Kapitola 1 - 2 část

28. května 2014 v 18:01 | juliette |  Lily Evans
Ehm, tak tady je teda dvojka... Ale štve mě to. Moc.

"Ano ta nová studentka z Ameriky, mohly bychom si na chvíli promluvit?"
Profesorka se nechala odtáhnout do postraní chodby, kam zanedlouho dorazil i Remus s profesorem Brumbálem.
"Slečno Evansová!"
"Scottová pane profesore," usmála se.
"No tak teď to bude ještě horší. Mám jí říkat Scottová, Evansová, nebo Potterová?"
"Scottová. Jsem z americké školy pro britské studenty. Copak jste zapomněla, že jste to byla právě vy, kdo mě sem přemluvil přestoupit, paní profesorko?" usmála se Lily.
"Oh, slečno, ani nevíte, co to bylo pro nás všechny za... Když jsem zjistila, že jste mrtvá…" profesorce se do očí nahrnuly slzy.
"Mohu vás obejmout?" zeptala se Lily.
Bylo to sice zvláštní, objímat svou profesorku, ale bylo to asi stejně zvláštní, jako objímat o přibližně dvacet let staršího Remuse.
"Co zařazovací ceremoniál?" připomenul Remus.
"Oh, už běžím," vzlykla profesorka.
"No tak Minervo, dejte se do kupy. A my slečno, zatím půjdeme. Poslal jsem již do Krucánků a Kaňourů sovu, knihy by vám měly přijít akorát na zítřejší vyučování. Pokud vám nebude vadit, že jsou z druhé ruky. Hábity vám madame Malkinová také ušije co nejdříve."
"Děkuji mockrát, pane profesore. Je tady jeden menší problém," zastavila se Lily před vchodem do Velké Síně.
"Ano slečno?"
"Remus... Tedy profesor Lupin mi řekl, že Srab... Sever... profesor Snape zde učí lektvary."
Brumbál se usmál nad jejími přeřeky. "Ten problém je již vyřešen, slečno. Očekávám sice, že s ním budete mít problémy, ale jak jsem si vědom, a co vím hlavně ze svých vzpomínek, vy dokážete Severuse usměrnit ze všech nejvíce," usmál se a pak vkročil do Síně. Lily zůstala stát ve dveřích a čekala, až ji jmenují. Remus jí jemně stiskl ruku a pak se protáhl dovnitř.
"Milí studenti, vítejte!" rozpřáhl ruce. Lily nezajímalo co říká, sledovala totiž černé oči, které ji provrtávaly a snažily se odhalit každičký kousek pravdy, jak to ostatně měly oči Severuse Snapea ve zvyku.
Když zazněla věta: "... slečna Scottová, šestý ročník, Nebelvír," rozhostilo se ticho - ještě větší než předtím - a Lily vešla.
Všechny pohledy se k ní obrátily. Lily prošla kolem profesorského stolu a usadil se vedle Ginny, která na ni zuřivě mávala. Stihla ještě na všechny strany poslat úsměvy a pak už se objevila hostina.
"Ty, Scottová, nejsi náhodou naše příbuzná?" zeptal se jí nějaký kluk, s rudými vlasy.
"Jako že bych měla sestru? To by bylo příjemné zjištění," usmála se Ginny.
Dívka s ježatými hnědými vlasy, která se ke stolu připojila později, k ní natáhla ruku. "Ahoj, jsem Hermiona Grangerová, třetí ročník."
"Jsem Lily, šestý ročník."
"Oh, já jsem Ron-," řekl další zrzek.
"Ginnin bratr. Ano, hodně mi o tobě vyprávěla, prý jsi ji loni zachránil, tak to musíš být opravdu statečný," usmála se. Ginny se jí v kočáře zmínila, že to Ron jako nejmladší z bratrů má velmi těžké, ještě, když má za nejlepšího přítele Harryho Pottera.
Ronovi zrudly uši a zakuckal se dýňovou šťávou, kterou zrovna pil. Hermiona se na něj zamračila, ale nijak to nekomentovala.
"Jo, to asi budu já."
"Slyšela jsem, že jsi tady nejlepší v šachách."
"Ano to jsem."
"No tak už nejsi. Očekávám partii v sedm večer. Troufneš si?" prokřupla si Lily prsty a vysloužila si obdivný pohled od dvojčat. Nejen, že je hezká a zrzavá, je i vtipná. To bylo, co si pomyslela dvojčata zároveň.
"Dobře."
"Harry, co ti to tak trvalo?" zeptala se Hermiona nově příchozího.
Lily se na něj podívala a málem jí to vyrazilo dech. Až na zelené oči a jizvu na čele to byl celý James Potter!
"Ty musíš být Harry Potter!" vykřikla, aniž si uvědomila, jak nahlas to řekla. Kdyby se podívala k učitelskému stolu, spatřila by nesouhlasné pohledy hned několika učitelů.
"Ehm..." zatvářil se Harry, jako by tu větu slýchal každý den. Taky že ano.
"Tolik jsem toho o tobě slyšela! Ty jsi vážně zachránil Ginny z Tajemné komnaty? A slyšela jsem, že jsi taky výtečný chytač. Mě to nikdy na košťatech moc nešlo. Jsem ráda, když mám pevnou zem pod nohama. Mimochodem, jsem Lily," usmála se na něj a podala mu ruku.
Harry, konečně šťastný, že si ho aspoň někdo váží pro to, co dokázal, když mu nebyl jeden rok anebo se nedívá na jeho jizvu, ruku přijal a přisednul si.
"Víš Lily, někoho mi připomínáš," přivřel oči Harry a zadíval se na ni.
Lily však neztratila chladnou hlavu a hned přiskočila s tím, co jí napadlo jako první. "Jsou to tři věci. Za prvé, mám zelené oči, jako ty. Ale neboj, jsou to kontaktní čočky. Mám prostě ráda zelenou. Zadruhé to budou ty zrzavé vlasy. Když se rozhlídneš, můžeš mi rovnou začít říkat Weasleyová. A zatřetí, jméno Lily. Slyšela jsem, co se stalo tvé matce a je mi to velice líto. Znám to, se sestrou jsme vyrůstaly v sirotčinci," řekla a sama se divila tomu, co dokázala vymyslet.
"To je mi líto," sklopil pohled Harry.
"Nemusí, aspoň jsme si zůstaly blízké... No do doby, kdy mi bylo jedenáct. Ale to si asi dokážete představit."
Lily musela uznat, že i když nejsou její věkové kategorie, je se všemi sranda. V Hermioně zhlídla samu sebe. I když Lily nebyla tak upjatá a úzkoprsá a tropila sem tam něco proti řádu. To bylo sice málo případů, kdy se svými kamarádkami na hradě něco vyvedly, ale bez toho by se asi nedalo žít.
S Harrym jí to připadalo o tolik jiné, než s Jamesem. Jen co zjistila, že se Petunie s Vernonem - to jméno v životě neslyšela - k Harrymu chovají hnusně, měla chuť to své sestře pěkně vytmavit. Rozhodla se, že zajde za Brumbálem, a ještě si o tom s ním promluví.
V půlce hostiny, se od Zmijozelského stolu odklonil malý ulízaný blonďáček, který jí někoho strašně připomínal. No jasně, Malfoy.
"Pottere. Hej Pottere, ty jsi fakt omdlel?" křikl na Harryho, ale tak, aby se to nedoneslo k učitelům.
Lily se usmála a dřív, než kdokoliv stačil zareagovat, vystřelila, co jí napadlo jako první. "Jen aby někdo neposlal k zemi tebe."
"Neotvírej na mě hubu Scottová, nemám náladu na mudlovské šmejdky." Všichni okolo se naježili, jenom Lily zůstala klidná.
"Copak jsi holka, abys 'neměl náladu'?" zeptala se a vyvolala salvu smíchu.
"Buď zticha ty-"
"Mudlovská šmejdko? Vymysli si něco originálnějšího, opakuješ se."
Tím Malfoyovi definitivně sklaplo, zatímco ostatní Nebelvírské to rozesmálo ještě víc.
Když šli všichni společně na kolej, Lily zase dělala, že nikoho a nic nezná. Když ovšem potkali Skoro bezhlavého Nicka, musela na něj dělat posunky, že to není ona, ale někdo jiný. Nick se pak odletěl poradit s Brumbálem, protože ničemu nerozuměl.
Došli na kolej. Nebelvírská společenská místnost se vůbec nezměnila, stejně jako za ta staletí, co už je v provozu. Lily šla doprovodit Ginny až k pokoji, pak se od ní odpojila a pokračovala dál sama.
Když dorazila do pokoje, už tam byly dvě holky.
"Ahoj, já jsem Melody a tohle je Valerie," představila se blondýna.
"Jsem Lily," usmála se Lily.
"Ráda tě poznávám," řekla Valerie. "Kde máš věci?"
"Ještě nedorazily... Asi se někde zatoulaly. Mě sem z minulé školy přemisťovali, ale zavazadla poslali mudlovskou cestou."
"Chceš půjčit pyžamo? Mám tu náhradní," usmála se Melody a hned se z nich staly kamarádky.
Když Lily usínala, potichu se rozplakala. Kam jsem se to zase dostala?


---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama