Kapitola 1

28. května 2014 v 18:00 | juliette |  Lily Evans
Ehm, první kap je tady, ale díky za... podě.... prostě kvůli blog.cz to musím rozdělit -_-


"Proč ses zasekl, u Potterova jména? Vy už snad nejste přátele? Obávaní Poberti se rozpustili?"
"Nerozpustili se dobrovolně… Lily, víš, v dnešní době jste s Jamesem dvanáct let po smrti, Petr také a Black..."
"Co je s Blackem?"
"Black byl za vaši vraždu zavřený dvanáct let v Azkabanu, ale teď utekl a chce dokončit, co začal."
"Počkat, proč by měl Black co vraždit Pottera? Nebyli to nejlepší přátelé? A tím dokončit… Remusi, on tě chce zabít?!" vykřikla zděšením.
"Ne mě. Vašeho syna."
Kdyby Lily mohla, omdlela by z návalů informací, ale protože byla zvyklá, dozvídat se moc věcí naráz, vydržela to.
"Já mám syna?"
"Ano."
"S kým?"
"S Jamesem."
"S Potterem?" vykřikla zděšeně.
"To bys musela se námi prožít náš sedmý ročník, aby jsi pochopila, co se změnilo," usmál se tajemně.
"Mám se ptát?" zeptala se Lily.
"Radši ne," zasmál se Remus.
"Remusi, jak to, že jsem mrtvá? Tedy až na to, že si připadám na mrtvolu překvapivě fit?"
"Ty jsi byla vždycky vtipná a velice chytrá Lily. Nebylo dne, kdybych na tebe pomyslel jinak, než jako kamarádku, ale potom, co jsi zemřela... A James také… Nikdy jsem neměl tušení, že tě zase uvidím, ale o to horší bude rozloučení."
"Proč bychom se měli loučit?"
"Tak fajn, nech mě povědět celý příběh," řekl Remus a začal. Vyprávěl jí o posledních dnech na škole, o tom, jak dostali výsledky OVCE a jak šla Lily na praxe ke svatému Mungovi. Jak se James se Siriusem a Petrem stali bystrozory, jak jeho, Remuse, vyhazovali z každé práce, když zjistili, že je vlkodlak. Jak se konala svatba, jak Lily otěhotněla a jak přišel na svět Harry. Jak v té době začal Voldemort po manželích Potterových pátrat a jak je Brumbál ukryl pod Fideliovo zaklínadlo. Jak je Black zradil, jak je Voldemort zabil a jak potom Black pátral po Pettigrewovi. Že Harryho poté dostala na starost Lilyina sestra a že v prvním ročníku se znovu postavil proti Voldemortovi a vyhrál. Že v druhém ročníku se dostal do Tajemné komnaty a zabil baziliška, a to vše za pomoci jeho věrných přátel. Lily se při tom vyprávění draly slzy do očí, a když Remus skončil, plně se rozplakala.
"Co jsem to za matku, že nechá své dítě dělat takové věci," stočila se Remusovi do náručí.
"Udělala jsi, co jsi mohla. Dala jsi mu tu nejsilnější ochranu, takže ho Voldemort nemůže zabít, tedy prozatím. Navíc, zmizel před dvanácti lety."
"Ano, zmizel. Nezemřel. To znamená, že Harrymu - říkám to jméno dobře - stále hrozí nebezpečí, dokud tu někde je."
"Ty jsi v sobě objevila mateřské sklony, které by v skoro šestnácti letech jen málokdo objevil. Jsem pyšný, že tě mohu prohlašovat za svoji kamarádku, i když zesnulou," povzdychl si Remus.
"Jak dlouho tu vlastně budu?" zeptala se Lily.
"Na to se musíme zeptat Brumbála. Ten už bude vědět. Měla by sis také vymyslet jiné jméno, než Lily Evansová. Sice se mi to velice líbí, ale nemůžeš se tak prostě jmenovat, všichni by tě poznali," řekl Remus.
"A můžu si nechat jméno Lily?" zeptala se.
"Dobře, co třeba Lily Lewisová?"
"Remusi, nic proti tobě nemám, ale tohle nech na mě," usmála se na něj a sedla si zase na vzdálenost, která je vhodná pro učitele a studentku, i když to jsou dávní přátelé.
"Budu Lily Scottová," řekla po chvilce přemýšlení.
"Dobře, odkud budeš přestupovat? Z Krásnohůlek?"
"Mluvím snad francouzsky? Navíc, je to moc známá škola a dá se o ní toho dohledat opravdu hodně. Co, kdybych byla z nějaké americké školy pro britské studenty? O té v životě nikdo neslyšel, a když to řekne Brumbál, bude to všem připadat reálné."
"Jak si přejete, vaše veličenstvo," vysekl jí purkle.
"A ještě něco… Jaký je rok? Jen abych nebyla pozadu. Kdo je ministrem kdo vede v Nebelvíru pohár mistra za šachový klub?" vychrlila ze sebe veledůležité otázky.
"Ehm, je rok 1993, ministrem je Kornelius Popletal, ano to byl ten primus, kterého v prváku James podpálil, a na tu poslední otázku budeš muset přijít sama."
"Och ne, co když mě Křiklan pozná?" vyděsila se v tu chvíli Lily.
"S Křikanem si hlavu nedělej, je tam někdo jiný, kdo by tě mohl poznat…" skousnul si Remus ret. To u něj Lily v životě neviděla, takže se dovtípila, že jde o něco vážného.
"Kdo může být horší než Křiklan?"
"Snape."
Lily zalapala po dechu. "Srabus, že učí lektvary? No sice se nedivím, ale Srabus? To nezvládnu Remusi, to psychicky nedám," dala si nohy na sedadlo a objala je.
"Možná to nebude tak strašné. V každém případě," vstal Remus a otevřel dveře kupé, "mi bylo ctí, slečno Scottová, že jste se se mnou podělila o svůj výzkum v oblasti mudlovské psychologie, bylo to velmi poučné. Jestli bych vás teď mohl poprosit, zdržujete provoz," mrknul na ni ještě, a pak se odebral ke kočárům.
Lily byla úplně ztracená, nevěděla ke komu jít a tak se připojila k prvnímu člověku, u kterého by se mohla cítit dobře. U dívky se stejnými zrzavými vlasy jako měla ona.
"Ahoj," pozdravila ji. Dívka s sebou nepatrně cukla, ale pak se také usmála.
"Ahoj, ty jsi tu nová? Já jsem Ginny."
"Já jsem Lily Scottová. No, mám tady letos přestoupit, ale nevím, jak se dostat dovnitř," dělala zmatenou. "Pomohla bys mi?"
"Jistě. Sice jsi tu prvně, ale myslím, že nikomu nebude vadit, když pojedeš kočárem. Kde máš věci?"
"Ještě nedorazily. Tak co, Ginny, do jakého ročníku jdeš?" zeptala se a tak začala konverzace těch dvou. Děvčata byla odjakživa drbny, ale to neměla na dvojici rudovlasých dívek, které stihly za tu relativně krátkou cestu probrat snad všechno.
Lily povyprávěla Ginny téměř vše, až na to, že změnila jména, a Ginny jí o sobě taky hodně řekla. Lily se dozvěděla, že má Ginny šest bratrů a čtyři z nich ještě studují v Bradavicích.
Když se dostali na téma prefekti, Lilyina ruka vystřelila k jejímu odznaku, který se jí na hrudi blýskal. Okamžitě ho sundala a strčila do kapsy, naštěstí si toho druhá rudovláska nevšimla, protože se vykláněla z okna.
"A tady jsou Bradavice!"
Lily ten pohled uchvátil úplně stejně jako v den, kdy Bradavice viděla poprvé.
Vystoupili z kočárů a Lily se nechala Ginny vést, jako by v hradu byla prvně. Komentovala každou blbost, a Ginny jí ráda odpovídala.
"Asi bys tam neměla chodit, když ještě nejsi zařazená," řekla Ginny.
"Ale já už zařazená jsem," usmála se Lily. Ginny se plácla do čela a odběhla pryč. Lily se chvíli rozhlížela, a když si byla jistá, že ji nikdo nesleduje, vydala se k místu, kde profesoři vítají nové studenty.
Jakmile uviděla profesorku McGonagallovou, málem poskočila nadšením.
"Paní profesorko," zaklepala jí na rameno. "Mohla byste na momentíček?"
Profesorka se k nim otočila. Chvíli ji zkoumala rentgenovým pohledem a pak zalapala po dechu. "Vy jste-"

Část dvě, protože blog není schopný zveřejnit více než 4000 znaků je tady:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama