23. Ach ty holky a jejich šperky

25. března 2014 v 19:13 | juliette |  Last Year
Tak tady je.... další mno. zase nic moc, ale ode mě se toho taky moc neočekává :)


"Dárky!" zavýsknul jsem jako malé dít a vrhnul se k hromádce v nohou mé postele. Byla větší než loni. Všichni jsme měli hromádku větší než loni.
"Já mám od rodičů zase knížku," zakňoural Petr, který byl už za polovinou.
"Tak ji dáš mě, jako každý rok," usmál se na něj Remus.
Trochu pesimisticky jsem se zadíval na malý černý balíček. Od matky. Raději jsem na něj zkusil několik kouzel, nechtěl jsem, aby na mě vylétlo nějaké nepěkné kouzlo. Balíček nebyl moc velký, asi jako Zlatonka. Zatáhnul jsem za provázky a z balíčku se vyvalila tlustá mrtvá běhnice.
"To je od ní milé," pousmál jsem se ironicky a velkým obloukem hodil běhnici do koše.
Dál jsem měl podlouhlý balíček, od Remuse. K mému velkému překvapení uvnitř bylo pouzdro na hůlku, které se dalo dát jak na stehno, tak kolem pasu, tak i na ruku. Poděkoval jsem, to jsem opravdu nečekal, spíš nějakou knihu...
Od Jamese jsem dostal, jak jinak, trička s potiskem Supermana, Batmana a dalších, prostě mých oblíbených superhrdinů.
Od Petra jsem dostal krabici čokolády z Medového ráje, stejně jako každý rok.
Já jsem s dárky nebyl nějak vynalézavý, Remus ode mě dostal, nečekaně, knihu, James také, ale o famfrpálu a Petr dostal krabici čokoládových žabek.
Pak tu byla ale podivně nadepsaná obálka, všichni až na Petra jsme ji měli. Nadepsaná červeným inkoustem. Sáhnul jsem pro ni a otevřel ji, a jaké bylo mé překvapení, když se z ní vyvalil černý kouř. To samé u Jamese a Remuse, rozkašlal jsem se a snažil ten kouř rozehnat, to byl zase pro jednou vtípek.
A jak jsem nadskočil, když se přede mnou objevila Jeanette!
"Doprdele, to už mi nedělej," chytil jsem se za srdce. Fakt, ta holka mi jednou přivodí infarkt.
"To ani nechceš dostat svůj Vánoční dárek?" zeptala se a skočila mi na postel. Tss, taková drzost.
Podala mi krabičku. Nedůvěřivě jsem se na ni podíval a pak krabičku otevřel.
"T?" zeptal jsem se. Uvnitř byl řetízek s velkým T. Páni, měla dobrý vkus.
"T jako Tichošlápek," usmála se, jako by to bylo nad Slunce jasné.
"Takže ne T jako trouba?" zašklebil jsem se.
"Ne, ty troubo," usmála se. A pak, že ne.
"Líbil se ti můj dárek?" zeptal jsem se. Dal jsem jí taky řetízek. Jenže vzhledem k tomu, že ona neměla přezdívku, bylo tam jen velké písmeno, J. Co nevěděla, vzadu bylo kouzlem vyryté "Je t'aime", francouzsky Miluji tě. Bylo to ale zakleté tak, aby to viděla, až bude lásku opětovat... Bylo to jenom pro jistotu.
"A co to bylo s tou obálkou?" zeptal jsem se.
"Takové neškodné kouzlo, zavřely jsme se s holkama dovnitř, každá do jedné," usmála se.
"Takže kluci taky dostali řetízek?" vyzvídal jsem dál.
"Kluci ne, každý máte jiný dárek, ovšem tajný," kývla k ostatním. Lily zrovna vedla s Jamesem tvrdou výměnu názorů... Jejich jazýků.
Remus byl trochu zčervenalý, ale jinak nešlo poznat, co dostal.
"Mimochodem, jak to, že jste věděly, jak nás překvapit?"
"Nemáte procházet kolem dívčích toalet, když se bavíte o tom vašem zázraku. Kouzla pro Škoditele, se dají sehnat v každém druhém obchodu."
"Dobrá, budu si muset dávat pozor. A díky moc Jeanny," objal jsem ji. Vlepil jsem jí ještě pusu do vlasů, a pak ji začal vystrkovat ven. Však jeden se musí převlíct ne?
U ostatních postelí se teď odehrávalo to stejné, šup, šup děvčata pryč. Něco by přece jen mělo zůstat tajemstvím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama