Den Blbec

6. ledna 2014 v 20:44 | Juliette |  Aktuality
Vstali jste dnes pravou nohou z postele a s úsměvem na rtech? Ne? No já taky ne. A proč? Když jste navyklí na chození spát ve tři ráno, a ten budík vám pak drnčí v pět... Mám chuť si hodit mašli... V každém přípaďe, jako každý školní den mi budík zazvonil v 5:05. Okamžitě jsem jako střela vyletěla z postele, rozsekala se o židli a potmě nahmatala to řvoucí cosi. Když jsem to vypla, udělala jsem svou každodenní rutinu - hodit hubu ze schodů, dát si něco poživatelného do pusy, pokusit se vyjít znova nahoru těch x schodů a připravit si věci do školy. Takže do své tašky jsem si narvala desky se všemy materiály co budu potřebovat, tři učebnice angličtiny, dva A4 sešity na francouzštinu, pravítka na matiku a k tomu knížku Harryho Pottera... Jak jinak. Tak tak jsem to do té tažky narvala a pozapínala, on ten Fénixův řád není žádná prťavá knížečka. Pak jsem zjistila že penál mám na stole. Takže zase reorganizace. Pak jsem vyžebrala peníze na jízdné od rodičů a vyšla před dům. A v tom mě to trklo, dnes nám odpadají dvě první hodiny! Takže zase zpátky domů, svlíknout, hodit tašku do rohu hupsnout do postele a usnout na chvíli, než mě vzbudil můj velmi milý domácí mazlíček - králík - že má taky hlad a že by si něco dal. Po deseti mi utách, kdy jsem se ho snažila ignorovat, ale on vytrvale hrabal a dupal a narážel do klece, jsem nakonec vstala a dala mu to vytoužené jídlo. O necelých deset minut později se ta malá sviňuvha rozhodla že má žízeň, a začala pít z pítka. No to byl snad ještě větší rachot. To jsem to nevydržela a odešla si lehnout do obýváku. Když jsem se konečně vyhrabala, bylo kolem 7:15 a já měla nejvyšší čas jít do školy. Ale copak? České dráhy si nedokázaly poradit s namrzlými kolejemi a tak jsem do školy dorazila o dvacet minut později, než jsem měla.
Když jsem rozrazila dveře a celá promrzlá vstoupila do třídy, čekal mě šok... To nebyla má třída. Tiše jsem zašeptala něco ve smyslu omlouvám se a pakovala se pryč. No to bylo, naše škola má tři patra a na každém patře je tak patnáct učeben - to víte gymnázium. Prolezla jsem učebny v prvním, druhém i třetím patře hezky popořadě, a hádejte kde byli? V té úplně poslední. Tomu se říká zákon schválnosti. Naštěstí naše učitelka neřeší docházku, a tak si jen myslela že mě pustila na záchod. To bylo mé jediné štěstí. Posadila jsem se na poslední volnou židli a... zazvonilo. Podle "šťastných" tvářiček mých spolužáků jsem poznala, zle další hodinu se píše čtvrtletka z matiky... A kdo se na to neučil? Já. Jak jinak. Takže celou hodinu jsem zadržovala výbuch smíchu, když polovina třídy nevěděla o co go. No tak schválně, zkuste si tohle:
Karlovi je 24 let a je dvakrát tak starý, než byl jeho kamarád Petr, když bylo Karlovi právě tolik, kolik je Petrovi nyní. Kolik let je Petrovi?
A v podobném duchu se celá písemka nesla. Další hodina byla dějepis. Všichni ještě stále tlemící se tomu, jak dopadne matika, jsme učitele naštvali a psali jsme další test. No co dodat, nikdo se neučil. Poté jsme psali "krátký lehký testík" z angličtiny a den završil francouzský sloh. A když si říkáte, že to horší být nemůže, k obědu máte cosi, co je sice nazýváno mrkví, ale s mrkví to nemá nic společného. Zvlášť, když v tom plave něco temně zeleného - ne hrášek to nebyl.
Tím to ale vše neskončilo. Nechala jsem se přemluvit k okružní jízdě autobusem. Ani nevím jak, ale skončila jsem na Kačerově, což je úplně jinde než kde bydlím. Tak jsem se nějakým záhadným způsobem dostala na hlavák, vyhledala si spojení a odcestovala domů.
A co mě nečekalo doma? Vyhřátá postel to nebyla. Byl to pes, který chce vyvenčit, úkoly které se i přes mé protesty chtějí napsat a vysavač, který se ochotně vrhnul dopráce. Samozřejmě jsem mu musela pomáhat jam, protože zbytek domácnosti si musel schrupnout. Oni spí sedm hodin denně, a já musím makat. Tomu se říká spravedlnost.
A jak se dá celý tenhle den nazvat? Den Blbec. Prosím úterku, buď ke mě milejší... Asi bych to psychicky nedala. Jeden takhle nepodařený den za celý rok stačí. Vlastně i za celý život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 19:27 | Reagovat

Tak vidím, že se daří dobře :-D .... to máš ještě štěstí, že si na odpadlé hodiny nevzpoměla až ve škole

2 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 20:16 | Reagovat

neboj, to už se mi párkrát stalo :D

3 Andie Andie | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 11:45 | Reagovat

Moc dobře to znám, něco podobného se mi už stalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama