7. Usmiřování

4. ledna 2014 v 7:48 | Juliette
Přiznávám se, s touhle jsem to trochu odflákla takže je krapet nudnější... Každýmu pokaždé nepadají esa z rukávu ;)


"Tak co, jak jste dopadly?" zeptal se Violetty Fred. Seděla ve společenské místnosti sama, v jednom z křesel až v rohu.
"Dopadly?" zeptala se.
"No s tím, která z vás je hezčí," mrkl na ni George.
"Aha, takhle... Ona je hezčí," řekla Violetta a přes obličej se jí mihl stín smutku.
"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě Fred a objal ji kolem ramen.
"Nemluví se mnou," vzlykla Violetta.
"Proč?" zeptal se nechápavě George.
"Trochu jsem to přepískla, asi jsem ji neměla dráždit. Je mi to strašně líto," řekla Violetta. V tu chvíli se otevřel průchod a dovnitř vkráčela Victoria. Když si všimla trojice sedící v rohu zamířila k nim.
"Postav se," řekla chladně Violettě, když se před ni postavila. Ta se zvedla a zpříma se jí podívala do očí.
PLESK!
Společenskou místností se rozlehla hlasitá mlaskavá rána, když Toriina ruka dopadla na Violettinu tvář.
PLESK!
Druhá facka přilétla z druhé strany. Když se napřahovala potřetí, za zápěstí ji uchopila něčí ruka. Když se podívala, zjistila že patřila zrzavému chlapci, který její sestru předtím objímal.
"To už by stačilo," řekl Fred.
"Ne, má úplné právo. Můžeš mi jich vrazit kolik chceš, máš mé svolení," podívala se na sestru.
"Nepotřebuju se ti dovolovat! Nejsi moje matka!"
"Jsem tvoje sestra."
"Že mi to tam na chodbě nepřišlo."
"No super, už se spolu bavíte," snažil se uvolnit napětí George. Po tom co ho Victoria spražila vražedným pohledem toho nechal.
"Omlouvám se Tori, neměla jsem to říkat."
"Ne to tedy neměla."
"Odpustíš mi?"
"Mám na vybranou?" zeptala se a objala sestru.
"Tak teď tomu už vůbec nerozumím," řekl Fred. "To jste se dokázaly tak rychle usmířit? My když se s bráchou o něčem nepohodnem, jsme schopni se hádat třeba týdny!"
"Vážně? Vy dva se dokážete i hádat?" zeptala se udiveně Violetta.
"Jo třeba kvůli... Jedné holce ve třeťáku."
"Jak se jmenovala?" zeptala se Victoria.
"Už vyšla školu."
"A to jí jméno zmizelo?" zeptala se Letty.
"Stejně vám to nic neřekne," protočil George oči.
"V tom případě nevidím jediný problém."
"Vanessa Whitegreenová."
"Whitegreenová? Co je to za retardované jméno? To je jako bych se jmenovala Violetta Bílozelená!" smála se Letty.
"Nezapomeň ségra, že tvé jméno ve francouzštině znamená fialová, to z tebe dělá rovnou tříbarevnou!" přidala se Tori.
"Nedělejte si toho srandu! Navíc to byla pouze platonická láska, ta holka byla snad nejehezčí co po zdejších chodbách chodila," zasnil se Fred. Přestal s tím, když ho Violetta praštila. "Au? Za co?" zetvářil se ublíženě.
"A my jsme jako co? Vzduch?"
"Když chcete," ušklíbl se George.
"Nechceme," pro změnu řekla Violetta. (To pro změnu je myšleno ironicky, takový pokus o vtip... ne moc podařený)
"Jak je to vlastně mezi vámi dvěma?" zeptala se Victoria.
"Mezi kým?" zeptal se George.
"Mezi tvým bratrem a mou sestrou."
"No nevím, do noci mi o ní básní, jak miluje její chůzi, její vůni vlasů, její krásný úsměv, který dokáže projasnit den, tuhle mi složil ódu na její jemné ruce!" Vůbec si nevšímal bratra, který se ho pokoušel pohledem zabít.
"Hele to znám. To je pořád samé," řekla a začala imitovat sestru. "Ach! Ten Fred má tak krásné oči! Všimla sis někdy Tori, jaké mu v nich plají ohníčky? A viděla jsi ho někdy bez trika? Víš co pod tím trikem má? Víš to? Já to vím! Buchty! Kdykoliv jsem ho v létě viděla bez trička, rozklepala se mi kolena! A ty svalnaté ruce! Myslíš, že by byl dobrým otcem?"
"Victorio Blacková, jsi dcerou smrti," řekla Violetta.
"Vážně? Táta je Smrt? To jsem nevěděla! Musím ho rychle požádat o kosu, abych byla správná dcera svého otce!" pošklebovala se Tori.
"Vážně jsi to říkala?" zeptal se Fred dřív, než stihla Letty po Victorii skočit.
"A ty?" zeptala se.
"Myslím, že jsme pátá kola u vozu," zašeptal George směrem k Tori.
"Jasně, jdem," zašeptala taky a potichu se vytratili. Ale ti dva měli oči jenom pro sebe.
"A jak je to mezi tebou a Angelinou?" zeptala se Victoria.
"Nijak," povzdychl si George. "Bere mě pouze jako kamaráda."
"Co není, může být," mrkla na něj Tori. Po zbytek dne už se sestrou nepromluvila. Ani když se potkaly v ložnici. Violetta měla tak nepřítomný výraz, že by byla marná snaha z ní vytáhnout nějaké slovo. Ba rovnou celou větu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama