Kapitola 6

12. prosince 2014 v 12:20 | juliette |  Lily Evans
Lily byla trochu smutná. Nejen, že nemohla zachránit Siriuse Black, kterého ještě před nedávnem nenáviděla, musela už opustit svého syna i přátele, se kterými se seznámila. Ovšem staří přátelé, a hlavně její budoucí manžel, na ni čekali. A taky Remus, který není poznamenaný několika lety samoty, a hlavně tři lidé, kterým udělá ze života peklo. Voldemort, Pettigrew a Snape. Jako obvykle se totiž i její bývalý kamarád projevil, a i přes to, že znal pravdu, málem nechal Siriusovi vysát duši. Jak milé.
Obraceč času se jí houpal na ruce, byl to přesně ten, který Hermiona celý rok používala. Byla domluvená s Albusem Brumbálem, že si užije poslední cestu vlakem a na nádraží, až všichni odejdou, se vrátí zpátky o zhruba sedmnáct let zpátky, což je v přepočtu ohromě moc otočení. Naštěstí má obraceč času jednu výhodu, dá se vracet o minuty, o hodiny, o dny, o měsíce i o roky, takže jí bude stačit sedmnáct otáček, místo asi sto čtyřiceti osmi tisíc otáček. To by, přiznejme si, otáčením strávila mládí.
Cestu si docela užívala, hrála totiž s Ronem šachy. Ještě ten den se domluvila s Brumbálem, aby trojici vymazal paměť, aby si na Lilyinu návštěvu pamatovali jen jako na studentku na výměnném pobytu, co vůbec nebyla Harryho matkou. Opravdu by nebylo dobré, kdyby si Harry pamatoval svou matku jako šestnáctiletou studentku.
Když vystoupili, počkala Lily než všichni odejdou, a poté si stoupla do rohu, do stínu, ze kterého by ji neměl nikdo vidět, a taky by do nikoho nemusela vrazit, až se vrátí zpátky v čase. Stejně, čas je tak nevypočitatelný - obzvlášě takto dlouhý interval - že může skončit téměř kdekoliv. Doufala však, že vše poběží, tak jak má.
Naposledy vzhlédla na zamračenou oblohu a pak začala odpočítávat.
Sedmnáct…
Šestnáct…
Patnáct…
Čtrnáct…
Třináct…
Dvanáct…
Jedenáct…
Deset…
Devět…
Osm…
Sedm…
Šest…
Pět…
Čtyři…
Tři…
Dva…
Jedna…
Vše kolem ní se zatočila a ona se ponořila do víru barev. Než se nadála, objevila se na tom stejném místě, ovšem jediným rozdílem bylo, že vlak zde ještě nestál a obloha nad její hlavou byla azurově modrá, a nikde nebyl vidět ani mráček.
Za chvíli už uslyšela vzrušený šepot rodičů a vzdálený hvizd píšťaly… Vlak se blížil.
Vlak dorazil do stanice a Lily se musela sama pro sebe usmát. Tolik věcí se změnilo a i přes to, oni byli pořád ti stejní troubové, jako vždycky. Dveře se otevřely a z posledního vagónu, u kterého Lily stála vyletěl po hlavě Black a rozmázl se na dlaždičkách.
Lily se rozesmála, až se málem zadusila, když viděla Blacka mírně vyvedeného z normálu, jak se na ni zvědavě kouká.
"Kdes byla, Evansová?"
To jsem dlouho neslyšela, bliklo jí hlavou.
"Nevím, může za to Srabus, jeho kouzlo mě sem asi nějak poslalo."
"James ho zabije," zasmál se a jako na zavolanou z vlaku vyběhl Potter, klasicky rozcuchaný, s brýlemi na křivo, jen jizva mu chyběla.
"Oh, Lily, tolik jsem se bál," bez rozmyslu se k ní rozběhl a objal ji.
Jako na povel, všichni na nádraží zmlkli, a čekali, až Potter dostane košem - znovu, ale Lily ho objala zpátky, a nevypadalo to, že by ho chtěla pustit.
"Ehm… Lily?" ozvala se Tamisa, jedna z jejích kamarádek.
"Ano?" odtrhla se od Jamese a zrudla. To tu ještě nebylo.
V tom to Potterovi došlo a vykřikl.
"Ty… ty… ty… Co se stalo?"
Lily pokrčila rameny a usmála se na něj. "Rozhodla jsem se ti dát šanci."
Všem v okolí poklesla brada.
"Právě sis podepsala rozsudek smrti," řekl Remus, který to vše sledoval z okýnka vlaku. Netušil však, jak blízko se trefil.
"Já vím. A vůbec mi to nevadí," usmála se a chytila Pottera za ruku.
Z vagonu vystoupil Pettigrew a začal nadšeně tleskat, ovšem po tom, co ho Lily spařila nevýslovně nazlobeným obličejem, přestal.
"Co že najedonu takový zvrat, v tvém uvažování? Ještě před asi padesáti minutama jsi říkala, že ho nemůžeš vystát," řekla Tamisa.
"Změnila jsem úhel pohledu. A pokud si nebude cuchat vlasy, budu v pohodě," usmála se. James naproti tomu vypadal, že omdlí.
"No tak, no tak, hrdličky, nechte si to vrkání na potom, zdržujete provoz," řekl Remus, který se uculoval. Lily k němu přišla a pevně ho objala.
"Vydržíš to beze mě celé léto?"
"Budu muset. Ale neboj, budu tam mít kluky," usmál se na ni.
"Toho se právě bojím. A ty Siriusi," přešla k mladíkovi a zabodla mu prst do hrudi. "Opovaž se mi ho zkazit."
Tím se rozloučili a Lily běžela za svými rodiči.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama