Úvaha o uvažování

6. dubna 2014 v 18:44 | juliette |  Jednorázovky
Máme zrovna ve škole téma úvah. Tak každý týden o češtině píšem nějakou. A já už sakra nevím o čem uvažovat! Je toho strašně moc! Tak jsem se rozhodla se s vámi o moji nejnovější podělit :) Ať se líbí nebo ne, mě je to fuk! :D Tak i tak za to dostanu jedničku :D


Vždycky jsem uvažovala o tom, co by bylo, kdyby bylo.
Například, uvažuju o tom, jak bych vyletěla do stropu radostí, že mě přizvali ke studiu magie v Bradavicích. Vynechejme prosím fakt, že když mi bylo jedenáct, uměla jsem anglicky asi tak, jako psi mluvit. Představuju si sebe na Příčné ulici, a uvažuju, co bych si koupila. Sama sebe jedoucí vlakem, uvažuju o tom, s kým bych se spřátelila. Uvažuju, kam by mě Moudrý klobouk zařadil? Do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru, nebo Zmijozelu? Podle hry Pottermore, jsem nejspíš Hufflepuff - v překladu Mrzimor.
Další příklad je Legenda o Avataru Aangovi, posledním vládci vzduchu. Nemyslím ten uťáplý film, kde se kroutí jako hadi, když v uvozovkách "ovládají" elementy - zemi, oheň, vodu, vzduch. Mám na mysli ten úžasný animovaný seriál. Ty tři knihy.
Mé úvahy dosahují až k tomu bodu, že závidím Zukovi (což je zlá princ ohně, syn Pána ohně), že má tak superzlou sestru, co umí ovládat blesky a modrý oheň. A tak dále.

Nebo píšu vlastní příběhy. Uvažuju o tom, co budou jednotlivé postavy dělat, co si budou myslet, jak se zachovají. Buď budou strašně romantičtí, nebo plní zlosti a vzteku, nebo úplně na dně, nebo budou létat vzduchem z toho, jak budou šťastní. Mé postavy jsou vždycky na vrcholu emocí. Skákají radostí. Prohýbají se smíchy. Můžou si oči vybrečet. Nejraději by absolutně všechno roztřískali. A teď uvažuju, co kdybych je ztvárnila jinak? Co kdyby vysoký svalnatý blonďák byla malá černovlasá anorektička? Všichni autoři uvažují o osudu svých oblíbenců, i neoblíbenců. Chtějí je nechat trpět, chtějí je šťastné. Milují všechny své postavy, některé víc, některé míň. Některé jsou pojmenované po doopravdových lidech. Nicolas Flamel. Natalie McDonnadlová. Uvažují o jejich osudu. Jak příběh dopadne? Dobře nebo špatně? Nebo oboje najednou? Co takhle udělat z klaďasů záporáky a z nejvíc nenáviděné postavy toho pravého sympaťáka? Ano, najdou se tací autoři (nebudu jmenovat), u kterých prostě už od začátku víte, že všechno dopadne dobře. Že sakra zavřou Bránu Smrti a nikomu se nic nestane! Že budou žít všichni happy ever after. Ale pak je příběh o ničem ne? Uvažte sami. Máte radši happy end, nebo špatný konec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama