Kapitola 2

30. května 2014 v 18:00 | juliette |  Lily Evans
"Tak slečno Evansová, proč jste se se mnou chtěla vidět?"
"Zaprvé jsem vám chtěla poděkovat za vše, co jste pro mě udělal a chtěla jsem se vás na něco zeptat…" zamnula si rukávy.
"Chcete vidět svou sestru, nemýlím se?" usmál se na ni Brumbál.
"Ano… Já… jak to víte?"
"Čekal jsem, že dříve či později se na to zeptáte. Pošlu jí mudlovskou poštou dopis, jen mi řekněte, kdy by vám to nejvíce vyhovovalo?"
S Brumbálem se Lily dohodla na všech detailech. V sobotu dopoledne už stála připravená v Brumbálově pracovně a čekala na přemístění. Nikdy se nepřemisťovala, a tak to pro ni bylo něco tajemného. Později zjistila, že to tak asi mělo zůstat. Připadala si, jako kdyby se její tělo rozložilo na maličké atomy a poté zase seskládalo. Prostě nepříjemný pocit.
Ocitla se na místě, které vůbec nepoznávala. Ředitel zamířil k jednomu baráku, a tak ho následovala. Zastavili se před dveřmi a Lily roztřeseně zabouchala na dveře.
Netrvalo dlouho a dveře se rozletěly dokořán, stál v nich obtloustlý chlapík, co vypadal, že snědl někoho jiného a tím nabyl té své sloní váhy. Za ním se objevila kostnatá vyžle - jinak se to nazvat nedalo - která až moc připomínala její sestru.
"Pane Dursley, paní Dursleyová," uklonil se jim Brumbál. "Někoho vám vedu na návštěvu."
Pan Dursley si Lily změřil opovržlivým pohledem. "Snad se o ni taky nemáme starat?"
Lily se zamračila. "To, že je manžel mé sestry? Promiňte, pane profesore, ale myslela jsem, že má Petunie lepší vkus, než tlustá prasata, co se celý den jen cpou."
Pan Dursley zbrunátněl a nebýt toho, že před ním stáli dva kouzelníci, pravděpodobně by se na Lily vrhnul.
"Lily?!" vykřikla Petunie.
"Ahoj sestřičko, bylo ti beze mě smutno?" V tu chvíli paní Dursleyová omdlela.
"Asi bychom měli jít dovnitř," navrhl Brumbál a nikdo mu neodporoval.
"Jak můžeš být její sestra, když její sestra byla před dvanácti lety zavražděna? To díky tobě jsme dostali toho spratka na starost," mumlal pan Dursley spíš pro sebe než pro ostatní.
Petunii položili na gauč a Brumbál ji jedním švihem hůlky probral.
"Lily," zašeptala Petunie. "To není možné."
"Co není možné? Jsem sakra čarodějka, u nás je možné všechno. Ale kvůli tomu tu nejsem. Slyšela jsem od svého syna, a nejen od něj, že se k němu chováte ošklivě," procházela obývákem a přejížděla prstem po fotkách obtloustlého chlapce.
"Lily, já-"
"Ne Petunie, neříkej nic. Zklamala jsi mě. Tedy ne mě, ale mé budoucí já. A až se znovu potkáme, tak počítej s tím, že to nedopadne tak vřele, jako teď. A mimochodem," rozzářila obličej ve velkém úsměvu. "Měla sis vzít Bena."
Dursleyovi stáli jako zaražení, vůbec nechápali, co se děje. Nějaká patnáctiletá holka si přijde a začne tvrdit, že je už několik let mrtvou Lily, a ještě jin vyhrožuje. Kdyby se pan Dursley tolik nebál kouzel, byl by už po té malé drzé holce skočil.
Lily vytušila, že už si nic nemají říct, a kdyby, tak by to dopadlo opravu špatně, a tak se otočila na podpatku a beze slova vyšla ven.

Brumbál stál uprostřed obýváku a usmíval se na všechny strany. Když se dostatečně vykoukal, vyšel ven a i s Lily se přemístil do Bradavic.
"Tak to bychom měli. Tedy, čekal jsem, že to bude trochu delší, než tři minuty, ale jsem rád, že jste si to se sestrou vyříkaly. Ovšem obávám se, že kromě profesorského sboru a již zmíněné vaší sestry se o vás nesmí nikdo dozvědět."
"Jistě pane profesore a děkuju vám mockrát, za váš čas," řekla a rychle vyběhla ven. Z jejího pomyslného zápisníku si vyškrtla kolonku "Petunie" a svět byl zase o něco hezčí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama