Noc

16. ledna 2014 v 22:22 | Juliette |  Aktuality
Noc. Ach jo, noc je moje nejoblíbenější část dne. Pardon, čtvrtá nejoblíbenější - hned po snídani... obědu... večeři...
Co je na této části dnu nejlepší? Obloha. Představte si, že jste v lese. Kolem vás cvrkají cvrčci, vy našlapujete potichu v mechu, čas od času uslyšíte zašustění křídel, zahoukání sovy. Dojdete na mítinu, všude jehličí, spadané větvičky, nějaký ten pařez... Vy se natáhnete na zem a koukáte na oblohu... Co je to? To bude Velký vůz, si říkáte. Tohle bude Mléčná dráha. A co je to velké bílé? Aha, Měsíc. Pozorujete tu oblohu, nekonečný prostor nad vámi, a je vám dobře. Můžete přemýšlet, můžete se usmívat jako idioti a nikdo vás neuvidí...
To mám nejraději. V noci v campu odejdete od ohně kousek dál, vyvrátíte hlavu a užíváte si šumění řeky, praskot ohně... Pak na sebe ráno nadáváte, co vás to napadlo čumět na tu scenérii nad sebou s vyvráceným krkem. Jojo, tomu se říká bolest.
Ne všichni mají rádi noc, někdo rád světlo. To pro něj znamená bezpečí a vždy pevnou půdu pod nohama. Někdo ale nemůže odolat. Noc je prostě tajemná. Nikdy nevíte, co na vás číhá za stromem, nevíte co to kolem vás proletělo. Nevíte, jestli pro někoho nejste právě vysněnou večeří. Jedna velká neznámá. Noční svět je všude. Pod zemí, v jeskyních, v hlubokém oceánu, v nekonečném vesmíru...
Někdo obdivuje film Já Legenda. Film s Willem Smithem, o jakémsi doktorovi, jeho psovi... Žije sám ve městě... A každou noc se po tom městě probíhají zombíci. Po shlédnutí toho filmu jsem byla maximálně vyklepaná, kdykoliv se začalo stmívat. To mě ale teď přešlo, užívám si měsíčního svitu, a říkám si, jaké to asi tak je být vlkodlakem? Vlkodlak se každý úplněk mění... Bolestivá přeměna... Stává se z něj zrůda co zabíjí malé děti i dospělé lidi. Nestvůra... Monstrum. Asi bych měla na nějakou dobu seknout s fiktivníma povídkama, jenom na pár měsíců... A vidíte? Od téma noc jsem se dostala až k vlkodlakům. Se mnou to jde od desíti k pěti.
Závěr: Noc je prostě noc, kdo ji nemá rád ať si sedací partii těla políbí, kdo ji má rád ať na sebe ráno nadává že si zase vyvrátil krk!!! Dobrou noc :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 roztomila-absurdita roztomila-absurdita | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 10:56 | Reagovat

Moje oblíbená část jakýchkoliv táborů (které jsem jinak vehementně nesnášela, hlavně protože některé děti dokázaly být neskutečně ignorantní a kruté) byla vždy když jsme vyšli nahoru na kopec v noci, většinou hrát nějakou hru, ale já jsem ten čas trávila pozorováním oblohy. Občas mi to chybí, teď když už se do přírody v noci nedostanu, a světla měst příliš skrývají hvězdy, které nezáří tak jasně, jako ty ostatní.

2 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 10:59 | Reagovat

mám to štěstí že stále jezdím na tábor, máme ho v údolí u malého potůčku (ze kterého se během pár minut, když jsou deště, stává divoká řeka), všude kolem nás les a tisíce komárů... až na to že ti malí upíři sají krev (teď nemyslím jenom ty komáry) tak je to vždycky nádherná podívaná a vždycky mi trvá dlouho, než dokážu ld hvězd odvrátit zrak :)

3 simikproradost simikproradost | Web | 19. ledna 2014 v 11:02 | Reagovat

Také mám podobný názor na noc:)Ale neumím to tak podat jako ty!Klobouk dolů:3

by Zjev

4 roztomila-absurdita roztomila-absurdita | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 11:02 | Reagovat

To úplně chápu, sama jsem vždy v takové situaci téměř v transu - tedy než se můj krk rozhodne ne zrovna milým způsobem oznámit, že ho držím v dost nepřirozeném úhlu a pak mě příšerně bolí :)

5 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 11:06 | Reagovat

vždycky zapomínám kolik je hodin, nebýt otravných vedoucích, kteří vždycky vyruší v té nejlepší chvilce, vždycky se zeptají co dělám, a jsou strašně nespokojení s odpovědí : "přemýšlím nad možnostmi vesmíru," protože ví že to není pravda.... spíš si říkám jak může být něco tak krásného tak daleko? proč ne na dosah ruky? zvednout a omotat prsty kolem zářících kuliček,,, to by byla nádhera :) teda do té doby, než by se na oblohu zase zpátky vyhouplo slunce... :D

6 roztomila-absurdita roztomila-absurdita | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 12:11 | Reagovat

Ano, uznávám že je to neskutečně okouzlující do momentu, než tě někdo vyruší - což se, podle zákonu schválnosti, vždy musí stát :)

7 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 14:06 | Reagovat

a vždycky dříve než později :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama