29. Zkoušky a odjezd

12. prosince 2014 v 17:17 | juliette |  Last Year
"No tak, no tak, no tak, no tak!" opakoval jsem si pořád dokola. Ono, psát zkoušky, které vám otevřou, nebo zavřou bránu k životu po škole... To jednoho pořádně vynervuje.
Nakonec jsem sesmolil ještě pár řádků a brk položil přesně ve chvíli, kdy profesor Kratiknot zahlásil konec.
Pořád jsem ale měl před očima otázku číslo 11, u které jsem si téměř jistý, že jsem ji napsal blbě.
"Tak co, Tichošlápku, napsal jsi to, hádám zase na V, nemýlím se?" skočil mi na záda James. Pako jedno.
"To nevím, nejsem si jistý, jestli jsem správně vysvětlil rozdíl mezi-"
"Prosím tě, už mluvíš jako Náměsíčník!"
"Hele!" ohradil se Remus.
"No co je, jen říkám, že tohle Tichošlápek nikdy nedělal. Zato ty... Že vy jste si změnili identity!" vykřikl James a kousek od nás odskočil.
"Napadlo tě úplně to stejné, co mě?" zeptal se mě Remus.
"Na tři?" podíval jsem se na Náměsíčníka.
"Na tři," potvrdil mi to.
"Raz-"
"Dva-"
"TŘI!" vykřikli jsme oba a shodili ho do křoví.
"Kdybych s tebou nechodila, pravděpodobně bych se ti vysmála," nakoukla mi přes rameno Lily. To neříkala mě, ale Jamesovi!
"Smát se můžeš tak i tak!" poplácal jsem ji po zádech, když se kolem mě prosmýkla, aby svému klukovi pomohla.
Pohled na Jamese hrabajícího se z keře mě příšerně rozesmál. Jop, jsem pravý kamarád.
"Co podnikneme teď, když máme po zkouškách?" zeptala se Jean.
"Co takhle, jít si zaplavat?" navrhl James, jen co se vyhrabal z keře.
"Vždyť je tam oliheň!" vykřikla Lily.
"Tobě to snad vadí? Vždyť s jednou už chodíš," podotknul jsem a raději rychle uhnul z cesty. Jamesovy paže mě minuly jen o pár centimetrů.
"Kdo je poslední ve vodě, je špinavej slimák!" vykřikl James, vzal Lily do náruče a skočil s ní do vody. V hábitech. V botech. S hůlkou v kapse.
Já byl tak rozumný, že jsem si to nepotřebné sundal a nechal Remuse, ať mi hlídá hůlku. Sám jsem se pak rozeběhl a skočil parádní šipku.
Voda sice nebyla nic moc - komu by přece vadila shnilá zelená voda - ale byla příjemně osvěžující a venku bylo teplo. Pro změnu.
Zbytek dne jsme strávili u jezera. Tedy jen nás pět, Petr někam zmizel. Asi se bál, že by mu nic nezbylo v kuchyni.
---------------------------------------------------
"Já nechci odjíždět," zaskuhral Remus, když táhnul svůj těžký kufr po zemi. Všichni jsme je táhli po zemi. Sice jsme kouzelníci, ale chtěli jsme zůstat ve škole co nejdéle, takže zdržování bylo na místě.
"Nikdo nechce kámo, rozloučit se se všema skvělýma lidma... Opustit famfrpál," zamumlal James.
Na mě to taky po chvíli dolehlo.
"No ták, ještě rozloučení!" pokusil jsem se zvednout jim náladu a myslím, že se mi to povedlo.
Normální kouzelníci, když se loučí se školou, například prochází chodbami a vzpomínají na staré časy. Kdežto my, jsme si je připomenuli trochu jinak. Ano. Žertíkem.
I přes to, že za těch sedm let působiště v Bradavicích jsme vypotřebovali snad úplně všechny dobré nápady na žertíky, jeden jsme si nechali nakonec. A pro změnu jsme nezesměšnili ostatní, ale sebe.
Věřte mi, vidět tři pořádné sedmnáctileté chlapce a jednoho čuníka, jak vtancují do Velké Síně jako hula hula tanečnice... Zážitek na celý život.
Lidi - normální lidi, nemám na mysli Zmijozelské - vstávali a tleskali nám. A mě napadlo to nejhorší, co vás může napadnout, když máte sukni z trávy a pod ní žádné spodní prádlo. Otočil jsem se zády k profesorskému stolu a pořádně hluboce se uklonil.
Profesorka McGonagallová, vzhledem k tomu, že mě nemusela mít na starosti další rok, se jen zasmála a přešla to. Dokonce i na tváři Brumbála se vynořil úsměv. Ostatní, až na Hagrida, se zatvářili pobouřeně, ale to mi nedělalo nějak příliš horkou hlavu.
Podrbal jsem se na hrudi, kde mě svědily kokosy, a šel jsem si sednout ke zbytku Pobertů. Poberti poslední den. Kdybych nebyl chlap, asi bych se rozbrečel.
"Kde je Lily?" zeptal jsem se, když jsem dosednul.
"Ještě se loučí s... Ty víš, koho mám na mysli," zašklebil se James. Nevypadal, že by s tím dvakrát souhlasil, ale Lily měla prostě svou hlavu, a když řekla, že se chce se Srábkem rozloučit, tak prostě šla a udělala to.
Když konečně vešla do Síně, ubrečená a roztřesená, James k ní okamžitě doběhnul a pokusil se ji uklidnit. No co mám říkat, nezabralo to. Nemůžete brát vážně kluka v oblečku hula hula tanečnice.
Srabus vešel chvíli po ní a když spatřil ty dva, jak se objímají, zezelenal a zase odběhnul pryč. Nechápu, co to do něj vjelo. I já jsem pochopil, že Lily je úžasná čarodějka, takže mi nějak nejde do hlavy, proč k ní poslední dva roky byl hnusný.
Vlastně to začalo, když jí řekl, že je mudlovská šmejdka.
--------------------------------------------
Cesta vlakem mi připadala, jako pět minut. Všichni jsme byli trochu skleslí, ale i tak jsme se dobře bavili.
Na nádraží jsem okamžitě zamířil k Potterovým. Svoji drahou matinku jsem nechal daleko za sebou, a tam taky měla zůstat.

Odjeli jsme a tím začal další rok života. Rok života, kterého jsem se tak moc obával. Ale stejně nadešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama