Kapitola 4

12. prosince 2014 v 12:15 | juliette |  Lily Evans
I přes to, že Lily v tomto čase mohla na všechno v uvozovkách kašlat, trávila v knihovně spoustu času, a to nejen učením. Četla všechno možné o tom, co se stalo za dobu, kdy byla mrtvá, i za dobu, která se pro ni ještě nestala a zjistila spoustu věcí, které by ji nikdy nenapadly, že se stanou, a věci, které čekala, že se stanou a staly se. Například ten postrach Lestrange, se kterým se párkrát minula na chodbě, skončil i s manželkou za mřížemi, v to upřímně doufala. Bylo jí ale líto Nevillových rodičů, protože měla šanci je poznat, kdežto Neville ne. To samé Harry. Často sedávala ve společenské místnosti a učila ho hrát šachy, prostě jenom, aby zahnala pocit, že byla špatnou matkou, i když o mateřství téměř nic nevěděla a byla na to docela mladá. Spíš se k němu chovala jako k bratrovi, kterého nikdy neměla, a doufala, že se Harry bude cítit aspoň trochu líp.
----------------------------------------------
Lily se sama pro sebe usmála. Nejen, že jí "pan profesor Snape" nemohl na jejím lektvaru nic vytknout, byl dokonce donucen jí ho pochválit, nebo spíš ohodnotit nejlepší známkou, protože jako jeden z mála tenhle dokázala namíchat lépe, než mistr lektvarů osobně. A náležitě si to užívala.
Když hodina skončila, počkala si, než všichni vyjdou ven a pak zabouchla dveře.
"Tak…" řekla a zamířila k profesorově katedře.
"Jestli okamžitě neodejdeš, strhnu Nebelvíru pět bodů," řekl Snape nakvašeně, ani nezvedl oči od esejí, které na začátku hodiny vybral.
"Nestrhneš," řekla Lily přesvědčeně.
"Srážím Nebelvíru deset bodů za vaši neuvěřitelnou drzost, slečno Scottová."
"No tak, Severusi, copak nevidíš, jak směšně to zní? Navíc jen, chci ti poděkovat za to, co děláš pro Remuse. A vzhledem k tomu, že se blíží zkoušky a tím pádem i můj návrat, chci si s tebou o něčem promluvit, abych ti vysvětlila něco, co udělám, nebo spíš, co jsem udělala."
"Poslouchám."
"Jakmile začne náš šestý ročník, bude to pro tebe peklo, jestli platí to, co jsi říkal. Tedy, jestli mě opravdu miluješ, nebo jsi miloval, postarám se o to, abys maximálně trpěl, a nebude to jenom ze strany Pottera a Blacka. Hlavně z mojí strany. Protože za to, co jsi mi dělal,a nejenom mě, ale i mému synovi, si to zasloužíš. Takže varování, ať se máš na pozoru, se asi teď nehodí, když se to stane v minulosti. Ano, hodlám si s ní trochu pohrát. A ještě jedna věc, neřekneš o tom profesoru Brumbálovi. Je ti to jasné?" Bylo vidět, jak se to Snapeovi příčí, ale vyhrála touha splnit Lily každé přání, a tak nakonec souhlasil.
"Tak čauky," poslala mu vzdušnou pusu a odkráčela ze třídy pryč. Sama sebe nepoznávala. Byla vždycky taková mrcha?
Hodina lektvarů byla jejich poslední hodinou ten týden, a tak místo toho, aby zamířila do knihovny, jak měla ve zvyku, vyběhla ven na pozemky. Sice vzhledem k tomu, že si pořád po svých běhal někde v okolí Bradavic uprchlík Sirius Black, byli všude mozkomoři, za parných dnů, jako byl tento, se moc neukazovali, a tak si našla místo u jezera pod jedním dubem, a rozhodla se trochu spočinout.
Mohlo to být pár minut, ale i několik hodin, když uslyšela nad sebou praskot větvičky. Automaticky šmátla po hůlce, když zjistila, že na jejím obvyklém místě v botě, ji nemá.
"Kdo je tam?" zeptala se trochu rozklepaně. Kouzelník bez hůlky je jen obyčejný trouba, proto se nevyplácí, ji ztrácet.
Ve větvích něco zašustilo a na hlavu jí spadlo něco těžkého, živého a hlavně rezavého.
"Křivonožko, jen počkej, já si tě jednou podám. Takhle mě děsit," zasmála se, když kočku vytáhla ze svých vlasů. "Co tady vlastně děláš?"
Kocour se jí stulil do klubíčka v klíně a začal klidně oddechovat. Lily ho drbala na hlavě, ale nevěnovala tomu moc pozornosti. Sledovala slunce, které se jí zdálo méně žluté, než v době, kdy ona chodila do Bradavic. Tedy, před tolika lety.
"Kohopak to tu máme," uslyšela za sebou Hermionin hlas.
"Jdeš se připojit ke klubu zrzků? V tom případě se asi budeš muset obarvit," usmála se Lily.
"Slyšela jsem, že nás opustíš."
Lily sklopila hlavu. Ten tam byl její úsměv.
"Už vás pravděpodobně nikdy neuvidím… Je mi z toho do breku. Ale určitě vám pošlu dopis, to se bát nemusíte."
Obě dívky ještě chvíli seděly a pozorovaly západ slunce, pak vstaly a zamířily do Nebelvírské věže. Pochmurná nálada je však neopustila.
"Co tak sklesle?" zamířili k dívkám okamžitě dvojčata.
"Ale, myšlenky na budoucnost," mávla nad tím Lily rukou.
"V tom případě pro vás máme speciální nabídku, co takhle výlet do Prasinek v našem skvělém doprovodu?" zazubil se George a Fred se okamžitě přidal.
"Já bych moc ráda, ale už jsem domluvená s Ronem a Harrym, tak snad příště," řekla Hermiona.
"Já můžu," usmála se Lily.
"Fajn, aspoň nám s Leem pomůžeš vybrat u Taškáře novinky na žertíky, už jsou to tři dny, kdy jsme nic neprovedli," řekl Fred a Lily se sama pro sebe usmála. Tolik podobní Pobertům...
"Tak my zase letíme."
"Máme rande s Filchem."
"A rozhodně víme, že jemu se to líbit nebude," dořekli dvojčata a byli ti tam.
"Šašci," zakroutila Hermiona hlavou a šla se posadit k Ronovi a Harrymu. Lily nejistě zamířila k nim a posadila se do volného křesla.
"Dáš si partii?" vyzval ji Ron.
"Jen, pokud jsi připravený prohrát," usmála se Lily a zbytek večera strávila ve společnosti třeťáků.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama