Zima

30. ledna 2014 v 22:24 | juliette |  Aktuality
Zima, krásné to období :)


Zima, zima, zima, zima, zima....
To si snad říká každý, který v tomto ročním období stepuje jako blbeček na zastávce metra/tramvaje/vlaku/autobusu.Ostatně, já si to říkám denně. Na hlavě naražená čepice, tlustá šála kolem krku, kapuce, ruce v rukavicích zaražené hnuboko v kapsách a do očí padají ty malé sviňuchy, co si dovolují říkat si sníh. My ale víme co to je vlastně zač. Jaké to má schopnosti. Má to schopnost se vám to dostat až do morku kostí a pořádně vás zmrazit.
A pak, Hallelujah! Konečně vydíte svůj dopravní prostředek přijíždět, nacpete se jako všichni ostatní do těch nepříjemných čtyřiceti stupňů co vevnitř panují nedostatkem volného osobního prostoru a čerstvého kyslíku.... Dveře se zavřou a váš dopravní prostředek se rozjede, čímž vyvolá další vlnu tepla, která se vám dere až do mozku. Začínáte se potit, nemůžete se hýbat, nějaká ženská vedle vás má velmi silný parfém... No to je bomba. Konečně vystoupíte na svojí zastávce a ouhle... najednou je o takových krásných 30 stupňů míň... ta vlna mrazu vámi projede a vy zase nadáváte.
Zima, zima, zima, zima, zima....
ÁÁÁ z boku na vás přiletí sněhová koule a trefí se přesně do hlavy. Vy se za tím nezbedníkem otočíte, a druhá koule se zaryje do prostoru mezi šálou a čepicí, do prostoru pro oči. A máte chuť zabíjet. To je vám pak jedno, že je mínus smrt, prostě si toho nezdvořáka přejete vyválet ve sněhu. K vašemu potěšení, když tomu nezbedníkovi pomáháte ze sněhu na nohy, zjistíte že je to váš nenáviděný spolužák/kolega, a váš den je zase o nco lepší.
Zima, zima, zima, zima, zima....
Nic. Bílo. Všude. Není vidět na krok. No co to sakra je? Mlha? Nééé. To jsou ty malé nezbedné sviňuchy........... Oprava, velké nezbedné svině. Nejenom, že si dovolují vás ochlazovat, ony vám ještě brání ve vidění! No to je na popravu. A když přemýšlíte o tom, kde si hodíte mašli, BUM, KŘACH a ŽUCH a vy jste na zemi jak širocí tak dlouzí. A hele, další z tajů zimy, led. Tohle není sviňucha, ani svině, tohle je normální zlořád. Libuje si v objevování na místech, kde se absolutně nehodí. Třeba když vám teče nudle z nosu. Nebo když potřebujete nutňe čůrat. Nebo když jste stará vetchá babička a jdete s těžkými taškami. No ejhle, to už pak není zlořád, ale něco stokrát horšího! Ani mě nenapadá slušný název.
Zima, zima, zima, zima, zima....
Stojíte na vrcholu kopce, koukáte s vyvráceným krkem na modrou oblohu a libujete si krásného počasí. Vidíte na široké rozlehlé údolí, všude kolem vás lidé buď na dlouhé široké tyčce, nebo na dvou užších tyčkách se pokoušejí dostat dolů, ale záhadná síla je vozí pořád nahoru... Stojíte nahoře, z kapsy vyndáte plechovku Red Bullu, takové to tiché tssssss ách, když plíškem plechovku otevřete, pára stoupající z vnitřku plechovky... Napijete se, hmmm ách, a koukáte pořád kolem sebe. Sice nemáte křídla, jak to říkají v reklamách, vy si ale připadáte jako by vám celý svět patřil. Popíjíte svůj energy drink, jako nevětší master a king stojíte nade všemi, pozorujete je, a pak se k nim připojíte v nekonečném tanci po sjezdovce. A doleva, doprava, doleva, hup, prudce doprava, vyhnout se prckovi co jede šusem, prudce doleva, udělat si slalom mezi školkou na lyžích, doprava, doleva, doprava, hup! A jste dole. Ani to nebolelo. A zase nahoru, a zase dopraa, doleva. Ten slastný pocit když si dáte dvě sjezdovky za dobu, kdy školka na lyžích zvládne jenom jednu jízdu...
Zima, zima, zima, zima, zima....
Stojíte v lese, po kolena ve sněhu. Hmmm, ta vůně jehličnanů, chlad stoupající ze sněhu, ťapky zajíců a srnek okolo vás. Krása. Zasněžený les, zasněžené hory, zasněžená pohoří, zasněžený svět! To je krása, kterou léto nemůže dodat. Vezmete do ruky trochu sněhu, uhňátete kuličku, začnete ji kolem sebe koulet a za necelé čtyři hodiny už máte postaveného sněhuláka a obří iglů. Zase se vracíte do dětských let, kdy jste si jako děti hráli a koulovali se až do setmění, a pokračovali i po té, dokud pro vás nepřišli rodiče. Ale teď tady žádní rodiče nejsou, šipku do sněhu a hezky andlíčka. Koukáte nad sebe, mácháte rukama a nohama, zvednete a koukáte na svůj výtvor.
Zima, zima, zima, zima, zima....
Jestli jste si představili živě vše, co jsem napsala, vžili jste se do situace, tak vám děkuji. :)
Pro mě je zima něco kouzelného, magického. Nic se jí nemůže rovnat. Je to kapitola sama o sobě, co kapitola? Kniha sama o sobě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El Lien El Lien | Web | 30. ledna 2014 v 22:42 | Reagovat

Já už nechci zimuu:D

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 16:41 | Reagovat

Nevím, jak je to možné, ale při čtení tohoto příspěvku se i do mě dala zima. Snad to bylo tím, že tohle slovo se tam tolikrát opakuje, kdo ví.

3 Juliette Juliette | E-mail | Web | 1. února 2014 v 11:59 | Reagovat

:) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama