Noc
16. ledna 2014 v 22:22 | Juliette | AktualityKomentáře
mám to štěstí že stále jezdím na tábor, máme ho v údolí u malého potůčku (ze kterého se během pár minut, když jsou deště, stává divoká řeka), všude kolem nás les a tisíce komárů... až na to že ti malí upíři sají krev (teď nemyslím jenom ty komáry) tak je to vždycky nádherná podívaná a vždycky mi trvá dlouho, než dokážu ld hvězd odvrátit zrak :)
Také mám podobný názor na noc:)Ale neumím to tak podat jako ty!Klobouk dolů:3
by Zjev
To úplně chápu, sama jsem vždy v takové situaci téměř v transu - tedy než se můj krk rozhodne ne zrovna milým způsobem oznámit, že ho držím v dost nepřirozeném úhlu a pak mě příšerně bolí :)
vždycky zapomínám kolik je hodin, nebýt otravných vedoucích, kteří vždycky vyruší v té nejlepší chvilce, vždycky se zeptají co dělám, a jsou strašně nespokojení s odpovědí : "přemýšlím nad možnostmi vesmíru," protože ví že to není pravda.... spíš si říkám jak může být něco tak krásného tak daleko? proč ne na dosah ruky? zvednout a omotat prsty kolem zářících kuliček,,, to by byla nádhera :) teda do té doby, než by se na oblohu zase zpátky vyhouplo slunce... ![]()
Ano, uznávám že je to neskutečně okouzlující do momentu, než tě někdo vyruší - což se, podle zákonu schválnosti, vždy musí stát :)
Moje oblíbená část jakýchkoliv táborů (které jsem jinak vehementně nesnášela, hlavně protože některé děti dokázaly být neskutečně ignorantní a kruté) byla vždy když jsme vyšli nahoru na kopec v noci, většinou hrát nějakou hru, ale já jsem ten čas trávila pozorováním oblohy. Občas mi to chybí, teď když už se do přírody v noci nedostanu, a světla měst příliš skrývají hvězdy, které nezáří tak jasně, jako ty ostatní.