17. Rande s říďou

17. února 2014 v 20:15 | Juliette |  Last Year
Snad jste pochopili, že je to myšleno obrazně :)
A ano, vím jak je hnusné to takhle zakončovat, ale já si to prostě musela aspoň jednou zkusit ;)


"Vánoce jsou za dveřmi, do OVCE ještě pět měsíců a já si připadám jako domácí skřítek," zaskuhral jsem, když přede mě postavil Remus horu učebnic. Ano, já obávaný Poberta jsem trávil svůj volný čas v knihovně nad učebnicemi!
"Neskuhrej, kdyby ses začal připravovat dřív, nenakupilo by se ti to všechno," odbyl mě Remus. No jasně, ten je na to zvyklý, ale co mám říkat já? A James si někde trajdá s Evanskou. A Petr si dal rande s kuchyní.
"Kdyby to aspoň bylo zajímavý, ale na co mi budou byliny?" zaskuhral jsem nad množstvím informací, které byly o obyčejné kopretině. Věděli jste, že má 72 použití v lektvarech? Já ne! A všech 72 jsme si měli najít a naučit se nazpaměť! Kdybychom třeba měli najít využití ďáblova osidla, to je něco jiného, ta kytka je zajímavá, hýbe se. Ale tahle bílo žlutá úplně obyčejně mudlovská kytka je absolutně k ničemu! Tedy pokud nechcete někomu uvařit lektvar proti chronické škytavce, nebo nadbytečnému mrkání, kašlání či já vím čeho ještě. Jak říkám - nuda.
"Já chci pryč," ozval jsem se znovu po půl hodině opisování všelijakých nudných informací. Jestli mě to učení nudou nezabije, půjdu si sám hodit mašli.
Do knihovny vešla parta užvaněných třeťaček a začaly na mě pomrkávat. Usmál jsem se na ně a ony se začaly hihňat. No aspoň nějaké rozptýlení. Začaly se mezi sebou postrkovat a nakonec ke mně zamířila celkem pohledná blondýnka (sakra Siriusi ještě jí nebylo 15, koukej se jí do očí!), a když došla k našemu stolu, mírně zrudla, podala mi nějaký srolovaný pergamen a zase odcupitala pryč. Jak roztomilé.
Remus se ke mně nahnul a já se pustil do čtení. Vida, Brumbál si žádal mojí přítomnosti.
"Co po tobě asi chce?" zeptal se zvědavě můj kamarád.
"Nevím, dneska jsem nic neprovedl, snad to nebude nic s matkou," odfrkl jsem si. Rozloučili jsme se a já tak úžasně šťastný, že jsem unikl Removým spárům, jsem se rozběhl k ředitelně.

"Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptal jsem se ředitele.
"Ano pane Blacku, vyskytl se zde menší problém se slečnou Blackovou," řekl Brumbál. Zdál se trochu nesvůj, vůbec nebyl trpělivý jako obvykle, přecházel po pracovně a pořád pokukoval ven z okna.
"Se kterou Blackovou?" zeptal jsem se, i když jsem tušil.
"Vaše sestřenice z Nebelvíru…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama