8. Od dámských kalhotek až po počasí

4. ledna 2014 v 10:11 | Juliette |  Last Year
Tenhle večer se mělo všechno zorganizovat. Jak jsem předpokládal, moje drahá matinka mě poslala do určitých míst, když jsem ji požádal o podpis. Prý špinění čisté krve. To jsem zase poslal do určitých míst já ji. Já a sestřenka Andromeda jsme prý krvezrádci. Jen proto, že neusilujeme o vyvraždění mudlů. Dává to smysl? Samozřejmě že ne. A proč? Merlin ví.
"Prosím, odevzdejte podepsané formuláře kolejním ředitelům, ti potom vyberou skupinky ke kterým bude přidělen vyučující," povstal ředitel a začal všechny svými gesty pobízet. "A studenti, kteří nepatří do sedmého ročníku, nebo nemají podepsaný formulář, nechť se odeberou do svých ložnic." Zvedla se celá Zmijozelská kolej, u Mrzimorského stolu zůstalo 16 studentů, v Havraspáru 7 a u nás šest. Já jako jediný ze sedmého ročníku jsem měl strávit čtyři dny bez přátel. Skvělá to vyhlídka.

"Tak co, jak jste dopadli?" zeptal jsem se, když se ke mě kluci kolem desáté připojili ve společence.
"Já jsem s Petrem a Patriciou, a James je s Jeanette a Lily," odpověděl mu Remus.
"Aha, proto ten zasněný výraz?" odtušil jsem. Remus kývnul.
"A co tam budete vůbec dělat?"
"Říkali něco o exkurzích do mudlovských středisk... Nějaká muzea, galerie, nákupní centra, prý i něco, co nazývají Laser Game. To ale nevím co je."
"To zní zábavně," povzdychl jsem si.
"Přivezem suvenýr!" poklepal mě po ramenou Petr.
"Díky kamaráde," usmál jsem se na něj.
"Pro přítele cokoliv," řekl Remus.
"Hej Dvanácteráku, prober se!" šťouchnul jsem do něj.
"Ano Lily?" zeptal se a přitrouble se usmál.
"Já ti dám Lily..." začal jsem.
"Dej mi ji!" Po tomhle jsem se musel upřímně rozesmát, James takhle mimo... To se nevidí často.
"Chtěl jsem se tě na něco zeptat."
"Pro tebe cokoliv Lily," usmál se zase přitrouble. Je snad pod Imperiem?
"Hele mám pocit, že spí. Tohle jinak není možné. Tak schválně," řekl Remus a poslal na něj proud vody.
"Náměsíčníku! To jsem si nezasloužil."
"No to mě podržte, on asi fakt spal!" zasmál jsem se.
"Nespal jsem, měli jste vidět vaše obličeje," ušklíbl se.
"Ty!" vykřikl jsem, na rtech mi ale pohrával pobavený úšklebek, tohle byl celý James. Jakákoliv volovinka, to je jeho.
"Já?"
"Já snad?"
"Neříkal jsi před chvílí ty?"
"Co jsem měl říct?"
"Tys měl něco říct?"
"Nemyslím."
"To vím."
"Co víš?"
"Že nemyslíš."
"Ale já myslím."
"Čím?"
"Mozkem?"
"To se mě ptáš? Jsi na tom špatné kámo... hodně špatně."
"Říka ten pravej."
"Tomu levýmu."
"Cože?"
"Vidličky a nože."
"Nechcete toho kluci nechat?" zeptal se Remus a skryl si hlavu do dlaní.
"Ne,"zněla naše jednohlasná odpověď.
"Ještě že já budu s Petrem," oddychl si Remus.
"Ale budeš mít Patriciu, to si užiješ ještě hodně," zasmál se James.
"Nemyslím," ozval se Sirius.
"Proč?" zeptal se Remus.
"Protože mi něco řekla."
"Tobě?" zeptal se James.
"Ano, neměla by?" zeptal jsem se nechápavě.
"No, po tom cos jí před dvěmi lety zlomil srdce..." připoměl mi Remus.
"Ale tak to vůbec nebylo. To ona mě."
"Kecáš," protáhl James.
"Neke, fakt, byla to první holka, kterou jsem měl fakt rád. A věřili byste? Ona se mi jen pomstila za to, co jsem udělal té šesťačce z Mrzimoru."
"Jo věřili bysme. Některé tvé aférky byly vůči těm dívkám jaksi... No prostě to bylo od tebe dost hnusný ať si říkáš co chceš," ušklíbl se James.
"Tak mám na každém prstě deset holek, je to něco co mě baví."
"Jestli sis nevšiml, James má taky na každém prstě deset holek, ale oči má jen pro jednu," podotkl Remus.
"A taky srdce Náměsíčníku. A nebuď tak skromný, ty bys taky mohl mít každou třetí, kdybys měl větší sebevědomí..."
"Jenže já nechci Dvanácteráku," namítl Remus.
"Chceš a nezkoušej nám něco namluvit. Nějakou dobu tě známe a vidíme jak se trápíš. Kdybyste mě nechali dokončit předchozí myšlenku, dozvěděli byste se co mi Patricia pověděla."
"No tak nás nenapínej," řekl Petr. Trochu jsem se podivil, že tam pořád ještě je. Vždycky byl taková tichá myška (jaká ironie že?) zalezlá v rohu co nedutá, jen poslouchá, ale když něco řekne, obvykle to stojí za to.
"Jede po tobě Reme."
"Cože?" zeptal se vlkodlak.
"Vidličky a nože," odpověděl okamžitě James.
"Ty, co máš pořád s tím příborem?" zeptal jsem se. My tady řešíme Remův milostný vztah a pán by rád obědval? Žádný takový.
"To se tak říká u mudlů. Cože? Vidličky a nože."
"Aha." Připadal jsem si jako blbec. "V každém případě, Reme, pocti nás svým názorem, jaká se ti zdá Pat?"
"Nemůžu se jí líbit."
"Myslí, že je na tobě něco záhadného a to ji láká."
"To ti řekla?"
"Ne, právě jsem si to vymyslel," protočil jsem oči.
"Takže myslíte..."
"Že vám Petr bude tak maximálně překážet."
"Neboj, já budu zaměstnávat profesorku Malwirovou," usmál se Petr.
"Díky kluci, jste fakt kámoši." No jasně Reme. To že s tebou trávíme každý úplněk je stoprocentně projev nepřátelství.
"Nemáte někdo úkol pro McGonnagalovou? Nějak jsem to opoměl udělat," usmál jsem se svatoušsky. No jasně, ještě křídla, svatozář a jsem anděl jak vyšitej. Ale pak vždycky přijde zlom, svatozář nahradí rohy a místo křídel ocas, v ruce trojzubec a oheň kam se podívám. To je vždycky, když vidím Srabuse nebo osamocenou Norissku.
"Siriusi, ty jsi to neopoměl, ty ses na to vysral," ušklíbl se James ale podal mu svoji práci, kterou předtím poctivě opsal od Remuse.
"Hlavně že ty jsi to dělal sám že?" zašklebil jsem se na něj. Sakra, když se tak koukám tak se tady všichni po každé větě šklebí. No není to na palici?
"No jasně, já vždycky!"
"Jenom když se dívá Evanska, kdykoliv jindy jsi pak jak rozčepýřený hovado bez mezí," zasmál jsem se.
"Jako bys byl něco jiného."
"Ale já se nepřetvařuju brácho!"
"Budeš, až jako já, potkáš tu pravou," řekl důležitě.
"Já pravou nepotřebuju, za to ty jo paroháči," zasmál jsem se mu. Zrudnul až za ušima.
"Jinou pravou."
"Jakože levou? Tak když tě ta pravá už omrzí..."
"Perverzáku."
"No jasné, najednou co? A kdo včera škemral ať mu na čtení půjčím Playboye?"
"Pochybuju že Srábek."
"Ten by ji mi ještě umastil," zatvářil jsem se znechuceně.
"Hele kluci, víte o čem jsme se vůbec bavili před minutou? Protože tyhle vaše konverzace začínají u dámských kalhotek a končí u počasí."
"O tom jsme se někdy bavili?" zeptal se Petr a zamyslel se.
"Ne, ale mohli bychom."
"No jasně, tak kterou jsi si včera nabrnkl?"
"Sabinu z Havraspáru. Čerstvá patnáctka."
"No jasně, a nepamatuješ jak bylo venku?"
"Jo, myslím že pršelo."
"Že já vůbec něco říkal," povzdychl si Remus.
"Tohle nemá smysl. Nemůžeš nám takhle psát scénář, my rádi improvizujem."
"No jasně brácha. Nechtěl jsi někdy hrát v divadle?"
"Ne, já se budu držet kariéry bystrozora jako mastnota Srábkových vlasů."
"Ale i tak, ty s tím nikdy nesekneš, zato ta mastnota sekne se Srabusem."
"Máte štěstí."
"Ale, žádný takový řeči, toho jsme měli dost v létě. Všem nám je už sedmnáct tak si můžem najít néjaký společný bydlení ne? Nějaký pořádný barák, kde budeme všichni spolu, jako tady."
"Víš Jamesi, o tom se mi vždycky jen snilo..."
"O čem Siri?"
"Že budu bydlet v jednom domě s ještě většíma magorama než jsou naši."
"Teď jsi mě hluboce urazil."
"Jsem si toho vědom."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 19:38 | Reagovat

OMG! To chce před článek varování vždycky ... takové seky v jediné kapitole :-D :-D :-D
"Cože?" zeptal se vlkodlak.
"Vidličky a nože," odpověděl okamžitě James.
"Ty, co máš pořád s tím příborem?"

jako best!!!
a ten třetí řádek od spoda...

válíš človeče XD

2 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 20:17 | Reagovat

díky :D ani nevíš jak moc dobře se to poslouchá (čte) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama