poslala jí vzdušný polibek.
"To že ty jsi víc po tátovi, neznamená že jsi hezčí."
"Chceš se vsadit?" zeptala se Tori a vyzývavě nastavila ruku. "Deset kluků rozsoudí."
"Platí," plácla si na to Violetta.
"Zeptáme se taky taťky?"
"Ne, ten by řekl že jsme stejně hezké."
"Dobrá, tak říkej jména."
"Na co jména?"
"Ty pět kluků, kterých se zeptáme a já pět."
"Dobře, takže Fred a George," začala Violetta.
"Hele to není fér! Ty víš, že pro tebe bude Fred hlasovat!"
"Máš smůlu ségra. Pak taky Lee Jordan, Harry a Ron. A teď se čiň ty."
"Ok, Ernie, Justin, Dean, Seamus a... Draco Malfoy, ať je to zajímavější." Jak řekly, tak udělaly. První si odchytly Rona s Harrym.
"No... Která je hezčí? T-t-t-to se př-př-přece n-n-nedá jen t-t-tak rozhod-dnout n-ne?" zakoktal se Harry, zřejmě čekal cokoliv jen tohle ne.
"Harry, nemáme na to celý den," dupala nohou Violetta.
"A co ty Rone?"
"Podle mě ty Vicky, nic ve zlém Violo, jsi hezká, ale tvoje sestra je hezčí," usmál se trochu nejistě zrzek.
"Díky Rone," usmála se zářivě Tori. "A ty Harry?"
"A-asi Viola, je taková klidnější mi přijde."
"Dobře, díky kluci," řekly holky společně a šly si vyslechnout Deana a Seamuse. Oba dva byli pro Victoriu, kterou to náramně potěšilo. Když šly za dvojčaty, měla Violetta na tváři vítězný úsměv, věděla, že aspoň něco má v kapse.
"Violetta," řekli Fred s Georgem najednou a Lettin úsměv se ještě víc rozšířil. Laškovně ještě mrkla na Freda a dala mu letmou pusu na tvář, pak odešla za naštvanou sestrou.
"Lee Jordan, ačkoliv byl s Fredem a Georgem za jedno, dal nakonec svůj hlas Victorii a tak se její nálada zase zlepšila. Zbýval už poslední cíl, Draco Malfoy, a to byla pro holky výzva. A k jejich štěstí (jeho smůle) se k nim zrovna blížil. Stály opřené o zeď ve druhém patře a čekaly na vhodnou oříležitost. Jaké to měly štěstí, že krácěl zrovna sám? (znovu dodávám, k jeho smůle)
"Ahoj Draco," protáhla Violetta. "Máme to dnes ale krásně co?"
"Přímo nádherně," ušklíbla se zlomyslně Victoria a pohlédla z okna. Hmmm, pršelo, ale to byl detail.
"Co ode mě chcete?" zeptal se trochu vyděšeně a začal couvat. Už zjistil co jsou ty dvě zač a čeho jsou schopné. Přece jenom jsou jeho krve.
"Máme jednu otázečku," řekla nevinně Violetta.
"A ty nám na ní odpovíš, ať budeš chtít nebo ne." Draco se obával nejhoršího. Budou ho vyslýchat kvůli otci? Budou zjišťovat informace pro Řád? Budou žalovat Brumbálovi všechno co z něj vytáhnou, a že by toho bylo hodně.
"Která z nás je hezčí?" vypálila Violetta. Draco si oddechl tak nápadně, že kdyby si toho sestry nevšimly, musely by být naprosto hluché a slepé. A blbé.
"Cos čekla troubo?" zeptala se Victoria.
"Čekal jsem spoustu, ale takovouhle blbost ne."
"Ale bratránku, odpověz," usmála se nebezpečně Tori.
"Nejsem váš bratranec."
"Bratranec přes koleno ty detailisto," ušklíbla se Violetta. "Co bude s tou odpovědí?"
"Ani jedna, jste hnusný jako ďasovci."
"Ty víš že to není pravda," řekla Victoria a přistoupila blíž k němu.
"Ehm..." vypadlo z něj. Byla mu až nepříjemně blízko. A její sestra ji napodobyla. Obě ho teď dotlačily ke zdi a svůdně se na ně usmívaly.
"No, Draco?" zeptala se Violetta. "Pořád jsme hnusné?"
"N-n-n-ne," zakoktal se Draco. Ne že by mu jejich doteky byly nepříjemné, spíš se cítil nervózně z toho co by mohlo následovat. A co by mohlo následovat pak.
"Bojíš se zbytečně, my se s tebou nechceme vyspat," řekla trochu zhnuseně Violetta a o krok poodstoupila. Její sestra ji následovala a spražila ji velmi nepěkným pohledem.
"Jak víš na co myslím?"
"Zrcadlí se ti to ve tváři," řekla velmi přesvědčivě. A Draco uvěřil. Pořádně si je prohlédl. Byly obě docela hezké. Docela? Hodně! Modelky Victorii Secret by vedle nich vypadaly jako šmudly. Jedna měla kudrnaté vlasy, rozpuštěné, určitě jemné, pomyslel si. Zatímco druhá v pevném svázaném uzlu... Jeho oči se střídavě dívaly na jednu, na druhou, zase přeskočily k první... I když by obě vyhrály Miss World, ta první byla o kus napřed.
"Tahle Blacková," řekl nakonec neochotně a ukázal k Victorii.
"Díky bratránku," usmála se a podívala se na sestru. "Vidíš ségra? Já jsem ti to říkala, jsem hezčí!" To byl pro Draca signál k ústupu. A tak se rychle vzdálil, než si toho ty dvě stačily všimnout.
"Tak jsi hezčí pro pár kluků, já jsem však z nás dvou hezčí pro toho, kdo se líbí mě, a to ty říct nemůžeš!"
"Ale..."
"Nikdy o tebe ani nezavadil pohledem, nikdy si tě celou neprohlídl, nikdy tě nebral jako víc, než kamarádovu dceru," pošklebovala se jí Violetta. Zřemě si nevšimla, jak to její sestru zraňuje. Ani si toho všimnout nemohla, Victoriina mysl byla proti té její obrněná velmi silnou obrannou zdí. Za ty roky se to už naučila. Své emoce skryla za ledovou masku a pohlédla na sestru. Ta se nad její změnou pozastavila. Před chvílí ještě sršela humorem a dobrou náladou...
"Stalo se něco Tori?" zeptala se.
"Ne! Nic! Nic se nestalo! Co by se taky mělo dít? Mám skákat radostí?" Violettě došlo, že předtím udeřila na její citlivé místo.
"A jak myslíš že je mě, když jsem pokaždé druhá? Až po tobě? To že jsem druhorozená neznamená nic! Jen jsem mladší!"
"Že ti to nikdy nevadilo."
"Vadí mi to od té doby, co mi to připomínáš. Jsem starší, jsem chytřejší, jsem hezčí," napodobila její hlas.
"Říkám jen co je pravda!"
"Tak to já taky!"
"Víš co?" zeptala se jí a do očí se jí hnaly slzy. "Víš proč jsem ti to vždycky říkala? Protože to jsou jediné tři věci které mám! Narozdíl ode mě ty máš štěstí! Vždycky máš kluka na kterého si ukážeš, všichni věří, že ty jsi z nás andílek a já ďábel! Všichni tě vždycky měli radši! I máma! A nedělej že ne! Sama mi to přiznala!"
"Tori..."
"Ne nemluv na mě. Nech mě na pokoji!"
"Tori... Tori!" křičela za ní. Když zabočila Victoria za roh, stratila ji z dohledu.
Violetta nevěděla co to do nich vjelo, nikdy se nehádaly, jen sestersky pošťuchovaly. Tohle ale nabylo zcela jiného kalibru. Tohle byla pravá a nefalšovaná sourozenecká hádka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama