8. Jeden nevinný vtípek a Brumbálova armáda

5. ledna 2014 v 11:19 | Juliette |  Osud dvou dědiček
"Co je nového?" zeptal se Ron dalšího rána Hermiony, když před ní zastavila sova a předala jí noviny.
"Ale nic moc. Jen nějaké zmizení, další článek o tom že pořád bezúspěšně pátrají po Blackovi... Klasika."
"Tak aspoň že tak. Ještě aby ho zase poslali do Azkabanu, to už bych si radši zopakoval hodiny s Lockhartem," řekl Harry, kterému se klížily víčka. Už tak byl docela úspěch, že na snídani došel.
"Kohopak to tu máme? Harry, Harry, nemáš chodit spát tak pozdě, škodí to tvé pleti," řekla Victoria a i se sestrou se k triu posadily.
"Tady zase někdo srší vtipem," řekl Harry a schoval hlavu do dlaní. "Na to, že jste nemohly spát déle jak dvě hodiny, vypadáte docela čile."
"To víš, čím míň hodin naspíš, tím víc jsi pak aktivní... A máš možnost sicna našeho bratránka něco pěkného vymyslet," zašklebila se zlomyslně Victoria. Pohled jí zabloudil ke Zmijozelskému stolu, kde právě již jmenovaný blondýn i s celou svojí ochrankou snídal.
"Řekněme, že za takových... 30 sekund se velmi dobře pobavíme," doplnila ji sestra. Teď se všech pět otočilo k onomu stolu a Tori začala odpočítávat.
"10...9...8...7...6...5...4...3...2... a už to začíná," usmála se Letty.
Náhle se ozvala rána jako z děla. Všichni nadskočili a začali se ohlížet po strůjci rozruchu. Pak přišla další rána, další a ještě jedna a podlaha pod Zmijozelským stolem najednou jakoby nebyla. Místo ní tam byl jakýsi bazém, plný červené vody. Stůl na nic nečekal a zahučel dovnitř, následován všemy studenty zelené koleje, kteří se na snídani nacházeli. To už ale zakročila profesorka McGonagallová, stůl byl zpátky na zemi i se všemy studenty a po bazénu nebylo ani vidu ani slechu. Jen jedna věc ukazovala na to, že se zde něco událo. Jakákoliv část čehokoliv, co se předtím dotkla oné vody v bazénu, nabyla sytě červené barvy. A chudák Draco, který dokonce skončil pod hladinou, byl červený celý.
"Slečna Blacková a slečna Blacková mají dnes v osm večer u mě v kabinetu školní trest," řekla přísně profesorka McGonagallová. "Ale musím uznat, že se vám to povedlo," dodala už šeptem profesorka a zamířila dokončit snídani.
"Jaktože přišla tak rychle na to, kdo to udělal?" zeptala se Tori.
"Tuhle jste o přeměňování mluvily docela nahlas. Tedy ne tak aby vás slyšeli Zmijozelští, ale v okruhu dvou metrů vám bylo rozumět každé slovo," objasnil Harry.
"No, budeme si hold muset dávat většího majzla," povzdychla si Letty.
"Ale už se těším na orvní hodinu, jak se bude Snape na ty svoje zmetky tvářit," zasmál se Ron.
"Neviděli jste někdo Colina? Dneska by se ten jeho foťáček docela hodil," začal se rozhlížet po celé délce stolu Harry a když ho uviděl asi dvacet metrů od nich, odběhl a nemusel ho ani přesvědčovat k vyfocení, protože už pár těch fotek přeci jen pořídil.
"No to bude zase děs běs ten Snape. Mi nedá pokoj," skuhrala kudrnatá Blacková a její sestra jí v tom začala podporovat.
"Přesně, si dneska nebudeme moci ani dovolit být drzé, ten školní trest s Megi už mi stačí."
"Megi?" zeptala se nechápavě Hermiona, a tak jí Violetta vysvětlila, že je to přezdívka pro McGonagallovou (jo nedávno jsem zjistila, že jsem to celou dobu psala blbě - McGonnagalová - a že je to ve skutečnosti jedno N a dvě L, ale nechce se mi to v tom všem vyhledávat, tak prosím omluvte moji lenost a představte si, že jsem to celou dobu psala dobře :D díky moc), že jí nechtěli říkat tím jejím dlouhým příjmením.
Samozřejmě, jak očekávaly, Snape na ně měl v jednom kuse nějaké poznámky a strhnul jim pět bodů dokonce za to, že nějak moc nahlas dýchaly. O to víc se na konci hodiny tvářil naštvaně, když obě dívky přinesly v lahvičce dokonalý posilovací roztok, který zářil jasně tyrkysovou barvou, přesně jak bylo popsané v učebnici. Aspoň si pak vybil zlost na Nevillovi, který tam chudám doťapkal úplně vyklepaný s něčím křiklavě růžovým ve zkumavce a Snape, nejen že mu strhnul deset bodů, on se mu ještě vysmál a napařil mu školní trest. No prostě ideální hodina pro pobavení Zmijozelských.
Další hodina, která byla pro všechny utrpení, bylo po obědě jasnovidectví. Tam poprvé spatřili profesorku Umbridgovou ve své nové funkci - vrchní vyšetřovatelky. Už od začátku bylo jasné, že se jí profesorka Trelawneyová nezamlouvá. Přesto se však na všechny strany usmívala a pořád všude lezla za učitelkou jasnovidectví a doslova jí dýchala za krk, což přišlo samozřejmě strašně legrační dvojčatům Blackovic, po kterých Parvati s Levandulí házely zhnusené pohledy.
"Příjde vám něco k smíchu slečny?" zeptala se sladkým hlasem ta Růžová nemoc, když i s tou můrou v obřích brýlích připomínajících dva popelníky, dorazila právě k jejich stolku.
"Ale ni, jen mi přijde, že výklad těch snů je velmi zajímavý. Třeba támhle Harry prý v jednom svém snu topil profesora Snapea v kotlíku (tuhle čast, která je v pětce mojí nejoblíbenější, jsem přece nemohla Rowlingové neukradnout že? Takové skvělé nápady má málokdo), zato támhle Seamus, jak jsem slyšela měl sen o sedmimetrovém Brumbálovi v růžovém županu. Teď si to představte, a pak pochopíte, čemu jsem se smála," zalhala v rychlosti Violetta. Měla štěstí, že je předtím poslouchaly, jinak by asi byly v pěkném průšvihu.
"Máte pravdu, je to celkem vtipné," řekla jen ta stará ropucha a zase se nalepila na můru zabalenou snad ve sto šálách.
"Kdyby se nás ptala, co se ti zdálo?" zeptala se jí v rychlosti Tori.
"Že píšu esej do lektvarů, co ty?"
"Sakra... Tak já třeba doletím koštětem až na měsíc."
"Platí," řekla Letty. Když k nim pak Trelawneyová (doufám že aspoň tohle jméno píšu dobře) se svým věrným ocáskem došla k dvojčatům, vypověděly jí jejich sny a přidaly spoustu různých detailů, třeba že než stihla odevzdat tu esej Snapovi, sežral ten kus starého pergamenu obrovský drak, nebo Victoria zase tvrdila, že na Měsíc doletěla v dres Famfrpálového družstva Pýchy Portree.

"Tak a dost, začíná mě to štvát," prohlásila jednou večer Hermiona. Všichni byli už utahaní z celodenního vyučování a famfrpálového tréninku, jen slečna "Musím všechno hned přečíst" stepovala jak jinak než s knihou v ruce před svými spolužáky a mlela. A mlela a mlela a mlela.
"Ta stará čarodějnice nás nic neučí! Celou dobu čteme jen tu její pitomou učebnici, už mi to její "Hůlky schovat!" začíná lézt krkem. Ne nezačíná! Ono mi to tím krkem už leze! Ale u toho nekončí. Pokaždé je tak nepříjemně sladká, že je to až na zvracení. Pořád je zahrabaná v té svojí růžové hrůze a pořád má k něčemu nějaké připomínky! A všechny ty výnosy! Jakoby už nestačilo, že je z ní McGonagallová na prášky, ona prostě musí kecat do všeho, co kdo řekne! Jakmile se někdo jenom zmíní křivě o Ministerstvu, hned bere body, Malfoy jí podlézá, až se divím, že jí to nevadí! Všechno okamžitě hlásí tomu budižkničemu Popletalovi a je strašně paranoidní. Prý že Brumbál zbrojí. Jako by to nedělal jen kvůli Voldemortovi. A ona si ještě myslí, že si chce nás vycvičit v boji! Pche. To by pak byl vtipný titulek... BRUMBÁLOVA ARMÁDA STUDENTÍKU... To je ono," řekla nakonec a luskla prsty. "To je přesně to co musíme udělat!"
"Budeš nás napínat ještě dlouho? Mio, nikdo z nás nechápe tvé myšlenkové pochody," řekla Victoria, která se do té doby jen dívala do krbu a kdyby jí před nosem nechodilo to vysoké stvoření s hustou hnědou kšticí vlasů a pořád nemluvilo, pravděpodobně by usnula.
"Ne Mio, neříkej mi, že chceš ty lidi trénovat," povzdechla si Violetta. Ta samozřejmě věděla co se Hermioně honí hlavou. Ach ta telepatie.
"Ne já. Vy," řekla a ukázala na Harryho, Victoriu a Violettu.
"My?" zíral na ní Potter.
"No jasně, dvě nejchytřejší z ročníku - nic ve zlém Hermiono - a člověk co Vy-víte-komu unikl už čtyřikrát," řekl Ron.
"Ale to nejde," protestoval Harry.
"Co by nešlo? Jen musíme naverbovat správné lidi, sehnat nějaké místo kde cvičit aby nás ta čarodějnice nenašla, a pak se jen a jen učit kouzlit. Žádná teorie, žádná Umbridgeová. To je přesně to co potřebujeme a ty Harry určitě budeš skvělý učitel," přemlouvala rozcuchance Grangerová.
"No ták, jsi srab jestli do toho nejdeš. Navíc já a určitě i moje sestra do toho jdeme, takže se ten... Nový kroužek zřídí tak i tak," pokračovala Tori.
"Ale co když nás chytí? Zradíme Brumbálovu důvěru-" vedl stále ty svoje řečičky Potter.
"Brumbál by byl určitě pro. Však se ho můžu jít zeptat," nabídla se Violetta a už vstávala, jenže ji sestra chytila a stáhla ji zase zpátky.
"To můžeš udělat zítra."
"No tak dobře," rezignoval nakonec. "Jdu do toho."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama