9. Překvapení aneb Lily ty se nezdáš

5. ledna 2014 v 18:05 | Juliette |  Last Year
Ten týden byl utrpení. Sice jsem se nemusel učit, narozdíl od Zmijozelských, ale musel jsem pomáhat vyučovat Obranu nezvladatelné prváky. Ti prcci neměli žádný respekt. Teprve, když jsem jim pohrozil, že jim přičaruju nějaké zvířecí části, nebo jim obarvím vlasy na nějakou příjemě zářivou barvu, sklapli a rozhodli se vnímat. K mému velkému překvapení, mě učení i bavilo. A měl jsem s prckama větší troělivost, než vyučující. Dokonce mi i dovolil ubírat i přidávat body... To by mi taková McGonnagalka stopro nedovolila. To ale bylo vyučování. Kdykoliv jsem pak osaměl, buď jsem si užíval společnosti nějaké holky, která na mě mohla oči nechat (podotýkám, že každý den byla jiná), nebo jsem dlouho do noci skoumal Pobertův plánek, nebo jsem létal na Jamesově koštěti, které mi nikdy mechtěl půjčit když byl přitomen, nebo jsem se jen tak potuloval chodbami... Narazil jsem i na jednu užitečnou věc. Zjistil jsem, že za obrazel lorda Dewerella v šestém patře se nachází místnost plná měkkých polštářů, dek a všeho možného. Čtyři zdi byly vymalované do žluté, zlaté, černé a červené barvy. Z toho se dalo poznat, že pravděpodobně Helga z Mrzimoru měla něco s Nebelvírem. Potutelně jsem se usmál, a okamžitě to běžel do plánku zakreslit, přecejen, tahle místnost by se mohla ještě v budoucnu hodit. Pochybuju totiž, že o ní někdo ví, lord na obraze střežícím onu místnost mi prozradil, že do místnosti mohou vstoupit pouze studenti Mrzimoru nebo Nebelvíru, a že už tam staletí nikoho nepustil. Poslední prý byl Skorobezhlavý Nick, který znal Bradavice v době jeho mládí jako své boty.
Když se čtvrtého dne mé samoty blížilo pět odpoledne, vyšel jsem ven z Nebelvírské věže a zamířil do vstupní síně, abych mohl uvítat své přátele a pěkně jim vyhubovat, že mě nechali sami. Vzhledem k tomu, že to byl čistě mudlovský výlet, nedostal jsem ani od jednoho z nich žádný vzkaz, tudíž jsem byl odkázan jen na pouhé odhady.
Hodiny odbily pátou a já jsem se nedočkavě zahleděl do dáli... Minuta, dvě, tři... A tamhle jsou! Poskočil jsem jako malé dítě a utíkal naproti mým přátelům.
"Kamarádi tolik jste mi... Co to?" Zarazil jsem se v půli věty a vyjeveně koukal před sebe.
"No co, choval se ke mě fakt mile, tak jsem mu dala šanci," usmála se na mě... Evansová!
"No to bych do tebe neřekl, přestal jsi i s tímhle?" zeptal jsem se a udělal tu věc, kterou Evansová odborně nazývá Pohyb ala udělej-ze-sebe-ještě-větší-pako.
"Ne neboj, to si schovávám speciálně pro tebe Siriusku," usmál se nebezpečně můj přitroublý kamarád.
"Ještě jednou, a z Evansky se stane lesba," pohrozil jsem mu.
"Jakože proti ní sešleš kouzlo?" zeptal se ten pakoň a ochranitelsky si před Evansku stoupnul.
"Ne, sešlu kouzlo na to tvý nádobíčko. Jak to vlastně chcete oznámit světu?"
"Co tím myslíš?" zeptala se zrzka. Otočil jsem se k nim zády, objal se, začal se ochmatávat a při tom dělat mlaskavé zvuky. No ti dva se začali tlemit, naneštěstí já jsem měl zavřené oči a když se předemnou ozvalo hlasité "Ehm, ehm," (ne nebyla to Umbridgeová) málem jsem vyletěl z kůže (z kožichu).
"Ano paní profesorko?" zeptal jsem se, když jsem se trochu oklepal. Ono napodobovat muchlování, a pak stát takzvaně face to face McGonagallce (ha, už jsem se to jméno naučila psát), to je na infarkt.
"Prosím, přestaňte se tady ztrapňovat, studenti vás pozorují," řekla McGonagallka. No a měla pravdu, na mě se koukali ti studenti, co se řinuli od hlavní brány, a že se měli na co koukat (sebevědomí ti nechybí Siriusku). Jen o mém pozadí už pár holek složilo snad stostránkové básně (a ty si je čteš před spaním co?).
"Jo Siriusi, přestaň nás ztrapňovat," poškleboval se mi můj "přítel" Maximální Rozcuchanec. A hle čeho jsem si nevšimnul? (Neříkají ti Blesku?) James najednou stál dva metry od té svojí zrzavé bohyně. Ta dělala že o něm neví a vesele se vybavovala s Patriciou, která se k ní hned připojila a začaly rozebírat téma, jehož smysl mi nějak ušel. Na holčičí drbání jsem nikdy nebyl (to ti tak baštím).
"Hele, proč tak najednou?" zeptal jsem se a kývnul k již zmiňované zrzce.
"Ále, jen si chceme vystřelit z pár lidí... Bude to docela sranda, co myslíš?"
"To určitě, hele jdeme, nelíbí se mi jak po mě Shörlnfová pokukuje," zmínil jsem jednu nevábně vyhlížející studentku Havraspáru a vydal se hledat Rema. Toho jsme našli a tak jsme ho zapojili do debaty Potter-Evansová. Nebyl z toho o moc moudřejší než já (jen tak pro info, probírali Jamesovy namlouvací metody... no z toho by se jeden mohl podělat).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

Jamesovy namlouvací metody???? :-D :-D No u jelenů to je hlasité troubení a boj parohy XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama