REALITA

1. ledna 2014 v 22:22
Až mi zase budeš chtít říct, jak jsem malý rozmazlený fracek, co všechno má..
Vzpomeň si, že i já poznala svět pomlouvání, špatné lásky, prohry, zklamání a lží..
Myšlenka nad kterou trávím mé večery.
Lidé soudí jen podle toho, co máš na sobě, co vidí u tebe doma, v čem se vozí tví rodiče, a co vidí u tebe v ruce.
avšak..nikdo nemá vše.
všichni žijeme v letech, kdy vládnou lži, pomluvy, přetvářky, nevěra, zamilovanost, špatná láska, zrady, prohry, faleš, peníze, dluhy, FACEBOOK, Snapchat, pomsta, důležitost,
EGO, nemoci, drogy.
I když si to každý, uvědomuje..vždy bude člověka soudit podle toho, jak vypadá a co má.
Knihu soudit podle obalu? Člověka soudit podle vzhledu..
Obsah však už nikoho nezajímá.
Nikdo se nesmíří, s tím co má, a co ne.
Přímo NENÁVIDÍM lidi, kteří jen sedí doma, a jediné co dokážou, je psát na klávesnici věci o druhých, ničit jim život, náladu, vztahy mezi kamarády,
a tvé vztahy přímo se všemi.
Tihle lidé tohle dělají pouze z nudy a nevidí, co jejich nuda způsobuje druhým, STRES.
Místo toho, aby šli makat někam, dělat co je baví, nebo aspoň jít s kamarády normálně ven, učit se..
Sedí ztvrdlí u FBÍČKA a sedí jak nenažraný pes u talíře a čekají, co dobrého jim někdo hodí pod nos..aby měli zase co vykládat.
NATVRDLÍ LIDÉ!
Ano, byla jsem stejná, byla jsem malé rozmazlené děcko, které nevědělo, co čekat od života.
Děcko...které bylo zvyklé že jeho rodiče, kamarádi, sourozenci...vyřeší mé problémy za něj.
Z těchto let jsem vyrostla a přiznám se, těžko se mi zvyká na to, že jsem na život už sama.
Na mé problémy, skřípání ve vztazích mezi lidmi..vše je na mně.
Už nikdo nic za mně nevyřeší.
Nikdo už mi neřekne, "kde jen ten z**d, já si ho najdu.." nikdo.
Proč? lidi, kteří problémy řeší násilím, urážením a pomluvami? *SMÍCH*
Směji se sama sobě, protože moje naivita v nedávné době byla stejná.
Řešení nenávisti nadávkami, výsměchem, urážením a posílání lidí na druhé..SMUTNÉ.
už jsem se snad ale vzpamatovala a začala chápat, jak je život těžké, jak s každým nemohu být za dobře, nemůžu něco říct a počítat s tím,
že každý bude se mnou souhlasit, nemůžu být princezna z které si každý sedne na p***l, nemůžu spoléhat na lidi, protože v každém z nás je faleš,
která se právě může ukázat ve vztahu mezi mnou a daným člověkem.
SPOLÉHAT MŮŽEŠ JENOM NA RODINU, KTERÁ TĚ VŽDY BUDE MILOVAT, BUDE TĚ MÍT RÁDA I PŘES TO, JAKÝ JSI.
AVŠAK, TVÉ ČINY TI ODPUSTIT NEMŮŽE, protože i oni jsou normální lidé a mají city.
City které ovládnout nejdou.
City které nás nutí naslouchat srdce a řídit se jim.
Budu jaká jsem a nikdy se nebudu kvůli nikoho měnit, nejsem STATISTA.
chci být pořád malá nevýrazná holčička, která si hrála na hřišti v teplácích a bylo jí jedno, vše mi bylo jedno.
Kamarádi, škola a rodina pro mně je a bylo vše.
Klidně nebudu s každým za dobro.
Protože vždy se najde někdo, kdo tě nebude mít rád..
A né za to, co máš..
Ale za to jaký jsi, čistý v duši..
Což on nemá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 23:38 | Reagovat

velmi pravdivé, je z toho smutno....ono je vidět a vidět, většina lidí slyší, ale nenaslouchá :-) problém bude v komunikaci

2 juliettestories juliettestories | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 8:46 | Reagovat

anebo v té okrase co nosí na krku :) [1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama